2 Ao 2/2008 — Nejvyšší správní soud

64 A 2/2016- 61 - text Pokračování 17 64A 2/2016 64 A 2/2016 - 61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci navrhovatelů: a) Ing. Mgr. M.U. b) Ing. M.U., oba XX, oba zastoupeni JUDr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem Valdštejnská 381/6, 460 01 Liberec 2, proti odpůrci: Obec Oldřichov v Hájích, se sídlem Oldřichov v Hájích 151, zastoupený Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, se sídlem Moskevská 637/6, 460 01 Liberec 4, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2014 - Územního plánu obce Oldřichov v Hájích schváleného usnesením zastupitelstva obce Oldřichov v Hájích ze dne 6. 10. 2014, č. 5/32/2014, takto: I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2014 - Územního plánu obce Oldřichov v Hájích ze dne 6. 10. 2014, schváleného usnesením zastupitelstva č. 5/32/2014, v části týkající se pozemků p. č. XX, XX a XX v k. ú. a obci XX, se zamítá. II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit odpůrci k rukám jeho právního zástupce Mgr. Lukáše Votruby, advokáta se sídlem Moskevská 637/6, Liberec 4, náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Návrh Navrhovatelé se domáhají zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu obce Oldřichov v Hájích, který byl schválen zastupitelstvem obce dne 6. 10. 2014, č. 5/32/2014 (dále jen „územní plán“), konkrétně části týkající se jejich pozemků p. č. XX, XX a XX, všech v k. ú. XX, které byly územním plánem zařazeny do kategorie ploch veřejného prostranství, v územním plánu označených písmenem P. Navrhovatelé uvedli, že jsou vlastníky mj. shora identifikovaných pozemků, které jsou součástí pastevního areálu farmy Urban, protínají a oddělují od sebe zemědělské bloky č. XX a XX, XX a XX. Navrhovatelé hospodářsky užívají pozemky na základě dodatku č. 4 ze dne 30. 12. 2002 nájemní smlouvy č. XX ze dne 10. 12. 1996. Předmětné pozemky byly začleněny nájemní smlouvou č. XX ze dne 6. 5. 2004, dodatky č. 1 a 2. Další pozemek byl začleněn smlouvou č. XX a v dodatku č. 1 ke smlouvě XX z roku 2010 jsou uvedeny všechny předmětné pozemky, jejichž nájem byl postupný od roku 2004. Vlastnické právo k předmětným pozemkům navrhovatelé získali na základě smlouvy o převodu pozemků s Pozemkovým úřadem ČR ze dne 17. 4. 2013. Navrhovatelé dodali, že jsou vlastníky v režimu SJM řady dalších pozemků v k. ú. XX a jednotlivě pak dalších pozemků. Popsali, že na pozemcích hospodaří v ekologickém režimu, což dokládají certifikáty pro XX KEZ o.p.s. jako certifikačním orgánem pro kontrolu ekologického zemědělství. Podle navrhovatelů odpůrce v rozporu s § 53 odst. 1 stavebního zákona a v rozporu s § 172 odst. 5 správního řádu nevyhodnotil jejich námitky uplatněné dne 6. 5. 2013 k návrhu územního plánu. Podání ze dne 6. 5. 2013 měl odpůrce vyhodnotit jako námitku, nikoli připomínky. Navrhovatelé v tomto směru poukázali např. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ao 2/2008 – 62. Navrhovatelé namítali, že odůvodnění územního plánu neobsahuje vypořádání se s jejich námitkou ze dne 6. 5. 2013. Na tom nic nemění skutečnost, že námitku uplatnili před veřejným projednáním územního plánu. Z § 52 stavebního zákona nelze dovodit, že námitku uplatněnou před veřejným projednáním návrhu územního plánu není možné považovat za námitku. Z toho důvodu nebyl územní plán zákonem stanoveným způsobem. Absence rozhodnutí o jejich námitkách, resp. nevypořádání se s nimi v odůvodnění územního plánu, vede k jeho nepřezkoumatelnosti. Odpůrce se sice vypořádal s jejich připomínkami dne 16. 12. 2003, ovšem toto vyhodnocení nelze považovat za řádné vyhodnocení jejich podání ze dne 6. 5. 2013, neboť vyhodnocení námitek a vypořádání se s nimi musí být součástí opatření obecné povahy. Odpůrci odkázali na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 59 A 1/2012 – 187. Navrhovatelé dále namítali, že územní plán je v napadené části v rozporu s hmotným právem, neboť neodůvodněně zasahuje do jejich práva na podnikání za podmínek rovné soutěže a do vlastnického práva. S odkazem na definici veřejného prostranství v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, jsou faktickým určením pro obecné užívání pozemky všem přístupné a navrhovatelům je znemožněno provozování chovu hospodářských zvířat s návazností na stáje a neomezený přesun chovaných zvířat na okolní zemědělské bloky v ekologickém režimu. Navrhovatelé uvedli, že předmětné pozemky jsou jediným možným propojením výběhů a pastvin se stájemi, zatímco o 200 m vpravo i vlevo je cesta, která umožní obci požadovaný přístup k obecnímu lesu, a ve vzdálenosti cca 1 km severovýchodně se na pozemku p. č. 2124/1 nachází podjezd pod železniční tratí ve vlastnictví odpůrce. Navrhovatelé odkázali na snímky ortofotomapy z let 2002, 2003, 2004, 2007, 2010, 2013 a 2015, ze kterých je patrné, že na předmětných pozemcích se žádná cesta umožňující přístup k lesním pozemkům nenachází. Přístup se nachází jen v severní části vedle pozemku p. č. 2095/1 a 2092/2, za železniční tratí se již žádná cesta nenachází. Podle mapy vede hlavní přístupová cesta přes chráněný železniční přejezd v ul. Za tratí jako jediná vhodná pro techniku potřebnou hospodaření v lese, tak pro přístup veřejnosti. Navrhovatelé podotkli, že pozemky jsou 15 let používány k propojení výběhu i pastevního areálu, jejich farma navázala na činnost zemědělského podniku Státní statky a podniku XX, tyto subjekty hospodařili na pozemcích od 70. let minulého století, kdy byly pozemky využívány k přesunu zvířat ze stájí a výběhů na pastviny a nebyly volně přístupné. Z uvedeného je zřejmé, že předmětné pozemky nelze zařadit v územním plánu do kategorie veřejného prostranství. Zájem na ochraně vlastnického práva navrhovatelů a jejich podnikání převažuje nad zájmem na zařazení dotčených pozemků do ploch veřejného prostranství. Zařazení pozemků je způsobilé navrhovatelům způsobit ekonomickou újmu. Pro výpočet újmy navrhovatelé vycházejí ze způsobu uvedeného v práci „Ekonomická újma při omezení hospodaření v lesích“ prof. Ing. XX, CSc., z Fakulty lesnické a Environmentální ČZU v Praze, kterým je vyčíslení tzv. vícenákladů a ztrát plynoucích z různých omezení a překážek při hospodaření na malých farmách. Podle navrhovatelů dosáhnout vícenáklady na provoz rodinné farmy na více než 1 mil. Kč na rok podnikání. Navrhovatelé uvedli, že pokud budou dotčené pozemky využívat jako doposud, mohou se v důsledku jejich funkčního zařazení dostat do střetu s řadou právních předpisů. Konkrétně se mohou dopustit záboru veřejného prostranství, případně by jim mohla být uložena pokuta ve smyslu § 47 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Jejich podnikání se může dostat do střetu se zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, a zákonem č. 246/1992 Sb., o ochraně zdraví zvířat proti týrání, neboť existence veřejného prostranství na dotčených pozemcích jim znemožňuje zvířata chovat v souladu s požadavky těchto zákonů, protože nebudou schopni zajistit volný přístup zvířat ke stájím a je tedy znemožněno, aby provozovali farmu v souladu s uvedenými zákony ekologickým způsobem. Z ustanovení § 63 odst. 2, odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, navrhovatelé dovozují, že zákonem zaručené právo volného přístupu do krajiny je pro případ chovu hospodářských zvířat zásadním způsobem omezeno. Dále poukázali na § 34 odst. 3, odst. 4 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, z nichž vyplývá, že lesní zákon zajišťuje přístup k lesním pozemkům a předpokládá dohodu mezi vlastníkem lesa a vlastníkem dotčeného pozemku a poskytnutí náhrady. Za účelem přístupu na pozemky obce nelze bez dalšího přístupové cesty vymezovat jako veřejné prostranství. S ohledem na citované zákonné ustanovení není zařazení dotčených pozemků do kategorie P proporcionální. Navrhovatelé také odkázali na institut nezbytné cesty dle § 1029 o. z., který povinného zatěžuje výrazně méně, než zařazení konkrétního pozemku v územním plánu do kategorie P. Navrhovatelé uzavřeli tím, že při porovnání intenzity zásahu a dotčení jejich práv s potřebou zajistit přístup k lesním pozemkům obce je zásah nepřiměřený a není v souladu se zásadou proporcionality. Z uvedených důvodů navrhovatelé požadují, aby soud opatření obecné povahy č. 1/2004 v části týkající se pozemků p. č. 2092/1, 2095/1, 2092/2 v k. ú. Oldřichov v Hájích zrušil a navrhovatelům přiznal náhradu nákladů řízení. II. Vyjádření odpůrce K žalobnímu bodu, který se týkal nevypořádání námitek ze dne 6. 5. 2013, odpůrce uvedl, že podání nemohlo být námitkami ve smyslu § 52 odst. 2 stavebního zákona. Návrh územního plánu byl zveřejněn veřejnou vyhláškou dne 25. 3. 2013 a sejmut dne 9. 5. 2013, dle § 50 odst. 3 stavebního zákona byli všichni poučeni o možnosti podat písemné připomínky do 30 dnů ode dne jeho doručení. Připomínky navrhovatelů byly doručeny v této lhůtě, a proto nelze uvěřit tvrzení, že úmyslem n