2 Afs 186/2006 — Nejvyšší správní soud

15 Ca 114/2006- 81 - text Pokračování 10 15Ca 114/2006 15Ca 114/2006-81 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Štullerové a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Ivy Kaňákové v právní věci žalobkyně J. D., bytem „X“, zastoupené JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem, se sídlem Litoměřice, Mírové náměstí 157/30, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2006, č. j. 4837/06-1500, takto: I. Žaloba se zamítá. II. V řízení o žalobě a kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2006 č. j. 15 Ca 114/2006-17 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2006 č. j. 4837/06-1500, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu v Litoměřicích ze dne 21. 10. 2004 č.j. 99700/04/196940/6321 a rozhodnutí Finančního úřadu v Litoměřicích ze dne 21. 10. 2004 č. j. 99700/04/196940/6321 o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Litoměřicích ze dne 1. 6. 2004, č.j. 62816/04/196940/6321, jímž podle § 72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a § 152 a následujících občanského zákoníku bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem v obci Litoměřice, katastrální území Litoměřice, list vlastnictví 7319, jednotky: 601/3 byt v budově č.p. 601 na LV 3185, podíl 347/1000, pozemky: parcela 1105, parcela 1107, podíl 347/1000, list vlastnictví 3754: pozemky: parcela 118/2 o výměře 142 m2, budovy: Litoměřice-město č.p. 283 na parcele 118/2, list vlastnictví 4562: pozemek: parcela 116/2 o výměře 37 m2 k zajištění daňových pohledávek v celkové výši 1.091.925,- Kč a jejich příslušenství. Současně navrhla, aby zmiňovaná věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně v žalobě namítla, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť žalovaný nesprávně posoudil otázku důsledku chybějícího nebo vadného poučení o odkladném účinku rozhodnutí podle ustanovení § 32 odst. 4 daňového řádu a dále, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné pro nepřezkoumatelnost, která spočívá v absenci odůvodnění. Dále žalobkyně namítla, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné. Žalovaný se vůbec nevypořádal s tvrzením žalobkyně o právních důsledcích chybějícího nebo vadného poučení o odkladném účinku rozhodnutí o zřízení zástavního práva podle ustanovení § 32 odst. 4 daňového řádu, tedy o podstatě odvolání, zda bylo či nebylo podáno včas, když odůvodňuje pouze to, že rozhodnutí má požadované náležitosti. Žalobkyně namítá, že když v poučení rozhodnutí Finančního úřadu v Litoměřicích o zřízení zástavního práva není uvedeno, jaké účinky jsou spojeny s opravným prostředkem, potom podle § 32 odst. 4 daňového řádu odvolání podané do šesti měsíců ode dne doručení je podané včas. Rozhodnutí bylo vydáno dne 1. 6. 2004 a opravný prostředek byl podán dne 4. 10. 2004, tedy šestiměsíční lhůta pro včasné podání odvolání byla zachována. žalovaný měl napadené rozhodnutí zrušit. Tím, že tak neučinil, porušil ustanovení § 50 odst. 6 daňového řádu ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 téhož zákona. Žalobkyně namítla, že žalovaný nesprávně posoudil právní otázku absence poučení o odkladném účinku s právními důsledky podle § 32 odst. 4 daňového řádu ve vztahu k základní náležitosti rozhodnutí uvedené v ustanovení § 32 odst. 2 písm. f) daňového řádu, když dospěl k závěru, že v poučení rozhodnutí o zřízení zástavního práva nemusí být uvedeno upozornění na odkladný účinek, neboť v daném případě odkladný účinek není vyloučen ve spojitosti s ustanovením § 72 daňového řádu a následně s ustanovením § 160 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně namítá, že takový závěr žalovaného je nesprávný, neboť absence nebo vadnost poučení o odkladném účinku opravného prostředku má důsledky včas podaného odvolání, je-li toto podáno v šestiměsíční lhůtě. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. V něm uvedl, že podle § 49 odst. 2 písm. b) daňového řádu správce daně odvolání zamítne, jestliže je podáno po stanovené lhůtě. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání řádného opravného prostředku marně uplynula dnem 17. 8. 2004, bylo dne 18. 8. 2004 vydáno vyrozumění o právní moci rozhodnutí č.j. 84389/04/196940/6321. Žalobkyně toto vyrozumění převzala dne 31. 8. 2004. Tímto sdělením je pouze deklarováno nabytí právní moci rozhodnutí v souladu s § 32 odst. 12 daňového řádu. Opravné prostředky nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě využity, neboť odvolání bylo správci daně doručeno až dne 4. 10. 2004. K základním náležitostem rozhodnutí žalovaný uvedl, že podle ustanovení § 32 odst. 2 písm. f) daňového řádu je základní náležitostí rozhodnutí poučení o místu, době a formě podání opravného prostředku s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. V rozhodnutí o zřízení zástavního práva č.j. 62816/04/196940/6321 ze dne 1. 6. 2004 je řádně uvedeno poučení o místu podání opravného prostředku, tj. u podepsaného správce daně, době, tj. ve lhůtě 30 dnů ode dne, který následuje po jeho doručení, i formě podání, tj. písemně nebo ústně do protokolu. Upozornění na odkladný účinek není uvedeno, neboť v daném případě odkladný účinek není vyloučen ve spojitosti s ustanovením § 72 daňového řádu a následně s ustanovením § 160 odst. 1 občanského zákoníku. Dále žalovaný uvedl, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva poté, co se vrátilo jako nevyzvednuté správci daně, bylo doručeno náhradním způsobem podle ustanovení § 19 daňového řádu, tj. veřejnou vyhláškou dne 17. 7. 2004. Dne 22. 7. 2004 byla písemnost při osobním jednání u správce daně předána žalobkyni včetně obálky. Na rozhodnutí bylo vyznačeno, že písemnost byla předána na vědomí a tato skutečnost byla potvrzena vlastnoručním podpisem žalobkyně. Pochybení správce daně lze spatřit pouze v tom, že vydal žalobkyni listinu včetně obálky, tento nedostatek nemá za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Lhůta pro využití opravných prostředků počala běžet druhým dnem po sejmutí oznámení, neboť poslední den vyvěšení oznámení se považuje za den doručení písemnosti. Dále žalovaný uvedl, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva podle § 72 daňového řádu není třeba odůvodňovat, neboť tak žádný právní předpis nestanoví. Při rozhodnutí o zřízení zástavního práva neběží žádná lhůta k plnění, rozhodnutí je tedy bez ohledu na ni vykonatelné. Konečně žalovaný uvedl, že vydáním rozhodnutí o zřízení zástavního práva, v němž správce daně vymezil, na které věci se zástavní právo uplatní, nedošlo k žádným změnám z hlediska práva hmotného, tj. stanovení výše daňové povinnosti. Existence takového rozhodnutí je zcela závislá na splnění daňové povinnosti ze strany žalobkyně a jeho vydáním nedošlo ke stanovení žádné další povinnosti. Smyslem rozhodnutí vydaného dle ustanovení § 72 daňového řádu k zajištění daňové pohledávky je včas zajistit v tomto stadiu řízení ve prospěch správce daně finanční částku k provedení budoucího konečného rozhodnutí. Jedná se tak dle názoru žalovaného o rozhodnutí předběžné povahy, které je pouze prozatímním dočasným opatřením, jehož platnost je zákonem omezena do úhrady daňové pohledávky. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 162/2004. Krajský soud v Ústí nad Labem již ve věci jednou rozhodl, a to usnesením ze dne 24. 7. 2006, č.j. 15 Ca 114/2006-17, kterým žalobu odmítl, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a vrátil žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Uvedl, že smyslem rozhodnutí vydaného podle § 72 daňového řádu je včasné zajištění daňové pohledávky k provedení budoucího konečného rozhodnutí. Jedná se tak o rozhodnutí předběžné povahy, které je pouze prozatímním dočasným opatřením, jehož platnost je zákonem omezena do úhrady daňové pohledávky. Napadené rozhodnutí žalovaného, kterým došlo k zamítnutí odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí opožděně podaného odvolání ve věci rozhodnutí o zřízení zástavního práva, je tak ze soudního přezkumu vyloučeno a žaloba proti němu není přípustná (§ 70 písm. b) a § 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Na základě včas podané kasační stížnosti proti výše uvedenému usnesení krajského soudu rozhodoval ve věci Nejvyšší správní soud. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, č.j. 2 Afs 186/2006-43 byla věc postoupena rozšířenému senátu. Rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č.j. 2 Afs 186/2006-54 bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 114/2006-17 ze dne 24. 7. 2006 zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud konstatoval, že předmětem sporu v řízení o kasační stížnosti je, zda rozhodnutí o odvolání