77 A 1/2026 – Krajský soud v Plzni

77 A 1/2026- 52 - text  6 77 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: Ing. P. S. bytem X proti žalované: 3. základní škola Cheb, Malé náměstí 3, příspěvková organizace IČO 70987165 sídlem Malé náměstí 2287/3, 350 02 Cheb o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované v řízení o žádosti žalobce ze dne 4. 3. 2024 o poskytnutí informací takto: I. Žalovaná je povinna vydat rozhodnutí o žalobcově žádosti ze dne 4. 3. 2024 o poskytnutí informací do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Posouzení věci 1. Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 a násl. s. ř. s., došlou soudu dne 2. 1. 2026, se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalované v řízení o žádosti žalobce ze dne 4. 3. 2024 o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“). 2. Ze správního spisu žalované soud zjistil následující skutečnosti: Žalobce podal žalované žádost o informace datovanou dnem 4. 3. 2024 (dále jen „Žádost“; správní spis neobsahuje doklad o doručení Žádosti žalované, ale žalovaná vyznačila na Žádost den 5. 3. 2024 jako datum doručení Žádosti žalované). Žalovaná Žádost odmítla rozhodnutím ze dne 11. 3. 2024, č. j. 216/2024 (dále jen „Odmítací rozhodnutí“). Krajský úřad Karlovarského kraje jakožto nadřízený orgán žalované zamítl odvolání žalobce proti Odmítacímu rozhodnutí a Odmítací rozhodnutí potvrdil svým rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024, č. j. KK/1753/LP/24 (dále jen „Potvrzující rozhodnutí“). Potvrzující rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 24. 4. 2024. Žádné další listiny správní spis předložený žalovanou neobsahoval. V podání ze dne 17. 2. 2026 žalovaná dodala, že Žádost je projevem zneužití práva a poukázala na to, že žalobce neuhradil v rozporu s výzvou náklady za poskytnutí informací. Žalovaná deklarovala, že je připravena vyžádané informace žalobci poskytnout, ale jen tak, že do nich bude moci osobně nahlédnout v sídle žalované. 3. Z úřední činnosti je však zdejšímu soudu známo, že případ Žádosti nebyl Potvrzujícím rozhodnutím uzavřen. Krajský soud v Plzni totiž k žalobě žalobce rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, č. j. 77 A 32/2024-46, který nabyl právní moci dne 7. 12. 2024, Potvrzující rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému úřadu Karlovarského kraje k dalšímu řízení (dále jen „Rozsudek“). To ostatně tvrdil i žalobce v žalobě, aniž by na to žalovaná reagovala ve vyjádření k žalobě. 4. Žalobce v žalobě tvrdil a prokazoval to listinou založenou na č. l. 5 až 8 a 16 až 19 soudního spisu, že Krajský úřad Karlovarského kraje rozhodnutím ze dne 19. 12. 2024, č. j. KK/5615/LP/24 (dále jen „Zrušující rozhodnutí“), zrušil Odmítací rozhodnutí a vrátil věc žalované k novému projednání. Žalovaná to ve vyjádření k žalobě potvrdila a doplnila, že jí bylo Zrušující rozhodnutí doručeno dne 20. 12. 2024. Tento den doručení žalovaná potvrdila i ve svém podání ze dne 17. 2. 2026. Existence Zrušujícího rozhodnutí byla tedy mezi účastníky nesporná. 5. Žalobce v žalobě tvrdil a prokazoval to listinou na č. l. 9 a 15 soudního spisu, že výzvou ze dne 15. 8. 2025, č. j. 152/2025 (dále jen „Výzva“), mu žalovaná oznámila, že za poskytnutí informace požaduje úhradu. Žalovaná to výslovně ve vyjádření k žalobě popřela. Proto soud vyzval žalobce usnesením ze dne 10. 2. 2026, č. j. 77 A 1/2026-41, aby prokázal, že mu byla Výzva doručena. Doručenkou č. l. 46 soudního spisu žalobce prokázal, že mu Výzva byla doručena dne 15. 8. 2025. Soud tak měl za prokázané, že žalovaná vyzvala dne 15. 8. 2025 žalobce k úhradě nákladů za poskytnutí informací. 6. K výzvě soudu usnesením ze dne 10. 2. 2026, č. j. 77 A 1/2026-41, žalovaná následně v podání ze dne 17. 2. 2026 potvrdila, že Výzvu žalobci řádně odeslala a změnila tím své původní prohlášení ve vyjádření k žalobě, kde tvrdila, že z její strany žalobci žádná výzva k úhradě nákladů podle § 17 InfZ zaslána nebyla. Žalovaná v podání ze dne 17. 2. 2026 uvedla, že odeslání Výzvy žalobci prokazuje doručenkou přiloženou k tomuto podání, avšak žalovaná přiložila ke svému podání doručenku na č. l. 43 soudního spisu, která se týká doručení stížnosti žalobce podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ proti Výzvě žalované (viz následující bod rozsudku). 7. Žalobce v žalobě dále tvrdil a prokazoval to listinami založenými na č. l. 10 až 14, 20 a 21 soudního spisu, že dne 15. 9. 2025 podal žalované a ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ proti Výzvě, tedy požadavku žalované na úhradu nákladů za poskytnutí informace, jelikož s výší úhrady nesouhlasil (dále jen „Stížnost“). Žalovaná se k tomu ve vyjádření k žalobě nevyjádřila. K výzvě soudu usnesením ze dne 10. 2. 2026, č. j. 77 A 1/2026-41, žalovaná následně v podání ze dne 17. 2. 2026 potvrdila přijetí Stížnosti a předložila doručenku č. l. 43 soudního spisu, prokazující doručení Stížnosti žalované dne 15. 9. 2025. Žalovaná uvedla, že se Stížností nijak nenaložila, protože jí nebyla určena. 8. Mezi účastníky řízení je nesporné vzhledem k žalobním tvrzením a vyjádřením žalované, že po doručení Zrušujícího rozhodnutí žalované dosud žalovaná o Žádosti nerozhodla a Žádost žalobce nevyřídila. 9. Soud seznámil účastníky řízení s tím, jaká skutková zjištění ohledně průběhu řízení o Žádosti předběžně učinil, v bodě 3 a 4 usnesení ze dne 10. 2. 2026, č. j. 77 A 1/2026-41, aniž s jednotlivými závěry účastníci vyslovili nesouhlas či se k nim jinak vyjádřili. Pro účastníky tedy nemůže být posouzení soudu překvapivé. 10. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaná je nečinná, neboť dosud nevyřídila jeho Žádost. Žalovaná to ve vyjádření k žalobě v podstatě potvrdila, neboť zde uvedla, že od doručení Zrušujícího rozhodnutí dne 20. 12. 2024 neučinila žádný úkon. Žalovaná však ve vyjádření k žalobě měla za to, že žalobce nesplnil podmínku vyčerpání prostředků ochrany podle § 79 odst. 1 s. ř. s., jelikož nepodal stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) ani c) InfZ. Podle žalované je tak žaloba žalobce nepřípustná. V podání ze dne 17. 2. 2026 žalovaná dodala, že Žádost je projevem zneužití práva a poukázala na to, že žalobce neuhradil v rozporu s výzvou náklady za poskytnutí informací. Žalovaná deklarovala, že je připravena vyžádané informace žalobci poskytnout, ale jen tak, že do nich bude moci osobně nahlédnout v sídle žalované. 11. Soud vyhodnotil žalobu jako včasnou a podmínky řízení o žalobě jako splněné. 12. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze podat nečinnostní žalobu nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. 13. § 14 odst. 5 InfZ stanoví, že povinný subjekt je povinen o žádosti o informace rozhodnout ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti. 14. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, č. j. 5 Ans 6/2009-82, platí, že je-li rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc je mu vrácena k novému projednání a rozhodnutí, běží lhůta pro nové rozhodnutí správního orgánu znovu ode dne právní moci zrušujícího rozhodnutí. 15. I kdyby byla patnáctidenní lhůta počítána ode dne 19. 12. 2024 jako dne vydání Zrušujícího rozhodnutí (právní moci nabylo Zrušující rozhodnutí bezpečně později než bylo vydáno), skončila by žalované lhůta k vydání rozhodnutí dne 3. 1. 2025. Žalobce podal žalobu dne 2. 1. 2026, tudíž v zákonné roční lhůtě. Žaloba je tak včasná. 16. Podle § 79 odst. 1 věty s. ř. s. platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 17. Procesní situace, v níž se žalobce nacházel v době podání žaloby, byla již ve vztahu k uplatnění prostředků ochrany před nečinností uvnitř státní správy dle § 79 odst. 1 s. ř. s. judikaturou vyřešena. Pokud žadatel o informace podá stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ proti oznámení povinného subjektu o požadované úhradě za poskytnutí informace a nadřízený orgán povinného subjektu o ní včas nerozhodne, představuje samotné podání stížnosti uplatnění zvláštního typu prostředku proti nečinnosti povinného subjektu při poskytování informací a pro připuštění žaloby na ochranu před nečinností povinného subjektu k meritornímu přezkumu není nezbytné vyčerpat další prostředek ochrany proti nečinnosti nadřízeného orgánu povinného subjektu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2025, č. j. 1 As 208/2024-24, body 2, 7