33 Az 33/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Az 33/2025- 29 - text  7 33 Az 33/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: T. D. Q., nar. X, státní příslušnost X právně zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 22. 11. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2025, č. j. OAM-574/ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Napadeným rozhodnutím ze dne 16. 10. 2025, č. j. OAM-574/ZA11-HA13-2025 bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 31. 12. 2024 tak, že se dle § 12, § 13 a § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), mezinárodní ochrana neuděluje. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzenými důvody žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je legalizace jeho pobytu v ČR, snaha být s rodinou a obava, že v případě návratu do Vietnamu se mu v důsledku odsouzení v ČR za spáchání trestného činu nepodaří najít práci a bude pod kontrolou státních orgánů. Ve správním řízení bylo prokázáno, že žalobce nemá žádné politické přesvědčení, ve své vlasti nevyvíjel žádnou politickou aktivitu, nebyl členem politické strany ani skupiny a neměl žádné potíže se státními orgány či bezpečnostními složkami, nebyl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, tudíž nemá důvod pociťovat ve své vlasti odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, tj. z důvodu jeho rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávání určitých politických názorů, žádné takové potíže neuvedl. V zemi původu žalobce neprobíhá ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žalobci za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, v případě návratu mu nehrozí vážná újma formou trestu smrti či popravy. Žalovaný nemá s ohledem na tyto skutečnosti žádný důvod domnívat se, že by se domovská státní moc o žalobce po jeho návratu do vlasti zajímala. Žalovaný proto dospěl k závěru, že skutečnosti uvedené žalobcem ani důvody, jimiž svoji žádost odůvodnil, nezakládají relevantní důvod udělení azylu. II. Žaloba 2. Žalobce vytýkal žalovanému zcela nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany s tím, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, resp. jej vykládal naprosto nesprávně a v rozporu se skutečností, v důsledku čehož dospěl ke zcela nesprávnému závěru, že nejsou splněny podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany, což se nejostřeji projevilo především ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu a ve vztahu k neudělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a odst. 1, 2 písm. d) zákona o azylu. V té souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) s tím, že si je vědom, že se v této souvislosti uplatňuje institut správního uvážení, a na udělení humanitárního azylu nemá žadatel subjektivní právo a soud rozhodnutí přezkoumává pouze v omezeném rozsahu z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů, a lze jej udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele. Povinností správního orgánu je užít volné úvahy, tedy zabývat se všemi hledisky, jež zákon jako premisy takové úvahy stanoví, a opatřit si a provést za tím účelem potřebné důkazní prostředky, vyvodit z nich skutková a právní zjištění a poté volným správním uvážením při respektování smyslu a účelu zákona a zákonem stanovených mezí dospět při dodržení pravidel logického vyvozování k rozhodnutí. Žalobce se důvodně domnívá, že žalovaný uvedené závěry NSS nereflektoval, neboť z napadeného rozhodnutí nelze dobře vysledovat jeho úvahy a hodnocení ve vztahu k důvodům hodného zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Je proto třeba, aby se žalovaný v dalším řízení s uvedeným náležitě vypořádal a své závěry odůvodnil. Žalobce má zato, že rozhodnutí žalovaného je ve vztahu k § 14 zákona o azylu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce v rámci správního řízení uvedl, že v ČR chce zůstat, neboť zde má svoji rodinu, především syna, bojí se důsledků svého odsouzení při návratu do Vietnamu a je tak zcela jednoznačně naplněn důvod pro udělení humanitárního azylu. S ohledem na to, že je žalobce přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, navrhl, aby je soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 5. 12. 2025 žalovaný vyjádřil nesouhlas se žalobními námitkami, neboť postupoval v souladu s právními normami, jimiž je vázán, vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a z aktuálních informací nezbytných pro rozhodnutí. Připomněl důvody, pro něž žalobce požádal o mezinárodní ochranu. Zrekapituloval, že žalobce žádným způsobem nebrojí proti výsledku posouzení důvodů podání jeho žádosti ve vztahu k § 12 a § 13 zákona o azylu a své výhrady primárně směřuje proti rozhodnutí žalovaného neudělit mu humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu. K tom žalovaný uvedl, že tento žalobní bod nemůže obstát, neboť na základě přechodných ustanovení uvedených v části první, článku II bodu 9 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mj. mění zákon o azylu, nelze nově národní humanitární azyl žalobci ani komukoliv jinému udělit, přičemž tato ustanovení se vztahují i na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. i na předmětné řízení. V souvislosti s posouzením podmínek pro udělení doplňkové ochrany dle § 14 a § 14b zákona o azylu odkázal na odůvodnění na str. 6 a 7 napadeného rozhodnutí s tím, že důvody pro její udělení shledány nebyly, neboť rodinné vazby žalobce nelze zahrnout pod důvody pro udělení azylu dle zákona o azylu. Napadené rozhodnutí samo o sobě nevylučuje pobyt žalobce na území ČR z rodinných důvodů, jsou-li k tomu tyto důvody prokazatelně dány, avšak tuto otázku je potřeba řešit dle zákona o pobytu cizinců. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Jednání před soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. S ohledem na stanovisko žalobce soud rozhodl při jednání. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Ze správního spisu má soud mimo jiné za prokázané, že dne 19. 5. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Žalobce byl dne 24. 10. 2007 odsouzen zdejším soudem k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků pro drogovou trestnou činnost, přičemž dne 1. 9. 2009 bylo rozhodnuto o jeho podmíněném propuštění. Následně byl rozsudkem Městského soudu Praha ze dne 19. 12. 2013 odsouzen rovněž pro drogovou trestnou činnost k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 12 roků, bylo mu uloženo propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty a vyhoštění na dobu neurčitou. 8. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu a při pohovoru k této žádosti žalobce ke své osobě uvedl že o mezinárodní ochranu na území ČR požádal proto, že zde byl odsouzen za spáchání trestného činu, obává se proto, že by se při návratu do Vietnamu nenašel práci a byl by v běžném životě kontrolován, v ČR chce zůstat i kvůli svým dětem, s nimiž je v kontaktu. Má čtyři děti, nejmladšímu synovi je 15 let, je v péči své matky, jež je vdaná za jiného muže. Ostatní děti jsou již zletilé. Nezletilý syn jej v době žalobcova výkonu trestu odnětí svobody asi 2x ročně navštěvoval. Žalobce je rozvedený, bez náboženského vyznání a politického přesvědčení, nevyvíjel žádnou politickou aktivitu ani nebyl členem politické strany či skupiny. Žalobce se léčí se srdcem, před několika měsíci měl infarkt, jiné zdravotní problémy nemá. 9. Žalovaný si jako podklad pro své rozhodnutí vyžádal Informaci MZV ČR č.j. 118728-6-2024-MZV/LPTP ze dne 16. 8. 2024 a č.j. 120016-1/2025-MZV/LPTP ze dne 6. 8. 2025 Možnost dvojího trestního stíhání/odsouzení ve Vietnamu a v ČR, Právní zásada „ne bis in idem“, Tresty za výrobu a distribuci drog ze dne 26. 8. 2024, Informaci OAMP ze dne 23. 5. 2025 Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv. 10. Dle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 „Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen "humanitární azyl") z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně.“ 11. Podle § 14a odst. 1 a 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění účinném