2 Afs 7/2006 — Nejvyšší správní soud

15 Af 184/2011- 33 - text Pokračování 7 15Af 184/2011 15Af 184/2011-33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: „Air Filters F“ s.r.o., sídlem Štětí, Nové náměstí 745, IČ 28670094, zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Kostelní náměstí 233/1, proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 31.10.2011, č.j. 9692/11-1300-505196, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem (dále jen „původní žalovaný“) ze dne 31.10.2011, č.j. 9692/11-1300-505196, jímž bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Litoměřicích (dále jen „správce daně“) ze dne 3.11.2010, č.j. 97545/10/19691250506946, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2008 ve výši 237 090,- Kč a penále podle § 37b odst. 1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, (dále jen „ZSDP“) ve výši 47 418,- Kč. Daňová povinnost byla původním žalovaným změněna na 285 000,- Kč a penále na částku 57 000,- Kč. Dne 1.1.2013 vstoupil v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o Finanční správě“), kterým byla zrušena všechna finanční ředitelství, včetně Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. Podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) ve spojení s ustanoveními § 5, § 7 písm. a), § 20 odst. 2 zákona o Finanční správě se od 1.1.2013 místo původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem stalo žalovaným Odvolací finanční ředitelství. V žalobě konstatoval, že žalobci nebyl uznán nárok na odpočet ve výši 285 000,- Kč, který žalobce uplatnil za zprostředkovatelskou činnost, na základě smlouvy ze dne 1.8.2008 uzavřené s Dušanem Štefancem – RITTO (dle živnostenského rejstříku Mgr. Dušan Štefanec – pozn. soudu, dále jen „zprostředkovatel“). Žalobce tvrdil, že mezi žalobcem a původním žalovaným není sporu o tom, že by žalobce neměl příležitost uzavřít s třetí osobou kupní smlouvu o koupi nemovitosti. Původní žalovaný si nesprávně vyložil otázku, kdy vzniká daňová povinnost ze smlouvy o zprostředkování a z toho vyplývající nárok na odpočet. Původní žalovaný se mýlí, pokud tvrdí, že v daném případě nedošlo ke zdanitelnému plnění. Žalobce citoval z komentáře ke směrnici Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, dle něhož „za poskytnutí zprostředkovatelské služby se považuje situace, kdy se určitá osoba zaváže zajistit pro objednatele výměnu plnění mezi objednatelem a třetí osobou. Dle názoru Evropského soudního dvora postačuje již prokázání skutečnosti, že byla vytvořena příležitost k uzavření smlouvy, resp. že byly vytvořeny kontakty na potencionální zájemce o spolupráci.“ V této souvislosti odkázal na rozsudky Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“) uvedené v komentáři sp. zn. C-235/00 a C-453/05. Z uvedeného je dle žalobce nepochybné, že zprostředkovatelská služba byla poskytnuta pro potřeby DPH a to v okamžiku, kdy byla vytvořena příležitost k uzavření smlouvy, resp. že byly vytvořeny kontakty pro potencionální zájemce o spolupráci. Tato skutečnost nikdy nebyla ze strany původního žalovaného zpochybněna. Nemůže obstát tvrzení původního žalovaného, že nedošlo k poskytnutí služby a tedy byl uplatněn nárok na odpočet v konečném důsledku z plnění, které není předmětem daně. K uskutečnění zdanitelného plnění z hlediska § 9 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) nepochybně došlo a tím vznikl nárok na odpočet. V rozporu s evropskou judikaturou byl původním žalovaným chápán zcela odlišně daňový institut poskytnutí služby a tím i nárok na odpočet. Původní žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Dle uzavřené smlouvy o zprostředkování ze dne 1.8.2008 mezi žalobcem a zprostředkovatelem se závazek zprostředkovatele považoval za splněný až okamžikem zápisu žalobce do katastru nemovitostí. Ve vztahu k placení smlouva o zprostředkování uvádí, že provize ve výši 1 500 000,- Kč bude zprostředkovateli převedena na účet před podpisem kupní smlouvy, a to do dne 5.8.2008 s tím, že následně bude vystaven daňový doklad. Dne 4.8.2008 byla tato částka na účet zprostředkovatele skutečně připsána. Nicméně dne 21.8.2008 byla mezi žalobcem a zprostředkovatelem uzavřena rezervační smlouva, dle které se částka 1 500 000,- Kč stala první částí rezervačního poplatku. Smluvní strany tak změnily účel částky 1 500 000,- Kč odeslané žalobcem ze zálohy na zprostředkování na rezervační poplatek. Původní žalovaný vycházel z vůle smluvních stran. Navíc smluvně deklarovaná ujednání odpovídají i skutečnému chování zprostředkovatele a žalobce, tzn. že se smluvní strany neodchýlily od písemně uzavřených dohod. Zprostředkovatelem byla dne 29.10.2008 fakturována záloha na provizi za zprostředkovatelskou činnost při prodeji nemovitosti, která výší odpovídala ceně vyplývající ze zprostředkovatelské smlouvy. K vystavení tohoto dokladu došlo přesto, že nedošlo k naplnění smlouvy o zprostředkování a tudíž dle původního žalovaného nedošlo k poskytnutí deklarované služby a dále nedošlo ani k zaplacení, neboť původní platba byla v relativně krátké době označena jako rezervační poplatek. K námitce, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo již v okamžiku, když byla pro žalobce vytvořena příležitost uzavřít kupní smlouvu původní žalovaný odkázal na článek 3 bod 2 smlouvy ze dne 1.8.2008 a ustanovení § 645 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“). Dle původního žalovaného je ve smlouvě velmi konkrétně a jasně deklarováno, kdy je závazek považován za splněný. S ohledem na ustanovení smlouvy nelze na danou věc použít uváděné rozsudky ESD. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s.ř.s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se po řádném poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Soud si vyžádal u původního žalovaného spis a po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 1.8.2008 uzavřeli žalobce a zprostředkovatel smlouvu o zprostředkování. Dle čl. 1 odst. 1 této smlouvy je jejím předmětem závazek zprostředkovatele vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce (žalobce) měl příležitost uzavřít s třetí osobou kupní smlouvu o koupi v této smlouvě specifikovaných nemovitostí a závazek zájemce poskytnout zprostředkovateli úplné a pravdivé údaje týkající se požadavků na tyto nemovitosti, které budou předmětem kupní smlouvy a zaplatit zprostředkovateli za uvedenou činnost provizi. To vše za podmínek stanovených v této smlouvě. Dle čl. 2 odst. 1 a odst. 3 písm. a) smlouvy o zprostředkování byla provize dohodnuta na 1 500 000,- Kč plus DPH, celkem 1 785 000,- Kč. Provize ve výši 1 500 000,- Kč měla být převedena na účet zprostředkovatele před podpisem kupní smlouvy na koupi nemovitosti, nejpozději do 5.8.2008, přičemž následně měl být vystaven daňový doklad. Podle čl. 3 odst. 2 smlouvy o zprostředkování závazek zprostředkovatele se považuje za splnění okamžikem zápisu zájemce jako vlastníka nemovitostí specifikovaných v čl. 1 odst. 2 smlouvy o zprostředkování do katastru nemovitostí. Podle čl. 3 odst. 5 věty první smlouvy o zprostředkování v případě, že bude provize uhrazena na úč