2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

15 Af 44/2013- 48 - text Pokračování 12 15Af 44/2013 15Af 44/2013-48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobce: J. K., nar. „X“, se sídlem „X“, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Weigem, advokátem, se sídlem Nad Zátiším 586/22, Praha 4, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2012, č. j. 5644-10/2012-200100-21, takto: I. Rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2012, č. j. 5644-10/2012-200100-21, s e pro vady řízení z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem (dále jen „odvolací orgán“) ze dne 29. 11. 2012, č. j. 5644-10/2012-200100-21, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Chomutov (dále jen „celní úřad“) ze dne 6. 9. 2012, zn. 12136-15/2012-086300-021. Tímto rozhodnutím celní úřad podle § 135b odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o spotřebních daních“), uložil žalobci pokutu 50.000 Kč za správní delikt podle § 135b odst. 1 písm. g) téhož zákona, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 5. 4. 2012 v prodejně označené jako „SAZKA – Tabák“ v ulici Budovatelská 487, Klášterec nad Ohří, neoprávněně skladoval tabákové výrobky, které nebyly značeny tabákovou nálepkou ve smyslu § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních a vyhlášky č. 467/2003 Sb., o používání tabákových nálepek při značení tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů. Celní úřad zároveň uložil žalobci povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč a podle § 135d odst. 1 zákona o spotřebních daních rozhodl o propadnutí pěti balení tabáku zn. DRUM à 40 g bez tabákové nálepky, náležejících žalobci a užitých ke spáchání správního deliktu. Žalobce se v žalobě dále domáhal toho, aby soud zrušil i rozhodnutí celního úřadu a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Na tomto místě soud podotýká, že dne 1. 1. 2013 vstoupil v účinnost zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jímž byla zrušena všechna celní ředitelství včetně Celního ředitelství Ústí nad Labem. Podle § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 2, § 4 odst. 1 písm. a) a § 82 odst. 2 zákona č. 17/2002 Sb. od 1. 1. 2013 přešla působnost z Celního ředitelství Ústí nad Labem na Generální ředitelství cel, které tak od počátku soudního řízení v projednávané věci, zahájeného dne 28. 1. 2013, bylo žalovaným. V žalobě žalobce namítal, že odvolací orgán nevypořádal jeho námitku týkající se rozporů v adrese místa skladování tabáku, za které byla žalobci uložena pokuta. Žalobce připomněl, že podle rozhodnutí celního úřadu skladoval tabákové výrobky v prodejně „SAZKA – Tabák“, Budovatelská 487, Klášterec nad Ohří, zatímco v protokolu o ústním jednání ze dne 5. 4. 2012, č. j. 6554/2012-086300-033, v rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků ze dne 5. 4. 2012, č. j. 6554-2/2012-086300-033, v protokolu o zjištěném důvodném podezření z porušení právních předpisů ze dne 20. 4. 2012, č. j. 6554-4/2012-086300-033, a v přípisu ze dne 7. 6. 2012, č. j. 12136/2012-086300-021, je uvedena adresa kontroly a skladování předmětného tabáku: „SAZKA – Tabák“, Školní 488, Klášterec nad Ohří. Žalobce dále namítal nekonkrétnost výroku rozhodnutí celního úřadu, kterou spatřoval v tom, že celní úřad pouze uvedl, že projednal podezření ze spáchání správního deliktu tak, jak je zaznamenáno v protokolu o zjištěném důvodném podezření z porušení právních předpisů ze dne 20. 4. 2012, č. j. 6554-4/2012-086300-033. Žalobce podotkl, že v tomto protokolu je uvedeno, že při kontrole prodejny bylo nalezeno v tašce na podlaze v příručním skladu pět balení tabáku zn. DRUM, každé o hmotnosti 40 g, bez platné tabákové nálepky (celkem 200 g), a dále, že v zavazadlovém prostoru osobního vozidla Škoda Felicia Combi, registrační značky „X“, jehož provozovatelem je žalobce, bylo v bílé igelitové tašce nalezeno 15 kusů plastových vaniček bez obchodního označení naplněných tabákem, každá o hmotnosti 200 g, které nebyly značeny žádnou tabákovou nálepkou. Žalobce proto namítal, že ve výroku napadeného rozhodnutí celní úřad vůbec nespecifikoval, za skladování jakého tabáku byla uložena pokuta, pouze v souvislosti s uloženým propadnutím tabákových výrobků zmínil 200 g tabáku zn. DRUM. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. IV. ÚS 772/02, žalobce konstatoval, že výrok rozhodnutí celního úřadu nelze považovat za konkrétní, jednoznačný a srozumitelný, naopak je zmatečný. Žalobce nesouhlasil s tím, jak tuto námitku vypořádal odvolací orgán, podle kterého z odůvodnění rozhodnutí celního úřadu vyplývá, že tabák skladovaný ve vozidle žalobce byl předmětem řízení pouze do doby, než celní úřad uznal, že tento tabák je vlastnictvím manželky žalobce. Podle žalobce není z celého spisu zřejmé, jak celní úřad zjistil, že se jedná o tabák, který podléhá dani, a to přesto, že žalobce při ústním jednání dne 3. 8. 2012 požadoval laboratorní posouzení. Žalobce podotkl, že vlastnosti vybraného výrobku nelze prokázat pouhým nápisem na obalu tohoto výrobku, a připomněl tzv. kauzu „metanol“, kde se obsah balení lišil od etiket a byl dokonce zdraví a životu nebezpečný. Žalobce namítal, že celní úřad neodebral z tabáku žádný vzorek, takže nelze zjistit, z čeho dovodil, že tabák zn. DRUM je tabákem ke kouření. Také odvolací orgán podle žalobce vycházel z názvu na obalu, aniž zkoumal jeho obsah. Žalobce se pozastavil nad tím, jak mohly celní orgány z názvu na obalu zjistit, že tabák v tomto balení neobsahuje žádné jiné látky než tabák. Žalobce při ústním jednání celního úřadu dne 3. 8. 2012 namítl, že tabák zn. DRUM byl již zatuchlý a ke kouření nevhodný. Doplnil, že měl doma jeden balíček předmětného tabáku, u něhož podle zápachu usoudil, že byl zatuchlý. Žalobci jsou rovněž známy znalecké posudky (v trestních věcech), v nichž znalec uvedl, že pro hlubokou hnilobnou biologickou destrukci, pravděpodobně vlivem nevhodného uskladnění, nelze tabák klasifikovat podle vyhlášky č. 344/2003 Sb. Podle žalobce musí tabák ke kouření v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/37/ES splňovat také kriterium zdravotní nezávadnosti a u tabáku, který byl umístěn na podlaze příručního skladu asi od roku 2004, lze o zdravotní nezávadnosti pochybovat. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že mu zajištěný tabák dala manželka v roce 2004, když začal podnikat, a lze proto předpokládat, že manželka žalobce nabyla tento tabák před 1. 1. 2004, kdy povinnost značit tabákovou nálepkou platila pouze pro cigarety, cigarillos a doutníky. Žalobce uvedl, že tento tabák nikdy nezahrnul do svého obchodního majetku a rozhodně neměl být použit k jeho podnikatelské činnosti. Proto žalobce namítal, že pokud by výhradně z nedbalosti porušil nějaké ustanovení zákona o spotřebních daních, stalo se tak zcela nepochybně mimo jeho podnikání, tudíž se mohl dopustit maximálně přestupku podle § 135 zákona o spotřebních daních. Tuto námitku uplatnil žalobce v odvolání, přesto jej odvolací orgán nevyzval, aby ji jakkoli doložil. Ze zákona o spotřebních daních i ze zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), je přitom zřejmé, že celní orgány mohou určitá tvrzení ověřovat zákonem stanoveným způsobem, např. daňovou kontrolou. Nic takového odvolací orgán neudělal, pouze námitku žalobce bez jakéhokoli odůvodnění označil za účelovou. Žalobce dále namítal, že činí-li zkrácená daň v daném případě 268 Kč, je pokuta ve výši 50.000 Kč za takovýto přestupek v příkrém rozporu s § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Podle žalobce odvolací orgán rovněž nevzal v úvahu, že podle § 114 odst. 7 zákona o spotřebních daních nemusí být tabákovou nálepkou značeny tabákové výrobky dovezené na území České republiky pro osobní spotřebu, přičemž množství pro osobní spotřebu je u tabáku ke kouření do 1 kg. Podle žalobce bylo v případě, že by se jednalo o tabák ke kouření, který žalobce skladoval jako podnikající fyzická osoba, třeba posuzovat, zda se dopustil správního deliktu podle § 135b odst. 1 písm. g) zákona o spotřebních daních nebo jiného správního deliktu. Žalobce citoval § 135b odst. 1 písm. a) a g) zákona o spotřebních daních a konstatoval, že ze spisu nelze zjistit, jak dospěl celní úř