63 A 19/2025 – Krajský soud v Plzni

63 A 19/2025- 94 - text  11 63 A 19/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: Q. B. N., nar. X, státní příslušnost X, t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2025, č. j. OAM-677/BA-BA01-BA03-Z-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2025, č. j. OAM-677/BA-BA01-BA03-Z-2025, kterým žalovaný jednak rozhodl, že žalobce je podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, jednak stanovil dobu zajištění dle § 46a odst. 5 ZoA do 7. 10. 2025. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný zejména nesprávně vyhodnotil možnost použití zvláštních opatření dle § 47 ZoA. Protiprávně pak stanovil i dobu zajištění na 110 dní, což žalobci nezaručuje pravidelný soudní přezkum jeho zajištění v rozumných intervalech. Obsah žaloby 2. Podle žalobce žalovaný porušil jeho zákonná práva, zejména obsažená v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen: „správní řád“), neboť nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ve spojení s § 2 odst. 1 a 4 správního řádu, neboť napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy a neodpovídá okolnostem daného případu. Dále žalovaný porušil § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, když si neopatřil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí, § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné stran uvedení úvah, kterými se žalovaný řídil při hodnocení podkladů rozhodnutí. Konečně žalovaný porušil § 47 ZoA, když nevyužil zvláštních opatření namísto zajištění, ač by to bylo v případě žalobce důvodnější. 3. Žalovaná nedostatečně zohlednila žalobcova tvrzení, zejména ohledně možnosti ubytování na území ČR. Žalobce má možnost v ČR zajistit si ubytování, uvedl i přesnou adresu a osobu, která by jej mohla ubytovat, tento fakt se zejména vzhledem k proporcionalitě zajištění v napadeném rozhodnutí nepromítl. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl adresu, kde má žalobce zajištěné ubytovaní, a také to, že se jedná o jeho bývalého souseda z Vietnamu, tím ale posuzování opatření podle § 47 ZoA ze strany žalovaného skončilo. Pokud by se žalovaný tvrzením žalobce zabýval, mohl dojít k závěru, že v jeho případě postačí uložení zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) ZoA, tedy povinnost osobně se hlásit na ministerstvu v době ministerstvem stanovené. 4. Průběh zjišťovacího pohovoru a prostředí policejní stanice je v mnoha ohledech stresující. K tomu byl přidán jazykový deficit a fakt, že pro žalobce byla celá situace nepříjemným překvapením, neboť žil v tom, že jeho pobytové oprávnění z Maďarska je platné, o jeho zrušení nevěděl, a domníval se, že se po území EU pohybuje legálně. Skutečnost, že žalovaný uvedenou situaci nešetřil a dále tuto neúplnou informaci vykládal v jeho neprospěch, je v rozporu s požadavky na vedení pohovoru. Žalovaný účelově zohlednil pouze skutečnosti svědčící v neprospěch žalobce. Takový postup je v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu, který ukládá, aby i bez návrhu žalovaný zjistil skutečnosti svědčící jak v neprospěch i prospěch osoby, které je ukládána povinnost. Postup je také v rozporu se zásadou materiální pravdy. K tomu žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017-36, dle nějž rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany nemůže obstát, pokud správní orgán rezignuje na své základní povinnosti v řízení, např. neprovede řádně pohovor s žadatelem tak, aby položené otázky důsledně směřovaly ke zjištění veškerých rozhodných skutečností a k prověření hodnověrnosti žadatelova azylového příběhu. 5. Institut zajištění představuje krajní prostředek, jehož užití by měla předcházet důkladná úvaha o jeho nezbytnosti v tom kterém případě a nemožnosti aplikovat alternativy. Tomu svědčí i formulace ustanovení § 46 odst. 1 ZoA. Zajištění zasahuje do základních lidských práv, když představuje praktické zbavení osobní svobody, která je na území ČR chráněná ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami. Je-li tento prostředek použit, je nutné trvat na tom, aby zdůvodnění takového rozhodnutí bylo obsahově i formálně kvalitní a přezkoumatelné. Jednou z povinností orgánů veřejné moci je ve své činnosti šetřit podstatu základních lidských práv. 6. V projednávané věci byly úvahy žalovaného vedoucí k zajištění zcela nedostatečné, nemluvě o jejich jednostrannosti a účelovosti. Žalovaný rezignoval na zjišťování aktuálních skutečností. To se projevuje v odůvodnění nevyužití zvláštních opatření, kde žalovaný odkázal na informace vydedukované z jedné neúplné odpovědi, kterou zároveň vyložil velmi extenzivně. Zejména argumentace nedostatkem finančních prostředků se zdá být lichá, když žalobce má možnost na území ČR zajistit si ubytování. I s pobytem v zařízení pro zajištění cizinců jsou spojeny určité finanční náklady, které jsou v tomto případě pro žalobce vyšší, než které by vynaložil na ubytování v soukromí a při pravidelném dojíždění na žalovaným určené místo. Žalovaný tak ani v tomto ohledu nesplnil svou povinnost vyplývající z § 50 odst. 3 správního řádu. 7. K argumentu nedostatečné motivace zůstávat na území pro potřeby řízení o udělení dočasné ochrany (pozn. soudu žalobcem zjevně zamýšleno mezinárodní ochrany) žalobce uvedl, že je sice pravda, že do ČR nepřijel s tímto záměrem, ale po tom, co se dozvěděl o neplatnosti svého pobytového oprávnění v Maďarsku, se situace změnila. Žalobce má motivaci v ČR po celou dobu řízení zůstat, neboť o azyl má zájem a má pro něj i důvody. Žalobce se totiž ve Vietnamu obává nebezpečí pronásledování ze strany lichvářů. Vietnamské státní složky nejsou v takových případech schopné a ochotné občany bránit. Policie odmítá stížnosti řešit, pokud stěžovatelem není významná osoba nebo nenabídne úplatek, pro běžně obyvatele je tak ochrana nepřístupná. Žalobce uvedl, že ve Vietnamu jsou známy případy násilí a vyhrožování lichváři, které někdy končí i vraždou. 8. Ohledně odůvodnění nepřistoupení k uložení zvláštních opatření lze shrnout, že je žalovaná posuzuje velmi stroze. Žalovaná považuje zajištění za primární prostředek a zvláštní opatření jako prostředky, jejichž použití je fakultativní a spadá pod její plnou diskreci. Přitom zvláštní opatření by dle zákona měla být uplatňována přednostně a teprve tehdy, kdy by jejich aplikace nebyla možná nebo účelná, by mělo být uplatněno zajištění doplněné o řádné a zevrubné odůvodnění. Žalobce podotkl, že po dobu svého zajištění s orgány spolupracoval a poskytoval veškerou součinnost v rámci probíhajících řízení. Zároveň poskytoval pomoc i dalším osobám v tomto zařízení zajištěným. Svým chováním potvrdil, že není důvod se obávat nerespektování orgánů a povinnosti vyplývající z využití zvláštních opatření. 9. Podle žalobce mu zajištění v délce 110 dnů neumožňuje dostatečný soudní přezkum v rozumných intervalech. Nastalá situace by se měla řešit tak, že žalovaný bude ukládat rozhodnutí o zajištění na intervaly podstatně kratší, např. na max. 30 dní. Zároveň však bude pro cizince dosaženo možnost nechat pravidelně přezkoumat své zajištění soudem. Žalobce dále uvádí, že pokud byla doba zajištění stanovena na 110 dnů, mělo být ze strany žalovaného konkrétně uvedeno, jaké dílčí kroky bude třeba učinit během těchto 110 dnů, a především jaká je časová náročnost těchto jednotlivých kroků. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně, č.j. 41 A 21/2021-32, z toho se podává, že správní orgán musí individuálně odůvodnit svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů. 10. S ohledem na konstantní judikaturu je potřeba, aby žalovaný stanovil konkrétní kroky při realizaci vyhoštění s konkrétním časovým odhadem. Žalovaný této povinnosti nedostál, jelikož pouze paušálně uvedl výčet jednotlivých kroků. U řady z těchto kroků chybí přibližný časový odhad, přičemž tam; kde nějaký časový rozsah uveden je, je často značně extenzivní, a to i přesto, že žalovaný v té samé sekci uvádí eventuality, které mohou celé řízení výrazně urychlit. I přesto se však nakonec uchyluje ke stanovení velmi dlouhé doby zajištění. Takový postup je však nekonzistentní s výše uvedenou judikaturou. Žalovaný má zároveň možnost dobu zajištění následně prodloužit. Nelze také odhlédnout od toho, že odůvodnění týkající se doby zajištění je velmi obecné a použitelné na jakýkoliv případ, což vyvolává pochybnosti o individuálním posouzení případu žalobce. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Žalovaný popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých důvod