5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

57 Af 14/2024- 47 - text  15 57 Af 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: D. R. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. PK-EK/3869/24, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. PK-EK/3869/24, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 18. 9. 2024 vydal Krajský úřad Plzeňského kraje rozhodnutí č. j. PK-EK/3869/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Městského úřadu Hrádek (dále jen „městský úřad“) ze dne 12. 3. 2024, č. j. 690/2024/MU Hrádek (dále jen „platební výměr“) a platební výměr potvrdil. Platebním výměrem byl žalobci vyměřen místní poplatek za užívání veřejného prostranství za období od 1. 4. 2023 do 31. 10. 2023 ve výši 22 470 Kč a za období od 1. 11. 2023 do 14. 1. 2024 ve výši 7 875 Kč. II. Žaloba 2. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. 3. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nesprávnost závěru žalovaného, že v důsledku neohlášení zahájení provozování živnosti v provozovně dle § 17 odst. 3 živnostenského zákona nebylo nutné zabývat se otázkou, zda byla na veřejném prostranství poskytována služba či prodej zboží. Žalobce zdůraznil, že řádně ohlásil zábor veřejného prostranství v souvislosti s umístěním stolů pro své zákazníky, širokou veřejnost a cyklisty. 4. Dále žalobce namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal jeho odvolací námitku, že městský úřad nesprávně určil sazbu poplatku za užívání veřejného prostranství, kdy podle žalobce jeho činnost spočívala v poskytování služeb, a proto by se na něj měla vztahovat nižší sazba poplatku. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal ani odvolací námitku žalobce, že městský úřad neprovedl během záboru žádnou fyzickou kontrolu, aby zjistil skutkový stav. 5. Žalobce rovněž namítl, že městský úřad porušil zásadu rovnosti. Žalobce poukazoval na to, že jiným subjektům je užívání veřejného prostranství umožněno zdarma, promíjeno či přehlíženo - podnikateli provozujícímu obdobnou činnost jako žalobce bylo veřejné prostranství poskytnuto „za úklid“. Argumentace městského úřadu, že nejde o veřejné prostranství, ale o součást budovy, je v rozporu se skutečností. Ani touto odvolací námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval. Žalovaný pominul i odvolací námitku, že městský úřad nebyl žalobci nápomocen při zjišťování správné výše poplatku za užívání veřejného prostranství a neposkytl mu k předpokládané ceně záboru dostatečné informace. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Žalovaný uvedl, že souhlasí s městským úřadem, že žalobce na veřejném prostranství uskutečňoval prodej zboží, a to s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2020, č. j. 30 A 122/2018-57, a rozsudek SDEU ze dne 10. 3. 2011 ve spojených věcech sp. zn. C497/09, C499/09, C501/09 a C502/09. Tento rozsudek se vztahuje k otázce, zda různé činnosti spočívající v dodávce připravených jídel nebo potravin určených k okamžité spotřebě představují dodání zboží ve smyslu článku 5 šesté směrnice 77/388/EHS, nebo poskytování služeb ve smyslu článku 6 téže směrnice, přičemž závěry tohoto rozsudku lze aplikovat i na posuzovaný případ. Podle žalovaného šlo v posuzované věci o dodání zboží, neboť žalobce provozoval stánek se zmrzlinou a na veřejné prostranství umístil dva stoly s integrovanými lavicemi pro své zákazníky. Jiné prvky poskytování služeb, které jsou charakteristické pro celkový dojem, jenž vzniká při návštěvě restaurace, pokud jde o plnění poskytovaná restauratérem (zejména obsluha, uzavřené a vytápěné prostory, existence šatny, toalet, odpadkového koše) chyběly a navíc část zákazníků si zakoupila zmrzlinu pouze s cílem odnést si ji s sebou a nevyužila možnost konzumace na místě u stolů. Žalovaný dále odkázal na rozsudek SDEU ve věci Faaborg-Gelting-Linien sp. zn. C-231/94. Případně dále žalobcem poskytované doplňkové služby (dobíjení elektrokol, wifi) nesouvisí s umístěním dvou stolů s lavicemi, jsou poskytovány z pozemku žalobce, na poskytování těchto služeb nemá žalobce od vlastníka pozemku souhlas a tyto služby nejsou předmětem poplatku dle zákona o místním poplatku. Prodej zmrzliny ve zmrzlinovém stánku je tak dodáním zboží a umístěné stoly jsou jen doplňkový prvek, který předmětný prodej zmrzliny usnadňuje či podporuje. 8. Dále žalovaný uvedl, že se námitkou žalobce týkající se neprovedené fyzické kontroly záboru zabýval, a zdůraznil, že dle úředního záznamu městského úřadu byla dne 2. 1. 2024 v ulici Učňovská pořízena fotodokumentace záboru veřejného prostranství před domem č.p. 265 včetně prodejního stánku. Městský úřad vycházel z tvrzení žalobce a samotného pozorování na místě záboru. 9. Žalovaný rovněž s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že městský úřad žalobce odkázal na obecně závaznou vyhlášku a následně ho písemně upozornil na sazbu poplatku u jím prováděného záboru. Žalobce městský úřad navštívil až při jeho záměru zaplatit poplatek, kdy nepodal řádné ohlášení v souladu s obecně závaznou vyhláškou. Městský úřad s žalobcem komunikoval a postupoval dle obecně závazné vyhlášky. IV. Replika 10. Žalobce v replice uvedl, že umístění stolů a židlí na veřejném prostranství není provozováním živnosti, ale užíváním veřejného prostranství. Žalovaný se ve svém rozhodnutí opřel o nedostatečně zjištěný skutkový stav, kdy městský úřad neprovedl místní šetření - jediná fotografie, kterou úřad pořídil, pochází z období mimo provozní dobu stánku a neprokazuje charakter ani rozsah poskytovaných služeb. Městský úřad tak vycházel pouze z písemné komunikace, v níž žalobce jako laik nemohl s absolutní přesností a právní precizností popsat veškeré aspekty své činnosti. Žalobce provozoval stánek se zmrzlinou a vínem (dále jen „Zmrzlinový domeček“) na mezinárodní cyklotrase CT3 a zaměřoval se primárně na cyklisty, avšak kromě prodeje zmrzliny a vína poskytoval širokou škálu doplňkových služeb: první pomoc, wifi připojení, servis kol (nářadí je sice uskladněno na pozemku žalobce, ale drobné nářadí je k dispozici - při požadavku na pomoc dochází žalobce k zákazníkovi a opravu řeší u kola zákazníka mimo pozemek žalobce na veřejném prostranství, zatímco zákazník může využívat služeb občerstvení a posezení), úschova kol na stojanech u provozovny po dobu prohlídky města nebo odpočinku a využívání služeb provozovny, obsluha u stolů (roznos nápojů a občerstvení ke stolům na veřejném prostranství - objednávky káv či jiných teplých i studených nápojů se realizují přímo ke stolům, když zákazník oznámí, že se posadí), degustace vína s obsluhou u stolů, isotonické nápoje poskytované zdarma cyklistům a přinášené přímo ke kolům, vinné večery se zajištěním tepelné pohody tepelnými zářiči a poskytováním dek. Žalobce tedy provozuje soubor služeb včetně obsluhy, poskytování odpadkového koše, možnosti si umýt ruce, zajištění tepelné pohody zářiči tepla a nejde pouze o prodej zboží. 11. Fotodokumentace záboru neprokazuje tvrzení městského úřadu o charakteru žalobcovy činnosti. Fotografie pořízená v lednu mimo provozní dobu Zmrzlinového domečku pouze dokládá, že v danou dobu byly na veřejném prostranství umístěny stoly v rozporu s podmínkami záboru. Žalobce vysvětlil a doložil městskému úřadu, že ze zdravotních důvodů nemohlo dojít k vyklizení veřejného prostranství. K přímému pozorování činnosti stánku během provozu nikdy nedošlo. 12. Žalovaný se ve svém vyjádření vůbec nezabýval tvrzením o nerovném přístupu, kdy žalobce opakovaně poukazoval na konkrétní případy, kdy městský úřad neúčtuje poplatek za užívání veřejného prostranství jiným subjektům, ačkoliv provozují obdobnou činnost. Například jde o Hrádeckou pivnici, která užívá veřejné prostranství bezplatně na základě smlouvy o pronájmu vnitřních prostor v budově Kulturního domu. Venkovní posezení pivnice má charakteristické znaky veřejného prostranství, na které nikdy nebyl vyhlášen záměr o pronájmu a užívání není zpoplatněno. Městský úřad nebyl žalobci nápomocen při zjišťování správné výše poplatku a opakovaně mu pouze sděloval, že si výši poplatku musí stanovit sám. Žalobce tak učinil v dobré víře a teprve následně se dozvěděl, že úřad má jiný názor. V případě, že by byl žalobce seznámen s výší poplatku, nekupoval by stoly a i nadále by podnikal bez doplňkových služeb tak jako v roce předcházejícím. Výše poplatku stanovená úřadem je neúměrná i v porovnání s jinými pronájmy a službami ve městě (např. pronájem letního kina). Jde sice o rozdílné situace, pronájem a zábor, ale veřejným zájmem by mělo být zohlednění a zajištění možnosti poskytování nových služeb a nastavení s