1 As 46/2006 — Nejvyšší správní soud

15 A 73/2011- 71 - text Pokračování 8 15A 73/2011 15A 73/2011-71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobkyně: J. M., bytem „X", zastoupené JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Společenství Pražská 122, Louny, sídlem v Lounech, Pražská 122, IČ 272 84 930, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.9.2011, č.j. JID 108006/2011/KÚÚK/Doč, č.j. 133/UPS/2011-3, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13.9.2011, č.j. JID 108006/2011/KÚÚK/Doč, č.j. 133/UPS/2011-3, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Louny, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“), ze dne 4.2.2011, č.j. MULN/18705/2010/SU/W, kterým podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31.12.2006 (dále jen „stavební zákon“), rozhodl stavební úřad o nařízení odstranění stavby „Garáže a přístavba k domu č.p. 2633, Louny, ulice Česká, na pozemku parc. č. 244/2 v k.ú. Louny“ (dále jen „stavby“). V žalobě uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy a současně je nesprávné. Stavební úřad nepostupoval v souladu s ustanoveními zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), dále stavebního zákona ani v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále jen „nový stavební zákon“). Stavby byly opakovaně předmětem několika správních řízení, avšak byť dal žalovaný žalobkyni opakovaně za pravdu, nepřihlédl k výhradám, které žalobkyně vznesla ohledně podjatosti osob rozhodujících ve věci u stavebního úřadu. I z formálních důvodů je napadené rozhodnutí nevykonatelné. Rozhodnutí stavebního úřadu postrádá argumentaci opřenou o důkazy, že vznikla nová zděná přístavba 3,5 x 7 m, neboť nebylo provedeno zaměření geodetem. Jedná se o stavby dvě, tedy garáž a přístavek, ačkoli bylo zahájeno a proběhlo řízení o odstranění jedné stavby. Stavební úřad nespecifikoval, v jakém rozsahu má být odstraněna domnělá přístavba k domu č. p. 2633 v Lounech. Nebylo prokázáno, že se zde jedná o přístavbu. Na severní zdi objektu je ukotvena stříška nad rampou, která se nachází mezi objektem č.p. 122 a č.p. 2633. Ubouráním severní zdi objektu č.p. 2633 by pak došlo ke zřícení této stříšky a k poškození objektu č.p. 122, tj. rozhodnutí stavebního úřadu nelze prakticky vykonat z důvodu, že by přitom došlo ke škodám na sousedním objektu. Stavební úřad přístěnek nesprávně označuje za garáže, ačkoliv tak není užíván. Stavební úřad také v rámci řízení nezjistil rozměry této stavby. Označení stavby ve vztahu k jejímu účelu a její rozměry mají vliv na meritorní rozhodování v této věci. Stavební úřad nesprávně zjistil skutečnosti ohledně domnělého únikového východu z č.p. 122, neboť tam ve skutečnosti žádný únikový východ není. Žalobkyně zdůraznila, že veškeré podklady a doklady dotčeným správním orgánům předložila, přičemž z jejich strany nebylo žádných námitek. Veškeré stavební úpravy byly prováděny výlučně na pozemku žalobkyně a správní orgány vůbec neprokázaly, že by se tyto úpravy mohly dotknout jiných pozemků. Pokud jde o tvrzení, že stavba je postavena na části pozemku zatíženého věcným břemenem chůze a jízdy pro sousední pozemek a stavbu, pak žalobkyně uvedla, že již v roce 1996 byla mezi právními předchůdci uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, která však nikdy nebyla plněna, neboť prodejna potravin je zásobována přes rampu přístupnou z veřejné komunikace, prodejna tabáku z Mírového náměstí a prodejna občerstvení z ulice Štefánikovy. Žádný z vlastníků domu č.p. 121, 122 nikdy za věcné břemeno ničeho neuhradil ani ho nevyužíval, a proto podle § 151p odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), zaniklo. Správní orgány se dále vůbec nezabývaly otázkou, jaký charakter mají stavby. Pokud jde o tzv. přístavbu k domu č.p. 2633 v Lounech, pak se v daném případě nejedná o přístavbu, ale výhradně o udržovací práce. Žalobkyně byla a je schopna dokladovat, v jakém stavu byla tato část nemovitosti před zahájením těchto udržovacích prací a v jakém stavu se tato část nemovitosti nachází po provedení těchto nezbytných úprav. V případě „garáží“ se jedná o dva samostatné otevřené přístřešky, z nichž žádný zdaleka nepřekračuje 25m2 zastavěné plochy a 5 metrů výšky. K takové stavbě není podle nového stavebního zákona nutné vůbec stavební povolení a ohlášení, a proto požadavek na demolici těchto přístřešků je zcela v rozporu se smyslem příslušných právních předpisů. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. V předmětné věci byla vedena celkem čtyři odvolací řízení, v nichž třikrát žalovaný napadené rozhodnutí pro procesní vady zrušil a až nyní žalobou napadeným rozhodnutím rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby potvrdil. V daném případě byl aplikován pouze stavební zákon, a to ustanovení § 88 odst. 1 písm. b). Žalovaný poukázal na to, že o dodatečném povolení stavby může stavební úřad rozhodnout pouze v případě, že vlastník stavby o její dodatečné povolení požádal a předložil doklady vymezené stavebním zákonem a vyhláškami, v opačném případě nařídí stavební úřad odstranění stavby. Významnou odlišností v tomto řízení je stanovení povinnosti stavebníka prokázat, že dodatečně povolovaná stavba je v souladu s veřejným zájmem. Žalobkyně pouze požádala o dodatečné povolení stavby, avšak žádnou dokumentaci stavby, ani žádný z dokladů požadovaných stavebním úřadem nepředložila. Předchozí rozhodnutí stavebního úřadu bylo zrušeno z důvodu procesních vad, nikoliv z důvodů věcných v tom smyslu, že by nebyl důvod k odstranění stavby. Podle § 14 správního řádu musí námitka podjatosti směřovat vůči konkrétní úřední osobě podílející se na vedeném správním řízení, a to s uvedením konkrétního zájmu (pozitivního nebo negativního) úřední osoby na výsledku řízení. Žalobkyně v průběhu řízení o odstranění stavby námitku podjatosti nevznesla a své pochybnosti o údajné podjatosti „příslušných osob“ omezila pouze na konstatování v odvolání podaném dne 18.3.2010, aniž by uvedla konkrétní osoby a své tvrzení odůvodnila. K námitce žalobkyně ohledně důkazu vzniku nové stavby odkázal žalovaný na místní šetření ze dne 9.8.2006 o němž byl sepsán protokol a pořízena fotodokumentace. Skutečný stav věci na místě stavby prověřili odborní referenti žalovaného v pořadí prvním odvolacím řízení. O tomto šetření byl sepsán záznam, který je nedílnou součástí spisu žalovaného včetně fotodokumentace. Žalovaný odmítá tvrzení žalobkyně, že předložila všechny podklady a doklady. Umístěním staveb došlo ke znemožnění výkonu práva vlastníků stavební parcely p.č. 244/1 v k.ú. Louny užívat věcné břemeno práva chůze a jízdy. Námitka, že věcné břemeno není užíváno, je v řízení o odstranění stavby irelevantní. Znemožnění užívání ať již existujícího či neexistujícího únikového východu nebyla zásadním důvodem pro nařízení odstranění stavby, ale pouze jedním z mnoha důvodů uvedených v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu. Stavební úřad z důvodu procesní ekonomie dvě samostatně stojící „černé stavby“ umístěné na shodném pozemku projednal v jednom správním řízení, přičemž předmětem řízení jsou obě stavby. S ohledem na zjištěný skutkový stav shora uvedený je zřejmé, že se v případě staveb nejedná o udržovací práce podle § 14 vyhlášky č. 132/1998 Sb. Námitka žalobkyně, že garáže podle nového stavebního zákona nevyžadují stavební povolení ani ohlášení je irelevantní, neboť bylo postupováno podle stavebního zákona. Stavební úřad při vymezení předmětu řízení vycházel jednak z vlastního šetření na místě stavby, resp. ze stavebně technického řešení staveb a rovněž i ze žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby ze dne 2.1.2007, ve které sama označuje stavby jako „Garáž a přístavba skladu.“ V probíhajícím řízení žalobkyně vymezení předmětu stavby nerozporovala. Osoba zúčastněná na řízení Společenství Pražská 122 uvedla, že se žalobou zásadně nesouhlasí. Některé informace v žalobě jsou nepravdivé. Dále doložila fotografii ze dne 10.4.2012 přístavby domu č.p. 2633, a to původní části a nepovelené přístavby. Uvedla, že původní stavba se nachází na pozemku č.p. 244/1, který není ve vlastnictví žalobkyně. Pokud by žalobkyně vyměnila pouze sloupek a dveře, nedošlo by k tomu, že místo původních dřevěných jednokřídlých dveří budou garážová vrata a celkový prostor původní kůlny bude zvětšen a přístup k pozemku 244/1 se touto stavební úpravou stal pro vlastníky pozemku č. 244/1 ne