7 Afs 69/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Af 61/2014- 43 - text Pokračování 7 15Af 61/2014 15Af 61/2014-43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: M. K., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem, AK Chomutov, náměstí 1. Máje 97, 430 01 Chomutov, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, ul. Budějovická č. p. 7, PSČ 140 96, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.6.2014, č. j. 28394-2/2014-900000-304.8, sp. zn. 76813/2013-620000-12, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Generálního ředitelství cel ze dne 23.6.2014, č.j. 28394-2/2014-900000-304.8, sp. zn. 76813/2013-620000-12, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 28.4.2014, č.j. 25566-5/2014-620000-12, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000,-Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,-Kč, neboť se dopustil správního deliktu dle ust. § 135zk odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších změn (dále jen „zákon o spotřebních daních“), a to tím, že dne 3.5.2014 na daňovém území České republiky, resp. v provozovně označené jako „Tabák“ na adrese Obránců míru 294, 438 01 Žatec, umožnil neoprávněně skladovat tabákové výrobky - 12 ks 102g balení tabáku zn. Golem, 8 ks 217g balení tabákové směsi bez obchodního značení, celkem tedy 2,960kg tabáku, který nebyl značen platnou tabákovou nálepkou, čímž porušil ust. § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Současně žalobce požadoval zrušení prvostupňového rozhodnutí a náhradu nákladů soudního řízení. Žalobce namítal, že celní úřad porušil ust. § 50 odst. 3 správního řádu, když nezjistil všechny rozhodné okolnosti. Podle jeho názoru popsaný skutek není správním deliktem, neboť nebyly žalobcem naplněny všechny znaky skutkové podstaty uvedeného správního deliktu. Žalobce konkrétně namítal absenci formálních znaků skutkové podstaty správního deliktu, a to objektu, kterým je zájem státu na řádném skladování a prodeji značených, tj. zdaněných, tabákových výrobků, neboť žalobce nebyl nadán dispozicí s předmětnými výrobky, které do provozovny vnesla jiná osoba (jeho dcera), což bylo celnímu úřadu známo a k tomuto vůbec nepřihlížel. Dále žalobce namítal nenaplnění objektivní stránky správního deliktu, když celní úřad neprokázal, že jednání žalobce bylo „umožněním skladování či prodeje“. Současně, dle žalobce nebyl naplněn materiální znak správního deliktu, a to společenská škodlivost jednání žalobce, kterou žalovaný vyhodnotil nesprávně, když nevzal v úvahu, že v daném případě nebyl chráněný zájem státu významně ohrožen, neboť spotřební daň byla uhrazena bezprostředně po jejím vyčíslení správcem daně dcerou žalobce, která si tabák pro svou potřebu pořídila. Žalobce rovněž namítl, že se žalovaný v rámci zjištění skutkového stavu vůbec nezabýval otázkou zavinění a omezil se pouze na konstatování objektivní odpovědnosti žalobce za spáchaný delikt. Žalovaný tak porušil ust. § 3 správního řádu, které mu ukládá povinnost zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností s přihlédnutím k zákonnosti, sledování účelu svěřené pravomoci, proporcionalitě při rozhodování, souladu s veřejným zájmem, specifickým okolnostem případu a materiální rovnosti. Žalovaný k výzvě soudu předložil příslušný správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost, neboť žalobce převážně opakuje námitky uplatněné již v odvolacím řízení, které byly dostatečně vypořádány v žalovaném rozhodnutí. K žalobním námitkám žalovaný konkrétně uvedl, že žalované rozhodnutí vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu vyplývajícího z písemností a fotodokumentace. Žalovaný posoudil jak okolnosti svědčící v neprospěch žalobce, z nichž vyvodil jeho odpovědnost za spáchaný správní delikt a výši sankce, ale současně se zabýval i okolnostmi, jež mohly žalobce odpovědnosti za správní delikt zprostit. V daném případě však takové důvody neshledal. Žalovaný zdůraznil s odkazem na protokol o místním šetření ze dne 3.5.2013, č.j. 47716/2013-620000-62, že v průběhu kontroly bylo zjištěno skladování neznačených tabákových výrobků ve dvou taškách (červené plastové a černé sportovní) ve skříňce pod prodejním pultem v provozovně žalobce. K vlastnictví veškerých neznačených tabákových výrobků se doznala dcera žalobce, která současně uvedla, že je do provozovny přinesla v červené plastové tašce z vedlejšího průjezdu, přesto nebyla vyloučena ani možnost, že neznačené tabákové výrobky, či jejich část, byly v provozovně, konkrétně v černé sportovní tašce, skladovány již před tím. Žalovaný rovněž připomněl, že pro naplnění objektivní stránky správního deliktu není rozhodné, kdo předmětné neznačené tabákové výrobky do prodejny umístil, nýbrž pouze to, že takové jednání žalobce dopustil – umožnil skladování neznačených tabákových výrobků, a to ve větším množství než je uvedeno v § 4 odst. 5 písm. j) zákona o spotřebních daních, přičemž na větší množství neznačených tabákových výrobků (nad 1kg) nelze nahlížet jako na vybrané výrobky pro osobní spotřebu. Skutečnost, že v daném případě bezpochyby došlo ke skladování předmětného zboží, vyplývá, z toho, že zboží bylo nalezeno uložené pod prodejním pultem, tj. nejednalo se o pouhou manipulaci se zbožím formou jeho přeložení z jedné tašky do druhé. K námitce neprovedení ohledání přilehlých prostor, odkud byly vneseny neznačené tabákové výrobky, žalovaný uvedl, že rozsah provedené kontroly závisí výlučně na uvážení kontrolní skupiny. Dle žalovaného bylo dostatečným způsobem prokázáno, že žalobce skladování neznačených tabákových výrobků ve své provozovně umožnil, byť nevědomě, minimálně tím, že předal své dceři klíče od provozovny a v době své nepřítomnosti se jí nechal v souvislosti s podnikatelskou činností - prodejem zboží (tiskovin a tabákových výrobků), ve své provozovně zastupovat. Žalovaný na podporu své argumentace o porušení zájmu státu na řádném skladování a prodeji tabákových výrobků značených platnou tabákovou nálepkou prokazující řádné zdanění tabákových výrobků na území České republiky spotřební daní citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30.3.2011, č.j. 1 Afs 14/2011 - 67, dostupného na www.nssoud.cz, ze kterého vyplývá, že ačkoliv jsou správní orgány povinny zkoumat konkrétní společenskou nebezpečnost deliktu, není zpravidla nutno, aby se jí explicitně zabývaly i při odůvodňování svých rozhodnutí, když zásadně platí, že materiální stránka správního deliktu je dána již naplněním skutkové podstaty deliktu. Z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí ve věci přitom vyplývá, že celní úřad neshledal výjimečné skutečnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkcí správního trestání, a kterými by se musel zabývat v odůvodnění rozhodnutí. Žalobcem namítané odstranění škodlivého následku úhradou úniku na spotřební dani nebylo možno dle názoru žalovaného v daném případě zohlednit, když toto není upraveno v daňovém ani ve správním řádu (na rozdíl od ust. § 66 trestního zákoníku). Ve vztahu k ohrožení zájmu státu, který byl protiprávním jednáním žalobce ohrožen, je zcela irelevantní, že dcera žalobce (jako vlastník předmětného tabáku) dodatečně na výzvu celního úřadu uhradila spotřební daň. Subjektem odpovědným ze spáchání předmětného správního deliktu však byl celními orgány shledán žalobce, který umožnil ve své provozovně skladování neznačených tabákových výrobků. Jednáním dcery odvolatele se celní úřad a žalovaný zabýval pouze při zkoumání objektivní stránky správního deliktu, kdy konkrétně bylo zjišťováno komu a za jakých okolností bylo žalobcem umožněno skladování neznačených tabákových výrobků. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalovaný vyslovil k výzvě soudu s tímto postupem souhlas a žalobce nesdělil v soudem stanovené lhůtě svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli oba účastníci byli ve výzvě soudem výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. Napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s.ř.s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené ust. v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst