§ 1 Zákon České národní rady o místních poplatcích – ÚVODNÍ USTANOVENÍ
Zákon České národní rady o místních poplatcích · 565/1990 Sb. · § 1 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 1 zákona o místních poplatcích stanovuje, že obce mají možnost zavést na svém území sedm konkrétních druhů místních poplatků.
§ 1 ÚVODNÍ USTANOVENÍ
Obec může zavést tyto místní poplatky (dále jen „poplatky“)
a) poplatek ze psů,
b) poplatek z pobytu,
c) poplatek za užívání veřejného prostranství,
d) poplatek ze vstupného,
e) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst,
f) poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace,
g) poplatky za komunální odpad.
ČÁST DRUHÁ
HLAVA I
Paragraf 1 zákona o místních poplatcích stanovuje, že obce mají možnost zavést na svém území sedm konkrétních druhů místních poplatků.
Co to znamená v praxi
Obce nejsou povinny zavést všechny uvedené poplatky; je na jejich rozhodnutí, které z nich (pokud vůbec nějaké) vyberou.
Seznam poplatků je taxativní, což znamená, že obce nemohou zavádět jiné typy místních poplatků, než jsou ty uvedené v tomto paragrafu.
Pokud obec některý z těchto poplatků zavede, musí se řídit dalšími ustanoveními tohoto zákona, která podrobněji upravují jednotlivé poplatky.
Na co si dát pozor
Zákon pouze vymezuje druhy poplatků, které obec může zavést; konkrétní výši poplatků a podrobnosti jejich vybírání stanoví obec ve svých obecně závazných vyhláškách.
Poplatky za komunální odpad jsou uvedeny souhrnně, aniž by byly dále specifikovány v tomto paragrafu.