1 Afs 47/2004 — Nejvyšší správní soud

15 Af 369/2012- 56 - text Pokračování 9 15Af 369/2012 15Af 369/2012-56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: M.D., nar. X, bytem T., P.B. 2752, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, se sídlem v Teplicích, ul. 28. října 851/26, proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 4.6.2012, č.j. 6287/12-1500-505332, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem (dále jen „původně žalovaný“) ze dne 4.6.2012, č.j. 6287/12-1500-505332, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Ústí nad Labem (dále jen „správce daně“) ze dne 25.10.2011, č.j. 281752/11/214941506405, č.j. 281802/11/214941506405, č.j. 281880/11/214941506405, kterými bylo podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), za použití § 152 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen „občanský zákoník“), zřízeno zástavní právo na základě nedoplatků evidovaných na dani z příjmů fyzických osob u žalobce v celkové výši 2 284 232,- Kč. Tyto daňové nedoplatky byly doměřeny dodatečnými platebními výměry nad daň z příjmů fyzických osob ze dne 17.12.2010, č.j. 252355/10/214912505690, 252357/10/214912505690, 252358/10/214912505690, 252343/10/214912505690, 252344/10/214912505690, 252345/10/214912505690, 252359/10/214912505690, 252346/10/214912505690, 252347/10/214912505690, 252348/10/214912505690. Dne 1.1.2013 vstoupil v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o finanční správě“), kterým byla zrušena všechna finanční ředitelství, včetně Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. Podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), ve spojení s ustanoveními § 5, § 7 písm. a), § 20 odst. 2 zákona o finanční správě se od 1.1.2013 místo původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem stalo žalovaným Odvolací finanční ředitelství. V žalobě žalobce popsal dosavadní průběh řízení a uvedl, že platební výměry neměly být vydány, neboť uplynula promlčecí doba, navíc je výpočet penále nesprávný, neboť nebylo zohledněno inkaso částek z účtu žalobce celkem ve výši 1 475 526,07 Kč v roce 1999. Dále poukázal na ustanovení § 63 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“) s tím, že právo na vybrání daňového nedoplatku se promlčelo, uplynutím promlčecí lhůty pro vybrání nedoplatku na dani zároveň skončila lhůta, ve které správce daně mohl vyrozumět žalobce o předpisu penále na tuto daňovou povinnost. Není přitom rozhodné, zda žalobce námitku promlčení uplatnil. Dne 23.11.2011 byla zástupci žalobce vydána kopie doručenky ke shora uvedeným platebním výměrům. Nelze z ní zjistit, kdy byla zásilka vypravena ani její váhu, uložena měla být dne 23.12.2010, na obálce je uvedeno na místě pro příjemce datum dne 4.1.2011, na místě pro jména a příjmení je uvedeno „VHOZENO DO SA“. Žalobce nemá na adrese S.l. 18, D.Z., kam mu bylo doručováno, domovní ani jinou schránku, kterou by užíval, nebyla mu dána výzva k vyzvednutí a měla tak být písemnost vrácena odesílajícímu správci daně, což ZSDP i daňový řád ukládají. Protože nebyl žalobce zákonem předepsaným způsobem vyrozuměn, nemohl nastat účinek fikce doručení po uplynutí desetidenní lhůty pro vyzvednutí. Z údaje na doručence, která není veřejnou listinou, nelze zjistit význam slovního spojení „VHOZENO DO SA“. Žalobce se z důvodu zdravotních problémů a potřeby jejich léčení v období měsíce srpna 2010 a ledna 2011 nezdržoval na adrese S.l. 18, D.Z. Podle § 48 odst. 1 daňového řádu může žádat subjekt o vyslovení neúčinnosti doručení, jehož důvody byly v případě žalobce s ohledem na jeho zdravotní problémy naplněny. Všechny tyto popsané skutečnosti lze podřadit pod důvody obnovy řízení uvedené v ustanovení § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu, neboť tyto skutečnosti vyšly najevo až dne 23.11.2011 z předané fotokopie doručenky a dne 28.11.2011 z předaných platebních výměrů. Je tak splněna subjektivní i objektivní lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení. K námitce promlčení sdělil správce daně, že byly provedeny úkony, kterými byla prodloužena promlčecí šestiletá lhůta do roku 2015, neuvedl však, jaké konkrétní úkony to byly. Odkaz správce daně na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Ca 92/2008 je nepřípadný a právní názor uvedený v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Ca 65/2009 je nesprávný. Dále žalobce uvedl, že dne 9.4.2010 bylo správcem daně vystaveno rozhodnutí o zastavení řízení, kterým byla zastavena daňová exekuce nařízená exekučním příkazem ze dne 30.8.2007, ve kterém je uvedeno, že nedoplatek daňové exekuce ve výši 833 588,79 Kč byl zcela uhrazen, včetně příslušenství. Dne 17.9.2012 bylo zástupci žalobce doručeno potvrzení správce daně ze dne 10.9.2012 o zániku zástavního práva. Rozhodnutí napadená odvoláním i žalobou obsahují text, že zástavní právo se vztahuje i na příslušenství zajištěné pohledávky, příslušenství však bylo podle rozhodnutí správce daně o zastavení daňové exekuce ze dne 9.4.2010 zcela zaplaceno, proto nebyl dán důvod pro zřízení zástavního práva. Původně žalovaný porušil i ustanovení § 116 odst. 2 daňového řádu, neboť se v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal se všemi důvody odvolání. Původní žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Po rekapitulaci dosavadního řízení uvedl, že správce daně vydal rozhodnutí o zřízení zástavního práva na základě nedoplatků evidovaných na dani z příjmů fyzických osob na daňovém penále v celkové výši 2 284 232,- Kč. Původní žalovaný se vyjádřil k charakteru zástavního práva a uvedl, že účelem vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva podle ustanovení § 170 daňového řádu je v určitém stádiu řízení zajistit daňovou pohledávku, přičemž zřízením zástavního práva nedochází k žádným změnám z hlediska hmotného práva, jeho platnost je zcela závislá na splnění daňové povinnosti žalobcem. Námitka žalobce, že jedenáct platebních výměrů, na základě kterých byla vydána rozhodnutí o zřízení zástavního práva, neexistují, nebyla shledána důvodnou. Příslušný správce daně vydal rozhodnutí o zřízení zástavního práva na základě pravomocných platebních výměrů na daňové penále. Tyto platební výměry nabyly právní moci dne 2.2.2011. Správce daně i žalovaný tak postupovali v souladu se zákonem. Na vyjádření původního žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne 28.1.2013, v níž uvedl, že správce daně vystavil platební výměry na penále, a přesto, že nebyly řádně doručeny žalobci, nepodařilo se žalobci žádným z uplatněných prostředků obrany (odvolání, neúčinnost doručení, obnova řízení, přezkoumání), dosáhnout toho, aby byly jeho námitky nestranně posouzeny a vyvozeny následky odpovídající platné právní úpravě. Původní žalovaný navíc i nesprávně posoudil rozsah zmocnění obsaženého v plné moci ze dne 21.1.2011, neboť pokud původně žalovaný dospěl k názoru, že plná moc nebyla udělena pro podání odvolání a odvolací řízení, byl povinen podle § 28 odst. 2 daňového řádu vyzvat zmocnitele k vyjádření, k jakým úkonům, řízením nebo jiným postupům se plná moc vztahuje. Původní žalovaný tak neučinil, adresoval žalobou napadené rozhodnutí přímo žalobci a zkrátil žalobce na jeho právech podle čl. 36 a 37 Listiny. Dále namítl, že původní žalovaný nezaujal žádné stanovisko k obsahu podání žalobce ze dne 9.4.2010, č.j. 94746/10/214941507472, kterým bylo žalobci sděleno, že nedoplatek daňové exekuce byl zcela uhrazen včetně příslušenství. Právní zástupce žalobce při jednání soudu v plném rozsahu odkázal na dosavadní podání a uvedl, že žalobci jde o věcný přezkum jím rozporovaných platebních výměrů z prosince 2010, když žalobce se tohoto věcného přezkumu nedomohl přes řadu jím uplatněných procesních prostředků v daňovém řízení. Trvá na tom, že dotyčné platební výměry nebyly vydány v souladu se zákonem, a to zejména s ohledem na marné uplynutí promlčecí lhůty k doměření daňové povinnosti. Žalobce nechápe, jak mohly být vydány tyto platební výměry za situace, když v dubnu 2010 bylo správcem daně vydáno rozhodnutí o zastavení daňové exekuce pro úhradu daňových pohledávek včetně příslušenství a když v září 2012 ještě od správce daně obdržel potvrzení o zániku zástavního práva. V tomto skutkovém stavu žalobce shledává zásadní rozpor. Žalovaný se z jednání řádně omluvil a zaslal soudu vyjádření, v němž setrval na dosavadním stanovisku původního žalovaného. Soud z vlastní iniciativy podle § 52 odst. 1 s.ř.s., prove