1 Afs 76/2009 — Nejvyšší správní soud

59 Af 4/2011- 35 - text 59 Af 4/2011 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Karla Kosteleckého a soudkyň Mgr. Karolíny Tylové, LL.M.a Mgr. Lucie Trejbalové v právní věci žalobce M.K., bytem D.xx, L., zast. Ing. Vlastimilem Sojkou, daňovým poradcem se dílem KODAP s.r.o., 1.máje 97, 460 01 Liberec 1, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká hradební 39/61, 400 01 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2010, č.j. 11273/10-1100-501808, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2010, č.j. 11273/10-1100-501808, s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Liberci (dále jen ,,správce daně“) ze dne 26. 4. 2010, č.j. 118141/10/192911505385. Dodatečným platebním výměrem byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 393.336,-Kč. První žalobní námitka směřovala do zahájení daňové kontroly. Žalobce uvedl, že v průběhu daňového řízení byl uveden do značné právní nejistoty, když ještě při ukončení daňové kontroly nebylo zřejmé, zda z pohledu judikatury Ústavního soudu byla u něj daňová kontrola zahájena zákonným či nezákonným způsobem. Druhá žalobní námitka směřovala do posouzení zdanění příjmu ze směny pozemků uskutečněné mezi žalobcem a Statutárním městem Liberec na základě směnné smlouvy ze dne 6. 9. 2006 a vedlejšího ujednání k směnné smlouvě č. 1 ze dne 5. 5. 2009. Žalobce namítal, že žalovaný nepřípadně odkázal na ust. § 559 obč. zákoníku a nepřípadně uvedl, že nelze měnit závazkové smluvní vztahy poté, co dojde k jejich splnění. Cílem vedlejšího ujednání ze dne 5. 5. 2009 však nebyla změna již sjednané směnné smlouvy na předmětné nemovitosti, ale doplnění a potvrzení vůle smluvních stran, podle které měla být cena směňovaných nemovitostí shodná, tj. 300.475,-Kč. Nejednalo se tedy o modifikaci již realizované směnné smlouvy, ale jen o potvrzení předchozí vůle stran určit cenu nemovitostí ve shodné výši. Podstatnou náležitostí směnné smlouvy není určení ceny směňovaných nemovitostí a pokud smluvní strany určily cenu nemovitostí na základě vzájemné dohody, pak není správný názor žalovaného, podle kterého postupoval správce daně správně, když na straně žalobce zdanil příjem ze směny nemovitostí tak, jak plyne z předmětného dodatečného platebního výměru. Vedlejší ujednání ze dne 5. 5. 2009 nemohlo mít vliv na daňovou povinnost žalobce na dani z příjmů fyzických osob za rok 2006, určení ceny nemovitostí na základě vedlejšího ujednání nijak nezasahuje do směnné smlouvy. Bylo činěno za účelem stanovení ceny směňovaných nemovitostí tak, aby cena mohla být na straně žalobce řádně zúčtována. Vedlejším ujednáním nedošlo k dohodě o změně obsahu závazku dle § 516 obč. zákoníku, ani nebyl původní závazek nahrazen závazkem jiným ve smyslu § 570 obč. zákoníku, rovněž nedošlo k dohodě o narovnání dle § 585 obč. zákoníku. Citované ust. § 570 odst. 2 obč. zákoníku, o které žalovaný opřel svoje rozhodnutí, není pro věc případné. Cena nemovitostí určená Ing. J.S. ve znaleckém posudku je rozhodná pouze pro určení daně z převodu nemovitostí, nikoli pro stanovení daně z příjmů podle zákona 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), neboť tento zákona na žádném místě nestanoví způsob určení ceny nabytého majetku v případě zdanění příjmů ze směny nemovitostí. Rozhodující je tedy dohoda smluvních stran, nikoli cena určená soudním znalcem pro účely daně z převodu nemovitostí. Odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 76/2009 je nesprávný, neboť v daném případě se nejednalo o změnu zaniklého závazku. Z uvedených důvodů považoval žalobce napadené rozhodnutí a rozhodnutí správce daně za nezákonné a z toho důvodu navrhnul jeho zrušení. Žalobce požadoval nahradit náklady řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí podrobně popsal a vyhodnotil skutkový i právní stav věci, rozvedl právní úvahy a s odvolacími námitkami žalobce se vypořádal. K námitce znejistění žalobce vývojem judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu bylo uvedeno, že žalobce nerozvedl, jaká konkrétní újma mu tím byla způsobena. Žalovaný s odkazem na § 611 obč. zákoníku uvedl, že v dané věci došlo ke směně pozemků s rozdílnými cenami, kdy jedna ze smluvních stran realizovala zisk a druhá ztrátu. Předmětem daně z příjmů jsou příjmy z veškeré činnosti spojené s nakládáním s majetkem. Podle § 3 odst. 2 a § 23 odst. 6 ZDP vyplývá, jak jsou podle ZDP posuzovány příjmy dosažené směnou. Příjmem žalobce je pak podle § 10 odst. 1 písm. b) ZDP hodnota směnou nabytých pozemků, která podle posudku znalce činila 1.649.254,-Kč. Tento příjem není od daně osvobozený. Výdajem podle § 10 odst. 5 ZDP je cena, za kterou žalobce nabyl pozemek, který směnou pozbyl, ta činila 6.340,-Kč, a zaplacená daň z převodu nemovitostí ve výši 24.739,50,-Kč. Tyto výdaje správce daně dle zprávy o výsledku kontroly žalobci přiznal. Jinak žalovaný ohledně povahy vedlejšího ujednání č. 1 ze dne 5. 5. 2009 setrval na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ze správního spisu předloženého žalovaným soud ověřil následující: Daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 byla u žalobce zahájena dne 24. 8. 2009. Zahájení daňové kontroly se žalobce bránil žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správce daně ze dne 16. 12. 2009. Zmíněná žaloba byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 3. 2010, č.j. 59 Ca 102/2009-31, jako nedůvodná zamítnuta, v odůvodnění tohoto rozsudku se podepsaný soud podrobně zabýval argumentací, proč nepovažuje zahájení a provádění daňové kontrole v daném případě u žalobce za nezákonné. O výsledku daňové kontroly správce daně zpracoval zprávu č.j. 8239/10/192931501541, v níž mimo jiné konstatoval, že žalobce v roce 2006 obdržel příjem za prodej nemovitostí dle směnné smlouvy s právními účinky ke dni 7. 9. 2009, a to v hodnotě nově nabytých pozemků od Statutárního města Liberec. K příjmům podle § 10 ZDP správce daně uvedl, že příjmy uvedené v daňovém přiznání byly zvýšeny o 1.649.254,-Kč s tím, že se jedná o příjem dosažený ze směny nemovitostí, který nebyl od daně osvobozen a nebyl uveden v celkových příjmech podle § 10 ZDP. Podle § 3 odst. 2 a 3 a § 10 odst. 1 písm. b) ZDP se jedná o ostatní příjem v hodnotě nově nabytých pozemků od Statutárního města Liberec, při stanovení výše příjmů vycházel správce daně ze znaleckého posudku Ing. J.S. č. xx ze dne xx, podle kterého hodnota nově nabytých nemovitostí činila 1.649.254,-Kč. K vedlejšímu ujednání č. 1 ke směnné smlouvě, ve kterém byla cena směněných pozemků uvedena částku 300.475,-Kč, správce daně uvedl, že toto ujednání bylo vystaveno až 3 roky po vlastní směně pozemků a z ujednání nevyplývá, na základě jakých skutečností byla stanovena cena nově nabytých pozemků na 300.475,-Kč. V souvislosti s tím správce daně zvýšil výdaje podle § 10 odst. 5 ZDP o částku 31.080,-Kč, tvořenou cenou za pořízení směňovaných pozemků ve výši 6.346,-Kč a zaplacenou daní z převodu nemovitostí ve výši 24.739,50,-Kč. S ohledem na tyto konstatované skutečnosti správce daně nově stanovil dílčí základ daně dle § 10 ZDP. Dne 26. 4. 2010 správce daně vydal dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006, ve kterém nově vyměřil základ daně a daň ve výši 393.336,-Kč. Vydání dodatečného platebního výměru se žalobce bránil odvoláním. Podané odvolání žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1. 12. 2010. V odůvodnění se žalovaný nejprve obšírně zabýval námitkou nezákonnosti daňové kontroly a vycházeje ze zde cit. rozsudků Nejvyššího správního soudu a s odkazem na již uvedený rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 3. 2010, č.j. 59 Ca 102/2009-31, konstatoval, že zahájení a provádění daňové kontroly nebylo v případě žalobce nezákonné. V návaznosti na to pak žalovaný konstatoval, že daň byla dodatečně vyměřena v tříleté prekluzívní lhůtě. Žalovaný dále uvedl, že na základě směnné smlouvy ze dne 6. 9. 2006 žalobce nabyl pozemky dosud ve vlastnictví Statutárního města Liberec, které byly oceněny znaleckým posudkem Ing. Jaroslava Svobody č. 3788-145/2006 ze dne 19. 8. 2006 na částku 1.649.254,-Kč. Cena nemovitostí, které žalobce za tyto pozemky směnil a které nabylo naopak Statutární město Liberec, byla stanovena na částku 300.475,-Kč. Podle článku IV. směnné smlouvy se účastníci dohodli na tom, že směna nemovitostí je bez doplatku a že po provedení směny jsou účastníci zcela vyrovnáni a nic si nedluží. Právní účinky vkladu vznikly ke dni 7. 9. 2006. Vedlejším ujednáním č. 1 ze dne 5. 5. 2009 smluvní stran