63 A 22/2025 – Krajský soud v Plzni

63 A 22/2025- 60 - text  12 63 A 22/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: H. S., nar. X, státní příslušnost X, t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, č. j. OAM-784/BA-BA01-BA03-Z-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, č. j. OAM-784/BA-BA01-BA03-Z-2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, č. j. OAM-784/BA-BA01-BA03-Z-2025, kterým žalovaný rozhodl, že žalobce je podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců s tím, že doba trvání zajištění je dle § 46a odst. 5 ZoA stanovena do 31. 10. 2025. Obsah žaloby 2. V žalobě žalobce uvedl, že pochází z Libanonu a 5 let zde sloužil v armádě. Byl nasazen na hranicích mezi Libanonem a Izraelem, kde se ocitl v akutním nebezpečí. Rozhodl se proto utéct, ale došlo mu, že ho bude armáda hledat a bude ho chtít potrestat. Proto uprchl ze země a snažil se dostat do Německa za svým strýcem. Pobyt v armádě se silně odrazil na jeho psychickém stavu, trpí traumatem. 3. Domnívá se, že žalovaný porušil § 46a odst. 1 písm. e) ZoA ve spojení s § 2 odst. 1 písm. i) ZoA a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst 1 písm. f) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť je zranitelnou osobou a žalovaný měl před jeho zajištěním povinnost alespoň jednou aplikovat tzv. zvláštní opatření. Dále žalovaný porušil § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen: „správní řád“), neboť nepostupoval v souladu se zákony a ostatními předpisy, zejména ZoA, § 3 správního řádu, neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, neboť si neopatřil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci, § 50 odst. 4 správního řádu, neboť nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, zejména pak ke zdravotnímu stavu žalobce a s tím související skutečnosti, že se jedná o zranitelnou osobu, § 52 správního řádu, neboť neprovedl důkazy, které jsou potřebné ke zjištění skutečného stavu věci a § 68 odst. 3 správního řádu, neboť je odůvodnění napadeného nedostatečné stran úvah, kterými se žalovaný řídil při hodnocení podkladů rozhodnutí a výkladu ustanovení ZoA. 4. Rovněž dle žalobcova názoru žalovaný nedostatečně reflektoval zranitelnost žalobce vyplývající z jeho zdravotního stavu. Žalobce má vážné onemocnění, trpí psychickými problémy plynoucími ze zkušeností z armády a z války. Z toho důvodu se také rozhodl požádat o mezinárodní ochranu. Prostředí detence je pro něj velmi stresující. Tato skutečnost nebyla žalovaným nijak zohledněna. 5. Podle § 46 odst. 3 ZoA platí, že je-li žadatel zranitelnou osobou, může ministerstvo rozhodovat o jeho zajištění pouze pokud je starší 18 let a opakovaně porušil závažným způsobem povinnost uloženou mu zvláštním opatřením. Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2018, č. j. 49 A 9/2018-37, dovodil u případu týkajícího se zajištění těhotné ženy, že lze omezit osobní svobodu těhotných žen i rodičů s nezletilým dítětem pouze za podmínky předchozího vyčerpání zvláštních opatření nahrazujících toto omezení osobní svobody. Tyto závěry lze analogicky aplikovat i na případ žalobce, který je taktéž zranitelnou osobou. Žalovaný měl učinit alespoň jeden pokus uložit žalobci alternativní opatření neomezující ho na osobní svobodě. 6. V napadeném rozhodnutí žalovaný psychický stav žalobce nijak nezmínil ani neposuzoval. Žalobce přitom uvedl, že podává žádost o mezinárodní ochranu proto, že v Libanonu utekl z armády, kde se nechtěl účastnit vojenských operací, při nichž jde o život. Zkušenosti v armádě mu přitom způsobily silné psychické potíže. Žalovaný tak porušil § 3 správního řádu, když nezjistil stav způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný. V důsledku pochybení při identifikaci žalobce jako zranitelné osoby pak žalovaný v dalším kroku nijak nereflektoval jeho zranitelnost ve vztahu k povinnostem vyplývajícím z ustanovení § 46a odst. 3 ZoA. 7. V napadeném rozhodnutí žalovaný uzavřel, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Podle žalobce ale nejsou naplněny podmínky pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA. Žalobce v řízení uvedl, že z Libanonu utekl, protože mu šlo o život. Po útěku z armády musel opustit Libanon, protože byl jako dezertér hledán a nechtěl také ohrozit rodinu a dále, že měl v úmyslu žádat o mezinárodní ochranu v Německu, kde žije jeho strýc. Těmito skutečnostmi se žalovaný nijak nezabýval. Žalobce podle napadeného rozhodnutí zajistil, neboť přicestoval na území bez platného cestovního dokladu a pobytového oprávnění, nemá na území ČR žádné vazby, dále proto, že žalobce uvedl, že mu v zemi původu nehrozí mučení či nelidské zacházení a proto, že o mezinárodní ochranu požádal až po zadržení cizineckou policií a zajištění za účelem správního vyhoštění, ačkoliv mu nic nebránilo v tom podat tuto žádost dříve. Tyto argumenty žalovaného nemohou obstát. 8. Žalobce správním orgánům uvedl, že o cestovní pas přišel, když ho v Istanbulu podvedl muž, který mu sliboval cestu do Evropy. Je pravdou, že žalobce nepřichází přímo z území, kde by byly jeho svobody ohroženy, neboť se před příchodem do ČR zdržoval v Turecku. Je rovněž pravdou, že žalobce se sám nepřihlásil úřadům, ale že o mezinárodní ochranu požádal až po kontrole cizineckou policií. Nelze však přehlédnout, že žalobce se správními orgány ČR spolupracoval a svou skutečnou identitu před správními orgány nijak netajil. Žalobce nebyl seznámen s platným právním řádem a nebyl si vědom skutečnosti, že je povinen podat žádost o udělení mezinárodní ochrany v první bezpečné zemi, měl v plánu svůj pobyt legalizovat v Německu. Není pak na místě, aby správní orgán vyčítal žalobci jeho nezákonný vstup bez posouzení celkového kontextu případu a motivů, které k takovému jednání vedly. Samotný fakt neregulérního vstupu proto nemůže být dostatečným důkazem o účelovosti podané žádosti. 9. K argumentu, že žalobce nepožádal o mezinárodní ochranu dříve, žalobce uvedl, že neexistuje jakákoliv povinnost o mezinárodní ochranu žádat okamžitě při vstupu do ČR, případně někdy dříve. Žádost může být podána fakticky kdykoliv, pokud objektivně existují důvody pro její podání. Žalobce nerozumí, o kolik dříve měl žádost podat, aby nebyla považována za účelovou. Žalobce byl kontrolován cizineckou policií dne 9. 7. 2025 a zajištěn v ZZC dne 10. 7. 2025. Žádost o mezinárodní ochranu podal dne 14. 7. 2025, tedy o pouhé čtyři dny později. Žádost tedy podal v podstatě při první možné příležitosti, proto bez dalšího považovat za důkaz o účelovosti jeho žádosti, o to méně tehdy, když tak žalobce učinil v zákonem stanovené lhůtě. Pokud by žalobce na území ČR pobýval několik měsíců nebo let bez pobytového oprávnění, byla by situace zcela odlišná. V případě žalobce šlo jen o nelegální překročení hranice a tranzit. 10. K argumentu žalovaného, že cílovou destinací žalobce je Německo a že nemá důvod věřit, že zůstane v ČR žalobce uvedl, že mířil do Německa. Nesnažil se zatajit své skutečné úmysly, v dobré víře sdělil i skutečnosti, které jsou mu kladeny k tíži. Žalobce byl žalovaným poučen o povinnosti setrvat na území ČR po dobu řízení o mezinárodní ochraně, kdy této povinnosti porozuměl a aktivně spolupracuje s žalovaným v řízení o mezinárodní ochraně. Z jeho původního vyjádření před cizineckou policií nelze proto bez dalšího dovozovat, že nebude v případě propuštění ze ZZC respektovat platná pravidla a vycestuje do Německa. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR, lze tedy předpokládat, že nově hledá ochranu domácích orgánů a zůstane pro účely tohoto řízení na území ČR. Opačný přístup, tedy detence na základě domnělého úmyslu zadržované osoby porušit zákon bez zohlednění toho, že původní úmysly takové osoby mohly doznat změny na základě nových okolností, je zcela nemístný. 11. I pokud by v případě žalobce existovaly pochybnosti o tom, zda zůstane po propuštění ze ZZC na území ČR, pak tyto samy a sobě nepředstavují povolený zákonný důvod pro zajištění. Žalovaný je v řízení o zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA toliko povinen zodpovědět otázku, zda existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Skutečnost, že žalobce původně mířil do Německa, je v tomto ohledu irelevantní, neboť na rozdíl od zajištění dle § 46a odst. 1 pís