4 As 73/2013 — Nejvyšší správní soud

15 A 42/2014- 79 - text Pokračování 10 15A 42/2014 15A 42/2014-79 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: JUDr. J. L., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného Mgr. Janou Pekařovou, advokátkou, se sídlem Jáchymova 2, Praha 1, PSČ 110 00, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního úřadu, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.6.2014, č.j. 44/UPS/2014-3 takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 2.6.2014, č.j. 44/UPS/2014-3, jímž žalovaný změnil identifikaci žadatele o vydání územního rozhodnutí o změně využití území a v ostatním potvrdil výrok rozhodnutí Městského úřadu Louny, odboru stavebního úřadu a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“) ze dne 27.11.2013, č.j. MULNCJ 89390/2013, kterým stavební úřad podle § 92 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), zamítl žádost žalobce o vydání rozhodnutí o změně využití území na pozemcích parc. č. 308/6 a 384/11 v k.ú. Brodec, z důvodu nesouladu změny druhu pozemku se schválenou územně plánovací dokumentací a nevyhovění obecným požadavkům na využívání území. Současně se žalobce v žalobě domáhal zrušení rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 27.11.2013, č.j. MULNCJ 89390/2013, a náhrady nákladů soudního řízení. V žalobě žalobce namítal shodně jako v odvolání do rozhodnutí stavebního úřadu, že žalovaný (shodně i stavební úřad), porušil základní zásady výkonu veřejné správy definované v ustanovení § 2 odst. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a to zásadu ochrany dobré víry, zásadu předvídatelnosti a legitimního očekávání, neboť se při rozhodování o žádosti žalobce o vydání rozhodnutí o změně využití území na pozemcích parc. č. 308/6 a p. č. 384/11 v k. ú. Brodec z důvodu jejich zalesnění, neřídil „Souhrnným stanoviskem Městského úřadu Louny, odboru stavebního úřadu a životního prostředí k záměru – vyjmutí p.p. č. 384/11 v k. ú. Brodec ze zemědělského původního fondu a následné zařazení do pozemků určených k plnění funkcí lesa“ ze dne 27.3.2013, č.j. MULNCJ 23840/2013. Ze shora uvedeného stanoviska dle žalobce vyplývá, že v případě splnění v něm uvedených podmínek bude možné pozemek parc. č. 384/11 po vynětí ze zemědělského půdního fondu prohlásit za pozemek určený k plnění funkcí lesa. Žalobce byl v dobré víře a legitimně očekával, že stavební úřad i následně rozhodne kladně, když vydáním shora uvedeného stanoviska předem avizoval své pozitivní stanovisko jeho záměru, stejně tak jako závazným souhlasným stanoviskem se zalesněním pozemků ze dne 14.10.2013, č.j. MULNCJ 76683/2013. Stavební úřad do svého souhrnného stanoviska přitom nezahrnul podmínku týkající se změny územní dokumentace, žalobce nepoučil o nutnosti jejího splnění a tím porušil ust. § 4 odst. 2 správního řádu. Žalobce rovněž vytýkal žalovanému a stavebnímu úřadu nesprávný výklad územního plánu, z něhož nevyplývá nemožnost zřízení lesního porostu či pozemků určených k plnění funkce lesa na předmětných pozemcích, neboť v něm nejsou definovány žádné nepřípustné či zakázané způsoby využití. Pokud tedy z územního plánu ani z právního předpisu nevyplývá pro žalobce nemožnost jiného využití předmětných pozemků, je žalobce v souladu s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod oprávněn činit co není zákonem zakázáno, tj. zřizovat lesní porosty na dotčených pozemcích. Žalovaný přitom v dané věci nepřípadně uplatnil čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, z něhož vyvodil nesprávný závěr. Žalobce rovněž poukazoval na nesprávný závěr žalovaného, že záměr navrhovaný žalobcem je v rozporu s § 18 odst. 5 stavebního zákona. Územní plán obce Brodec přitom dle jeho názoru výslovně nevylučuje umisťovat v nezastaveném území obce zařízení a jiná opatření pro lesnictví, za která žalobce považuje i vysázení lesa, a proto je zalesnění pozemků v souladu s územním plánem. Žalobce namítal i to, že se žalovaný shodně jako stavební úřad neřídil při svém rozhodování § 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a změně některých zákonů (dále jen „zákon o lesích“), který je ve vztahu speciality ke stavebnímu zákonu, a který definuje veřejný zájem na ochraně a obnově lesa. Žalovaný v této souvislosti poukazoval na to, že zalesněním pozemků smíšeným lesem chtěl přispět k zachování příznivého životního prostředí, tj. k naplnění čl. 35 Listiny základních práv a svobod, dle kterého má každý právo na příznivé životní prostředí, k čemuž měl stavební úřad, resp. žalovaný přihlédnout při řešení této věci. Žalobce závěrem zdůraznil, že pozemky jsou aktuálně vedeny jako lesní, obec se zalesněním souhlasí a stavební úřad zamítl žádost žalobce pouze z formalistických důvodů, ačkoli v předešlé činnosti rozhodoval souhlasně. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný odmítl námitku žalobce, že stavební úřad rozhodl v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Souhrnné stanovisko ze dne 27.3.2013 totiž nemohlo žalobci legitimní očekávání kladného vyřízení jeho žádosti založit, neboť toto obsahuje pouze vyjádření dotčených orgánů, které v územním řízení hájí výlučně zájmy, k jejichž ochraně byly ustaveny. Žalovaný zdůraznil, že posouzení souladu záměru žalobce s územně plánovací dokumentací je zákonem svěřeno výlučně územnímu řízení a dotčené orgány tento aspekt nesledují. Žalovaný nesouhlasil s vyjádřením žalobce, že nesprávně posoudil obsah územního plánu obce Brodec, včetně jeho argumentace Listinou základních práv a svobod a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ve vztahu k námitce souladu záměru žalobce s veřejným zájmem na zalesňování pozemků, jako důvodu vyhovění žádosti žalobce, žalovaný uvedl, že v případě rozporu s územně plánovací dokumentací neexistuje žádný prostor pro správní uvážení, ve kterém by mohl toto vzít v úvahu. Odkázal na § 43 odst. 5 stavebního zákona s tím, že územní plán obce je pro rozhodování stavebního úřadu závazný a v případě nesouladu nezbývá stavebnímu úřadu, než žádost podle § 92 odst. 2 stavebního zákona zamítnout. V replice k vyjádření k žalobě žalobce odkázal na žalobu. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce vyslovil k výzvě soudu s tímto postupem souhlas a žalovaný nesdělil v soudem stanovené lhůtě svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli účastníci byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při posouzení věci vyšel z toho, že žalobce dne 14.10.2013 požádal stavební úřad o vydání územního rozhodnutí o změně využití území na pozemcích parc. č. 308/6 (ostatní plocha) a 384/11 (trvalý travní porost) v k. ú. Brodec. Záměrem žalobce bylo oba pozemky využít pro účely lesního hospodářství. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 27.11.2013 žádost žalobce zamítl z důvodu rozporu záměru žalobce (zalesnění pozemků) se schválenou územně plánovací dokumentací a nesouladem s obecnými požadavky na využívání území, přičemž poukázal na vymezení pozemků pro způsoby využití v územním plánu obce Brodec, jako zemědělské plochy (NZ) v případě pozemku parc. č. 384/11 a jako plochy smíšené (NSn) - zeleň nelesní v případě pozemku parc. č. 308/6. Stavební úřad popsal v rozhodnutí žalobcův záměr nového způsobu využití pro lesní hospodářství (pozemky určené k plnění funkce lesa). Rovněž popsal způsob využití shora uvedených pozemků vyplývající z popisu prove