35 Ad 8/2025 – Krajský soud v Plzni

35 Ad 8/2025- 70 - text  5 35 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobkyně: B. K., narozená X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. Xa ze dne 17. 2. 2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně od roku 2018 opakovaně žádala o přiznání invalidního důchodu. Její žádosti ale byly zamítány s tím, že podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění nezískala potřebnou dobu pojištění, tedy nesplnila jednu z podmínek pro přiznání invalidního důchodu. Žalobkyně dne 4. 9. 2024 znovu požádala o přiznání invalidního důchodu. Rozhodnutím č. j. Xb ze dne 25. 10. 2024 žalovaná její žádost opět zamítla, neboť žalobkyně v rozhodném období nezískala potřebnou dobu pojištění. Druhou podmínku žalobkyně splnila, její pracovní schopnosti podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu poklesy v období od 30. 11. 2017 do 11. 11. 2019 o 35 %; v období od 12. 11. 2019 do 8. 10. 2024 o 70 % a v období od 9. 10. 2024 o 55 %. 2. Žalobkyně proti tomuto závěru brojila námitkami. Namítla, že její zdravotní stav se nijak nezměnil, naopak se zhoršil. Nesouhlasila se snížením stupně invalidního důchodu. Měla za to, že je i nadále invalidní ve třetím stupni. Žalovaná námitky zamítla. V řízení o nich nechala vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, který se shodoval s posudkovým závěrem vypracovaným lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu v prvním stupni. 3. Posudkový lékař dospěl k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně poklesly v období od 30. 11. 2017 do 11. 11. 2019 o 35 %, přičemž hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spadala pod kapitolu IV (Poruchy endokrinní, výživy a přeměny látek), položku 2b (Diabetes mellitus; lehké funkční postižení, uspokojivá kompenzace nebo občasné metabolické kolísání, případně incipientní diabetické komplikace) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 15–25 %. Posudkový lékař zvolil horní hranici rozmezí a zároveň ji zvýšil o 10 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy činila 35 %, což odpovídalo invaliditě prvního stupně [§ 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění]. 4. V období od 12. 11. 2019 do 8. 10. 2024 poklesly pracovní schopnosti žalobkyně o 70 % přičemž hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spadala pod kapitolu II (Onkologie), oddíl A (Zhoubné novotvary), položku 1e [Novotvary; zvlášť těžké postižení, maligní nádory lokalizované (stadia I, II, III) během onkologické léčby a zpravidla do 6 měsíců po jejím ukončení, pokud trvá kompletní remise, nebo maligní nádory generalizované (stadium IV), nádory primárně diseminované, zpravidla do jednoho roku po ukončení onkologické léčby, pokud trvá kompletní remise nebo stavy s perzistencí či progresí nádoru nebo stavy do 6 měsíců po ukončení radioterapie na kranium nebo nefrostomie, kombinace kolostomie či ileostomie nebo urostomie nebo úplná ztráta dolní končetiny nebo horní končetiny nebo se zcela krátkým pahýlem, elefantiáza končetiny, mutilující růst nádoru nebo stavy během transplantační léčby (transplantace krvetvorných buněk) a zpravidla do 6 měsíců po jejím ukončení nebo chronická nemoc štěpu proti hostiteli (GvHD), projevující se jako multiorgánové autoimunitní postižení nebo těžká cytopenie, těžké poruchy imunity s projevy oportunních infekcí nebo septickými stavy, těžké krvácivé projevy nebo stavy s poruchami příjmu potravy, inkontinencí, těžké omezení pohyblivosti (funkčně srovnatelné s těžkými parézami končetin) nebo stavy se selháváním některého orgánu či systému, výkon většiny denních aktivit těžce omezen] přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 70–80 %. Posudkový lékař zvolil dolní hranici rozmezí. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy činila 70 %, což odpovídalo invaliditě třetího stupně [§ 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění]. 5. Posudkový lékař shledal, že v období od 9. 10. 2024 poklesly pracovní schopnosti žalobkyně o 55 %, přičemž hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spadá pod kapitolu IV (Poruchy endokrinní, výživy a přeměny látek), položku 2c [Diabetes mellitus; středně těžké funkční postižení, s několika diabetickými komplikacemi lehčího až středního stupně (cévní, oční, neurologické), zachována schopnost zvládat běžné zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, podle rozsahu postižení] přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 30–45 %. Posudkový lékař zvolil horní hranici rozmezí a zároveň ji zvýšil o 10 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy činí 55 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně [§ 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění]. 6. Žalobkyně nicméně nezískala potřebnou dobu pojištění, žalovaná tudíž námitky zamítla a své předchozí rozhodnutí potvrdila. II. Řízení před soudem 7. Proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobkyně brojila žalobou. Uvedla, že její zdravotní stav se významně zhoršil. Podstoupila náročnou operaci zhoubného nádoru tlustého střeva, což doposud nebylo zohledněno při posuzování jejího zdravotního stavu ve vztahu k invaliditě. Dále rozvedla svá onemocnění a zdravotní potíže. 8. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, ve vyjádření shrnula závěry vlastního námitkového a posudkového řízení. Zdůraznila, že žalobkyni nárok na invalidní důchod nemohl vzniknout, neboť nesplnila jednu z nutných podmínek pro jeho přiznání – nezískala potřebnou dobu pojištění. III. Posouzení věci 9. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění, tam nicméně její žalobní námitky nesměřovaly. Žalobkyně trvala na tom, že měla být i nadále uznána invalidní ve třetím stupni. V tom soud žalobkyni nedal za pravdu. Obecná východiska 10. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 38 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku (písm. a), nebo invalidním následkem pracovního úrazu (písm. b). 11. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)]. 12. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS). 13. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro p