84 Co 2/2014 — Nejvyšší správní soud

15 A 3/2015- 68 - text Pokračování 2 15A 3/2015 15A 3/2015-68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera, v právní věci žalobkyň: a) A.G. Service s.r.o., IČO: 47282550, se sídlem Chotěšov 167, 411 21 Vrbičany, b) PRO-KATEX a.s., IČO: 63080796, se sídlem Vinohradská 164, 130 00 Praha 3, obou zastoupených JUDr. Ivo Beránkem, advokátem se sídlem Sokolovská 47/73, 186 00 Praha 8, proti žalovanému: Českému báňskému úřadu, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: KÁMEN Zbraslav, a.s., IČO: 01820460, se sídlem Žitavského 1178, 156 00 Praha 5, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem Dlouhá 16, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.12.2014, č.j. SBS 34791/2014/ČBÚ-22, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se společnou žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhaly zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4.12.2014, č.j. SBS 34791/2014/ČBÚ-22, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5.9.2014, sp.zn. SBS/27497/2014, č.j. SBS/27497/2014/OBÚ-04/1, jímž bylo dle ust. § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o vydání předchozího souhlasu s převodem dobývacího prostoru Litochovice I. na základě podané žádosti žalobkyň dle ust. § 27 odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění účinném do 31.12.2016 (dále jen „horní zákon“), s odůvodněním, že žalobkyně a) není organizací ve smyslu ust. § 5a horního zákona a současně ani držitelem uvedeného dobývacího prostoru. Žalobkyně v žalobě uvedly, že správní orgány obou stupňů nesprávně vykládají ust. § 27 odst. 7 horního zákona tak, že převod dobývacího prostoru může být proveden výlučně mezi organizacemi vymezenými v ust. § 5a horního zákona. Takovýto názor je však založen pouze na jazykovém a velice formalistickém výkladu – dle žalobkyň však zcela postačí, pokud je touto organizací nabyvatel, povaha převodce není rozhodná. V opačném případě by totiž došlo k zablokování převodů z organizací, jež např. pozbudou oprávnění k hornické činnosti, přičemž horní zákon nevylučuje, aby i takovéto subjekty byly držiteli dobývacího prostoru. Žalobkyně dále zdůraznily, že v současné době neexistuje jakýkoliv rozsudek, jenž by meritorně řešil platnost smlouvy o převodu dobývacího prostoru Litochovice I. ze dne 16.8.1994 mezi tehdejším státním podnikem Kamenolom Dobkovičky a společnost TEKAZ, s.r.o. Rozsudky Okresního soudu v Chebu ze dne 6.10.1997, č.j. 7 C 181/97-53, a Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5.11.2004, č.j. 16 C 94/98-228, na které odkazuje žalovaný v napadeném rozhodnutí, nejsou ve vztahu k přezkoumávané věci relevantními. Dle žalobkyň byla smlouva o převodu uzavřena mimo jiné v rozporu s rozhodnutím o privatizaci zmiňovaného státního podniku a současně i v rozporu s dobrými mravy, jelikož jejím prostřednictvím spáchal tehdejší ředitel podniku trestný čin porušování závazných pravidel obchodního styku ve smyslu ust. § 127 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Smlouvu je pak dle žalobkyň nutno považovat za neplatnou i ve smyslu občanskoprávních předpisů, z čehož plyne, že je absolutně neplatný i následný převod na spol. KÁMEN Zbraslav, a.s. (osobu zúčastněnou na řízení), neboť nikdo nemůže na druhého převést více práv, než sám má. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že pro možnost převodu dobývacího prostoru dle ust. § 27 odst. 7 horního zákona je nutné splnit tři podmínky. Hned první stanoví, že převádějícím i nabývajícím je organizace ve smyslu ust. § 5a zákona. tj. fyzická či právnická osoba, jež v rámci své podnikatelské činnosti vykonává vyhledávání, průzkum či dobývání výhradních ložisek, popřípadě jinou hornickou činnost. Dle druhé podmínky se k převodu vyžaduje předchozí souhlas obvodního báňského úřadu a třetí předpokládá existenci uzavřené smlouvy mezi držitelem dobývajícího prostoru a jeho budoucím nabyvatelem. Organizací podle ust. § 5a horního zákona však žalobkyně a) není, neboť nemá platné oprávnění k hornické činnosti. Dále žalovaný uvedl, že dne 8.7.1994 byl předchůdcem správního orgánu I. stupně dle ust. § 27 odst. 7 horního zákona vydán předchozí souhlas k převodu dobývacího prostoru Litochovice I. ze státního podniku Kamenolom Dobkovičky na spol. TEKAZ, s.r.o. Následně dne 17.9.1998 pak prvoinstanční orgán vydal rozhodnutí o předchozím souhlasu k převodu dotyčného dobývacích prostoru ze spol. TEKAZ, s.r.o. na spol. KÁMEN Zbraslav, a.s. Z uvedeného proto dle žalovaného vyplývá, že ani jedna ze žalobkyň nebyla nikdy držitelem oprávnění k dobývání v kamenolomu Litochovice I. Současně je třeba zdůraznit, že žaloba ve správním soudnictví nemůže směřovat k posouzení platnosti smluv o převodu dobývacího prostoru, jež mají soukromoprávní, nikoliv veřejnoprávní povahu, a jejich přezkumem se tak mohou zabývat toliko civilní soudy. Pro úplnost doplnil, že rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 6.10.1997, č.j. 7 C 181/97-53, bylo jednoznačně konstatováno, že smlouva o převodu kamenolomu Litochovice I. ze státního podniku Kamenolom Dobkovičky na společnost TEKAZ, s.r.o. byla uzavřena platně. I další soudní rozhodnutí, např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10.9.2014, č.j. 84 Co 2/2014-213, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13.11.2013, č.j. 7 C 33/2012-176, přitom podporují závěr, že žalobkyně a) není a ani nebyla držitelem dotčeného dobývacího prostoru. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Osoba zúčastněná na řízení se ve svém procesním stanovisku k žalobě ztotožnila s právním názorem žalovaného. Uvedla, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5.11.2004, č.j. 16 C 94/98-228, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.2.2006, sp.zn. 9 Co 551/2005, byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti smlouvy o převodu dobývacího prostoru Litochovice I. mezi státním podnikem Kamenolom Dobkovičky a společnost TEKAZ, s.r.o., a současně na určení, že žalobkyně a) je nositelem práv a povinností k tomuto dobývacímu prostoru. Žalobkyně a) proto není k vydání předchozího souhlasu s jeho převodem vůbec legitimována. Obdobně správné je dle osoby zúčastněné na řízení i tvrzení žalovaného, že žalobkyně a) není organizací ve smyslu ust. § 5a horního zákona – ostatně z obchodního rejstříku vyplývá, že předmět jejího podnikání neodpovídá definičním znakům této organizace. Zrušení napadeného správního rozhodnutí by navíc znamenalo značný zásah do právní jistoty mnoha subjektů a jejich právních vztahů, jež v dobré víře vznikly a trvaly v průběhu více než 20 let, což by bylo v rozporu se základními zásadami správního řízení a dobré správy. O žalobě rozhodl soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně do dvou týdnů od doručení výzvy s takovým projednáním věci nevyjádřily svůj nesouhlas, a proto se má za to, že souhlas udělily, neboť byly o uvedeném následku ve výzvě soudu výslovně poučeny. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené ust. v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly. Po zhodnocení skutkové a právní stránky věci dospěl soud na základě spisu předloženého žalovaným k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu vyplynuly tyto podstatné skutečnosti. Dne 5.9.2014 požádaly žalobkyně správní orgán I. stupně o vydání předchozího souhlasu s převodem dobývacího prostoru Litochovice I. s odůvodněním, že na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 15.1.1995 uzavřené s Fondem národního majetku České republiky se žalobkyně a) a pan Ing. L. V., stali držiteli tohoto dobývacího prostoru. Současně žalobkyně zpochybnily platnost smlouvy o převodu dobývacího prostoru ze dne 16.8.