10 Afs 147/2014 — Nejvyšší správní soud

15 Af 147/2012- 30 - text Pokračování 7 15Af 147/2012 15Af 147/2012-30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 48, Ústí nad Labem, zastoupeného společností AGIS, spol. s r.o., sídlem Moskevská 1/14, Most, IČ 61326151, proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 31.1.2012, č.j. 760/12-110-500144, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 31.1.2012, č.j. 760/12-110-500144, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v částce 15 342,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem (dále jen „původní žalovaný“) ze dne 31.1.2012, č.j. 760/12-110-500144, jímž bylo zamítnuto odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Ústí nad Labem (dále jen „správce daně“) ze dne 1.7.2011, č.j. 213028/11/214913505081, kterým byla žalobci uložena pokuta za opožděné tvrzení daně podle § 250 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) ve výši 124 276,- Kč. Dne 1.1.2013 vstoupil v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o finanční správě“), kterým byla zrušena všechna finanční ředitelství, včetně Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. Podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) ve spojení s ustanoveními § 5, § 7 písm. a), § 20 odst. 2 zákona o finanční správě se od 1.1.2013 místo původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem stalo žalovaným Odvolací finanční ředitelství. V žalobě žalobce konstatoval, že původní žalovaný svým rozhodnutím porušil zákon a zasáhl do jeho ústavně zaručených práv tím, že mu uložil pokutu vyšší, než stanovuje zákon. Poukázal na ustanovení § 250 dost. 2 daňového řádu, v němž je mimo jiné uvedeno, že pokuta se stanovuje z celkové částky daně, kterou byl plátce daně povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést. V platebním výměru je pokuta vypočtena z částky 24 855 185,- Kč, což je částka, kterou lze získat výpočtem hodnot řádků části II. vyúčtování, a to řádek 8 (=9) + řádek 6 – řádek 3 – řádek 7. Uvedené ustanovení daňového řádu však umožňuje počítat daň pouze z částky, kterou byl plátce daně povinen ve vyúčtování uvést a nikoliv ze součtu či rozdílu takových částek. Vyúčtování se týká daně fyzických osob. Definici pojmu daň z příjmů fyzických osob lze dovodit z ustanovení § 16 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Částka, z níž byla pokuta vypočtena, není však zcela jednoznačně daní z příjmů fyzických osob ve smyslu ustanovení § 16 ZDP. Všechny vyúčtované částky jsou zálohami na daň z příjmů. Každou z 11 celkových částek, které měl plátce daně do předmětného vyúčtování uvést, lze podřadit pod pojem daň, jak je definován v ustanovení § 2 daňového řádu. Všech 11 položek lze označit pojmem „celková částka daně, kterou byl povinen ve vyúčtování uvést.“ Daňový řád ani žádný jiný daňový předpis neobsahuje žádnou instrukci, podle níž by se za základ pro výpočet pokuty dala vybrat právě jedna z oněch 11 částek pro výpočet pokuty. Původní žalovaný konstatoval na str. 4 žalobou napadeného rozhodnutí, že pokuta byla vypočtena z částky, kterou měl žalobce odvést, avšak ustanovení § 250 odst. 2 daňového řádu hovoří o částce, kterou měl plátce daně ve vyúčtování uvést. Částka 24 855 185,- Kč, z níž byla pokuta vypočtena, ve vyúčtování uvedena není. Celkovou částkou daně, kterou byl plátce daně povinen do vyúčtování uvést je i částka 284,- Kč uvedená v řádku 3. V takovém případě může pokuta činit jen 500,- Kč. Zákon ani jiný právní předpis nestanoví, ze které z částek, které měly být ve vyúčtování uvedeny, se má pokuta počítat. V daném případě pokutu nelze uložit na základě ustanovení § 250 odst. 2 daňového řádu, ale je nutno ji uložit podle ustanovení § 250 odst. 3 daňového řádu a pokuta by měla činit 500,- Kč. Původní žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti se podává do 2 měsíců po uplynutí kalendářního roku. Podá-li plátce daně vyúčtování elektronicky, pak platí lhůta do 20. března v souladu s ustanovením § 38j odst. 5 ZDP. V tomto případě bylo vyúčtování daně za zdaňovací období od 1.1.2010 do 31.12.2010 podáno u správce daně dne 30.3.2011. K podání ve smyslu ustanovení § 70 daňového řádu došlo po lhůtě pro podání vyúčtování daně, která byla dne 1.3.2011, a to 22 dnů po tolerované lhůtě 5 pracovních dnů. Vyúčtování daně za zdaňovací období roku 2010 se zpracovávalo na příslušném tiskopise vydaném Ministerstvem financí. Z tiskopisu, na kterém se vyúčtování daně podává, je zcela zřejmé a nezaměnitelné, že vyúčtovaná částka daně je uvedena v části I. ve sloupci 9. Právě tuto částku vyúčtované daně je povinen plátce daně na zálohách ze závislé činnosti za zdaňovací období správci daně odvést. Vyúčtování daně plátcem daně tedy znamená, že od úhrnu záloh na daně po měsíčních slevách na dani, které měly být za příslušné kalendářní měsíce sraženy, plátce daně odečte úhrn vrácených přeplatků na dani z ročního zúčtování záloh a úhrn částek vyplacených měsíčních daňových bonusů, když výsledkem tohoto vyúčtování daně je právě jeho odvodová povinnost záloh ze závislé činnosti za příslušné zdaňovací období. Je přitom třeba rozlišovat daň z příjmů fyzických osob a pojem zálohy daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. Daní, kterou je plátce daně povinen uvést ve vyúčtování a ze které se odvozuje výše pokuty, je tedy sražená zálohová daň z příjmů ze závislé činnosti zaměstnanců, kterou byl povinen za ně plátce daně odvést. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, neboť původní žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se po řádném poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Soud si vyžádal u původního žalovaného spis a po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi stranami není sporná skutečnost, že žalobce podal jako plátce daně po lhůtě stanovené § 38j odst. 5 ZDP vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti, ale žalobce namítá nesprávný postup při výpočtu výše pokuty, resp. tvrdí, že vůbec nelze postupovat podle ustanovení § 250 odst. 2 daňového řádu. Podle § 250 odst. 2 daňového řádu plátci daně vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li hlášení, vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést. Podle § 250 odst. 3 daňového řádu pokud by částka vypočtená podle odstavce 1 nebo 2 byla nižší než 500 Kč, činí výše pokuty za opožděné tvrzení daně 500 Kč. Podle § 250 odst. 5 daňového řádu o povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru. Podle § 72 odst. 1 daňového řádu přihlášku k registraci, řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení lze podat jen na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem. Správní soudy se ji