9 Afs 83/2009 — Nejvyšší správní soud

15 Af 35/2011- 207 - text Pokračování 23 15Af 35/2011 15Af 35/2011-207 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobkyně: Ing. Vladimíry J e ch o v é V á p e n í k o v é, insolvenční správkyně, se sídlem v Praze 10, ul. Révová č. p. 324/3, PSČ 100 00, dlužníka SETUZA, a. s., v konkurzu, IČ: 467 08 707, se sídlem v Ústí nad Labem – Střekov, ul. Žukovova č. p. 100, PSČ 401 29, proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, ul. Masarykova č. p. 427/31, poštovní přihrádka 351, PSČ 602 00, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2007, č. j. 12534/07-1200/505700, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2007, č. j. 12534/07-1200/505700, se pro nezákonnost z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. V řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2010, č. j. 15 Ca 207/2007 – 128, je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 26.113,-Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Původní žalobkyně společnost SETUZA, a. s., na kterou byl dne 10. 12. 2010 prohlášen konkurs a zároveň byla ustanovena Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková jakožto její insolvenční správkyně, se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2007, č. j. 12534/07-1200/505700, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Ústí nad Labem (dále jen „finanční úřad“) ze dne 2. 3. 2007, č. j. 52658/07/214913/6414, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001, kterým jí byla dodatečně zrušena daňová ztráta v částce 27.790.216,-Kč a dodatečně vyměřena daň ve výši 12.937.850,-Kč. Tato daň byla vyměřena z důvodu neuznání některých nákladů žalobkyně za výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, přičemž žalobkyně se odvolala „toliko“ proti čtyřem daňovým případům, a to: proti neuznaným nákladům na leasingové splátky ve výši 49.025.295,84 Kč, dále proti neuznaným odpisům v částce 15.238.378,-Kč, dále proti neuznání odměn za nepřetržitou dobu zaměstnání ve výši 1.038.000,- Kč a konečně proti neakceptování požadavku na dodatečné zohlednění daňové ztráty a reinvestice ve výši 23.382.005,-Kč. Na tomto místě je třeba uvést, že dne 1. 1. 2013 vstoupil v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční správě“), kterým byla zrušena všechna finanční ředitelství, včetně Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. S ohledem na tuto skutečnost se ve smyslu ust. § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s ust. § 5 a § 7 písm. a), § 20 odst. 2 zákona o finanční správě se od 1. 1. 2013 místo původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem bez dalšího stalo žalovaným Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně. V žalobě původní žalobkyně obecně namítla, že žalobou napadeným rozhodnutím byla přímo zkrácena na svých právech a současně došlo ke zkrácení jejích práv i v předcházejícím řízení vedeným původním žalovaným a finančním úřadem. Dále původní žalobkyně obecně namítla, že obsah kontrolních zjištění finančního úřadu z kontroly daně z příjmů za roky 2001 až 2003 považuje za nejasné a neurčité, a proto nelze na jejich základě činit závěry, které byly žalovanou stranou učiněny. Ve vztahu k neuznaným nákladům na leasingové splátky ve výši 49.025.295,84 Kč původní žalobkyně uvedla, že dne 18. 5. 1999 uzavřela se společností Alincon Limited, USA, smlouvu o finančním leasingu, č. 015/99, jejímž předmětem byl finanční leasing technologického celku rafinerie. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2000 uzavřené mezi společností Alincon Limited a společností Sonchen Consulting Limited, Kypr, ovšem byly postoupeny pohledávky společnosti Alincon Limited vyplývající z leasingové smlouvy, č. 015/99, na společnost Sonchen Consulting Limited, přičemž Dodatkem č. 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek došlo k rozšíření rozsahu postupovaných práv na veškerá práva podle odst. 1 smlouvy o postoupení pohledávek. Původní žalobkyni přitom není jasné, proč žalovaný dospěl k tomu, že Dodatek č. 1 není podepsán, když z textu dodatku je patrné, že je vyhotoven pouze v anglickém jazyce, a když anglický text Dodatku č. 1 je řádně podepsán za společnost Alincon Limited p. Stewartem Wolkerem a za společnost Sonchen Consulting Limited p. P. Š. Smlouvou o postoupení pohledávky ve znění jejího Dodatku č. 1 pak došlo podle přesvědčení společností Alincon Limited a Sonchen Consulting Limited k převodu vlastnického práva k předmětu leasingu na společnost Sonchen Consulting Limited, což dokládá i fakt, že tato společnost následně ve vztahu k žalobkyni uplatnila nárok na vydání věci v soudním řízení. Dále původní žalobkyně zmínila, že po splnění svých povinností vyplývajících pro ni z leasingové smlouvy, č. 015/99, oznámila svoji vůli uzavřít kupní smlouvu na předmět leasingu z opatrnosti jak společnost Alincon Limited tak i společnost Sonchen Consulting Limited a požádala v intencích dotyčné leasingové smlouvy o vyhotovení a zaslání potvrzení o uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byl závazek společnosti Alincon Limited resp. Sonchen Consulting Limited převést na původní žalobkyni předmět leasingu do jejího vlastnictví. Leasingová smlouva, č. 015/99, v čl. 3.1 dle žalobkyně přitom výslovně stanovovala, že kupní smlouva vzniká automaticky doručením oznámení nájemce o vůli koupit předmět nájmu pronajímateli k poslednímu dni doby leasingu, a proto není zapotřebí činit ještě další právní úkony k jejímu uzavření. Pronajímatel měl sice vyhotovit potvrzení o uzavření kupní smlouvy a jedno vyhotovení doručit kupující původní žalobkyni, nicméně tento postup měl pouze evidenční, legitimační nebo jinou funkci, když dotyčná leasingová smlouva ani neuvažuje o podpisu ze strany kupujícího a vrácení podepsaného vyhotovení zpět prodávajícímu. Původní žalobkyně má taktéž za to, že v leasingové smlouvě č. 015/99 byla v podstatě obsažena rovněž smlouva kupní s odkládací podmínkou spočívající v oznámení vůle původní žalobkyně koupit předmět leasingu s tím, že účinnost této smlouvy byla odložena k poslednímu dni doby leasingu. Dle žalobkyně tato dohoda obsahuje veškeré podstatné náležitosti vyžadované obchodním zákoníkem pro kupní smlouvu, a proto je nutné ji považovat za platně uzavřenou. Jelikož původní žalobkyně prokazatelně oznámila jak společnosti Alincon Limited tak i společnosti Sonchen Consulting Limited svoji vůli odkoupit předmět leasingu, došlo tímto právním úkonem k uzavření kupní smlouvy, přičemž není rozhodné, že tato kupní smlouva nebyla již zachycena v písemné podobě, když to ostatně nepředvídá ani sama leasingová smlouva. Předmět leasingu se nacházel ke dni vstoupení kupní smlouvy v účinnost v držení původní žalobkyně, a proto na ni přešlo vlastnické právo k předmětu leasingu ke dni účinnosti kupní smlouvy, tedy k poslednímu dni doby leasingu. Dle původní žalobkyně tak správní orgány obou stupňů nesprávně dovodily, že předmět leasingu přešel do vlastnictví původní žalobkyně s několikaletým odstupem po vyřešení sporu. V této souvislosti původní žalobkyně také namítla, že z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že původní žalovaný se vůbec nezabýval textem leasingové smlouvy, č. 015/99, a možností uzavření kupní smlouvy včetně převodu vlastnického práva na původní žalobkyni již v okamžiku podpisu této leasingové smlouvy, což může představovat podstatnou vadu řízení. Právě skutečnost, zda došlo k převodu vlastnického práva na původní žalobkyni, je totiž zásadní pro závěr původního žalovaného, že leasingové splátky nejsou daňově účinné ve smyslu ust. § 24 odst. 2 písm. h) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění, (dále jen „daňový zákon“). Ohledně neuznaných odpisů v částce 15.238.378,-Kč původní žalobkyně zmínila, že na základě kupní smlouvy získala od společnosti CARWING, a. s., hmotný majetek, přičemž prodávající na základě této smlouvy vystavil fakturu č. 210048, v jejímž záhlaví byla obchodní firma prodávajícího označena již neplatný názvem INVEST OIL BOHEMIA, a. s., což bylo způsobeno patrně tím, že v období září roku 2001 došlo ke změně v obchodní firmě na straně prodávající. Chyba v psaní na faktuře, která byla vydána smluvním partnerem žalobkyně, však nemůže jít k tíži původní žalobkyně. Dle původní žalobkyně nebylo možné v předmětném případě s poukazem na ust. § 31 odst. 4 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), bez dalšího uzavřít, že dotyčná kupní smlouva, fak