7 Afs 16/2010 — Nejvyšší správní soud

15 Af 46/2010- 107 - text Pokračování 13 15Af 46/2010 15Af 46/2010-107 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobce: A-Z ODPADY s.r.o., IČ 25451774, se sídlem Spořická 4751, Chomutov, zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem advokátní kanceláře Kavinek & partneři, v.o.s. se sídlem Králodvorská 16, Praha 1, proti žalovanému: Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební č.p. 61, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.9.2008, č.j. 10400/08-1300-506934, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. V řízení o žalobě a v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.11.2009, č.j. 15 Ca 280/2008-46, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8.9.2008, č.j. 10400/08-1300-506934, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému výměru Finančního úřadu v Chomutově ze dne 4.12.2007, č.j. 161253/07/182913/6540, kterým mu byla dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2003 ve výši 683 540,- Kč. Současně se domáhal i zrušení výše citovaného dodatečného výměru. Žalobce v podané žalobě uvádí, že správce daně mu na základě kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2003 neuznal žalobci nárok na odpočet daně na základě daňových dokladů vztahujících se k úhradám za materiál a služby fakturované společností ISILDUR s.r.o. Konkrétně se jednalo o materiál a služby dodané na základě faktury č. 230172 ze dne 3.11.2003 za dodávku nehašeného vápna v částce 597 000,- Kč (dodací list č. 31/2003), fakturu č. 230205 ze dne 25.11.2003 za dodávku přípravku WAXOL v částce 412 000,- Kč (dodací list č. 41/2003), fakturu č. 230203 ze dne 25.11.2003 za ruční vyčištění zásobních jímek a emulgačních stanic od usazenin v prostorách ZKL Klášterec nad Ohří a Plynostav Chomutov v částce 308 000,- Kč, fakturu č. 230197 ze dne 25.11.2003 za výkopové, územní, povrchové úpravy terénu a panelových cest na skládce A.I. Prunéřov a manipulaci s vápnem v částce 903 000,- Kč, fakturu č. 230204 ze dne 25.11.2003 za nehašené vápno (200t) v částce 597 000,- Kč (dodací list č. 40/2003) a fakturu č. 230206 ze dne 26.11.2003 za nakládku a rozvoz vápna, promísení vápna s kalem a příplatek za zhoršené podmínky při rozvozu v částce 290 000,- Kč. Žalobce zdůrazňuje, že jde o řádné a bezvadné účetní doklady, které mají veškeré náležitosti daňových dokladů a které byly řádně zaúčtovány. Smlouvy na provedení prací a dodání zboží od společnosti ISILDUR s.r.o. byly uzavřeny ústně a práce byly převzaty zaměstnanci žalobce bez vad. Dle žalobce v daném případě šlo o ústně uzavřené smlouvy v režimu zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“), které svým charakterem odpovídaly smlouvě kupní, smlouvě o dílo a smlouvě nepojmenované. Žalobce s odkazem na ustanovení § 272 odst. 1 obchodního zákoníku zdůrazňuje, že nebylo ze zákona nutné uzavírat uvedené smlouvy v písemné podobě a nebylo ani nutné vyhotovovat zápis o předání díla, když to ani jedna ze stran nepožadovala. Písemnou smlouvu a písemný zápis o předání a převzetí díla také nelze považovat za povinné záznamy či doklady, jež by žalobce byl povinen mít k dispozici. Uvedený postup, kdy nejsou mezi podnikateli uzavírány písemné smlouvy, je dle žalobce běžný a tvrzení správce daně, že uzavření ústní dohody v daném případě se nejeví příliš pravděpodobné, považuje žalobce za ničím nepodloženou spekulaci. Žalobce namítá, že přestože byly správci daně předloženy bezvadné účetní doklady, vyslovil správce daně své pochybnosti o tom, zda plnění od společnosti ISILDUR s.r.o. bylo skutečně žalobcem přijato. Dále uvádí, že na výzvu dle § 16 odst. 2 a § 31 odst. 9 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), poskytl správci daně podrobné a srozumitelné vyjádření ke sporným skutečnostem. Vysvětlil správci daně i to, že některé jeho požadavky byly nepřípadné. K okolnostem uzavření smluv na dodávku zboží a prací od společnosti ISILDUR s.r.o. žalobce v průběhu daňového řízení uvedl, že dodávky od uvedené společnosti byly dohodnuty prostřednictvím pana P. B., se kterým měl žalobce uzavřeny smlouvy o dílo. Žalobce pověřil zajištěním dodání zboží a služeb pana Bachora jako odborníka v oboru stavebnictví a toto zajištění ponechal nadále plně v jeho kompetenci. Pan B. při zajišťování dodávek a zboží jednal se zástupcem společnosti ISILDUR s.r.o. panem T. B.. Žalobce v průběhu daňového řízení navrhl provedení důkazu výslechy pana B. a pana B.. Dále navrhl provedení důkazu rozborem kalu, který by osvědčil množství dodaného vápna do stabilizátoru, jež by bylo možno následně porovnat s množstvím nakoupeného vápna od všech dodavatelů, čímž by se prokázalo, že mezi dodavateli vápna byla i společnost ISILDUR s.r.o. Tyto návrhy na provedení důkazů však byly správcem daně zamítnuty. Žalobce trvá na tom, že své povinnosti vyplývající z jeho důkazního břemene zcela splnil, podal správci daně veškerá potřebná vysvětlení a vyjádření a předložil veškeré doklady k prokázání svých tvrzení. Trvá na tom, že neměl povinnost předložit písemné smlouvy ani písemné zápisy o dodání zboží a převzetí prací. Naopak se domnívá, že správce daně neunesl své důkazní břemeno, když měl ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu prokázat existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, správnost či úplnost účetnictví, údajů v něm uváděných a daňovým subjektem poskytnutých vysvětlení. Žalovaný opírá své závěry o existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, správnost či úplnost účetnictví o žalobcem zpracovanou zprávu pro Krajský úřad Ústeckého kraje ze dne 27.1.2004, o záznam z kontrolního dne k postupu sanace skládky kalů ZKL v prostoru Prunéřov ze dne 21.4.2005 a rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 22.8.2005, č.j. 04/0H/06527/05/Tu. Obsah uvedených dokumentů dle žalobce neprokazuje nevěrohodnost, nesprávnost či neúplnost jeho účetnictví. Není také dle jeho názoru pravdou, že by uvedené dokumenty nepotvrzovaly provedení fakturovaných dodávek, jak tvrdí žalovaný. Dle žalobce v předmětném řízení správce daně a žalovaný hodnotili důkazy takovým způsobem, který je v rozporu s obsahem spisu. Dále poukazuje na to, že závěry správce daně nejsou dostatečně podloženy skutkovými zjištěními a závěry, ke kterým dospěli správce daně a žalovaný, odporují základním zásadám logického myšlení a uvažování. Závěry správce daně a žalovaného v tom smyslu, že v některých listinných důkazech není žádná zmínka o provedených pracích a dodávkách, ačkoliv tam být měla, což vyvrací věrohodnost, průkaznost, správnost a úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí a záznamů žalobce, jsou pouhou spekulací, jež nemá oporu v obsahu spisu a jež není dostatečně podložena skutkovými zjištěními. Dále žalobce namítá nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí jednatelů společnosti ISILDUR s.r.o. T. J. a Z. B.. T. J., jednatel společnosti ISILDUR s.r.o., ve své výpovědi sice výslovně nepotvrdil, že předmětné práce a dodávky byly provedeny společností ISILDUR s.r.o., současně však uvedl, že nemá důvod domnívat se, že nebyly provedeny. Dále uvedl, že podpisy na předmětných fakturách jsou pravděpodobně jeho a že předpokládá, že tyto faktury vystavila účetní firma. Svědek rovněž uvedl, že konkrétními obchodními případy pověřoval třetí osoby, např. pana T. B.. Svědkyně Z. B. rovněž uvedla, že za společnost ISILDUR s.r.o. jednaly spíše třetí osoby (jmenovala jistého pana T.). Žalobce zdůrazňuje, že pro něho bylo podstatné, že jednal s oprávněnými zástupci společnosti řádně zapsané v obchodním rejstříku, že dodávky byly realizovány a následně vyúčtovány řádnými daňovými doklady a že společnost ISILDUR s.r.o. byla registrována jako plátce daně. Žalobce nikdy netvrdil, že jednal přímo s jednateli dodavatelské společnosti. V rámci daňového řízení žalobce vždy tvrdil, že jednal s panem T. B. a přinejmenším svědek J. potvrdil, že pan B. za společnost ISILDUR s.r.o. skutečně jednal. Žalobce navrhoval v rámci daňového řízení provedení důkazu svědeckou výpovědí pana T. B., který jednal za společnost ISILDUR s.r.o., a pana P. B., který byl pověřen jednat za žalobce. Oba zmínění svědci však byli v době daňového řízení již mrtví. Žalobce trvá na tom, že tato skutečnost nemůže a priori jít k jeho tíži, neboť tuto situaci nijak nezavinil. Zdůrazňuje, že při své činnosti přiměřeně eliminoval možné riziko vyplývající z obchodněprávních vztahů, neboť jednal s existujícím subjektem zapsaným v obchodním rejstříku, jež řádně vystavil daňové doklady vztahující se k provedeným plněním a měl k dispozici veškeré doklady, jež měl povinnost mít (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2095/07). Žalobce navrhl s ohledem na situaci, kdy oba na