6 Afs 116/2014 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 26/2015- 40 - text Pokračování 12 42Ad 26/2015 42Ad 26/2015-40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobkyně: Mgr. H. M., nar. „X“, bytem „X“, zastoupené JUDr. Čeňkem Svatošem, advokátem, sídlem T. G. Masaryka 637, 407 77 Šluknov, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2015, č.j. 45000/08183/15/010/FJ, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2015, č.j. 45000/08183/15/010/FJ, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín ze dne 28. 8. 2015, č.j. 45002/034725/15/130/KB (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), jímž bylo rozhodnuto ve věci účasti osoby samostatně výdělečně činné na důchodovém pojištění v letech 2006, 2008 a 2010. V žalobě uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci a neodpovídá ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění účinném do 28. 7. 2016 (dále jen „správní řád“), neboť z žalobou napadeného rozhodnutí nelze zjistit, jaká práva a povinnosti zakládá, mění nebo ruší, tedy jaké práva a povinnosti z žalobou napadeného rozhodnutí pro ni vyplývají. Žalobkyně dále podotkla, že žalobou napadené rozhodnutí není vykonatelné. Žalobkyně se domnívá, že členství ve veřejné obchodní společnosti (dále jen „v.o.s.“) samo o sobě nezakládá účast na důchodovém pojištění osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“), pokud nejsou splněny zákonné podmínky. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že její postavení člena v.o.s. bylo od počátku nestandardní a formální, což prokázala i ve správním řízení, neboť byla studentkou střední a následně vysoké školy. Její osobní činnost nebyla ve v.o.s. požadována, a to minimálně po dobu trvání studia. Žalobkyně svá tvrzení doložila výpisem ze dne 4. 4. 2013, který prokazuje její účast na studiu. Skutečnost, že v době studia provozovala výdělečnou činnost, nebyla podle jejího názoru v průběhu správního řízení prokázána. Žalobkyně připustila, že porušila oznamovací povinnost, nicméně se domnívá, že dodatečná náprava není možná. V této souvislosti žalobkyně doplnila, že v jiné věci jí byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 6. 5. 2014, č.j. 45002/019473/14/130/KB, uložen právní postih a po zahájení činnosti správního orgánu jí byl přidělen variabilní symbol. Žalobkyně proto poukázala na skutečnost, že variabilní symbol v předmětné věci jí mohl být správním orgánem přidělen již v roce 1998, neboť zápis v obchodním rejstříku je veřejně přístupný. Žalobkyně namítala, že správní orgány vydaly žalobou napadené rozhodnutí přesto, že nebylo splněno kritérium účasti na důchodovém pojištění, a to ohlašovací povinnost. Žalobkyně dále uvedla, že správní orgán dovodil její ekonomickou aktivitu zakládající účast na důchodovém pojištění na základě oznámení Finančního úřadu Rumburk, neboť podala daňová přiznání, jejichž výše měla přesáhnout výše částek potřebných k účasti na důchodovém pojištění. Podle žalobkyně v.o.s. dosáhla zisku bez jejího přičinění, nicméně daňové přiznání nemohla učinit jinak, než daňovým přiznáním společníků v.o.s. K tomu žalobkyně doplnila, že stejným způsobem by se podávala daňové přiznání, kdyby se společník nacházel mimo území České republiky nebo z důvodu jeho nemoci. Žalobkyně se proto domnívá, že zdanění zisku v.o.s. prostřednictvím jejího daňového přiznání nedokládá splnění kritéria účasti na důchodovém pojištění, a to vzhledem k absenci výkonu výdělečné činnosti pro společnost a nezaplacením pojistného. Opačný závěr by byl podle žalobkyně v rozporu se zákonnými podmínkami účasti na důchodovém pojištění. Žalobkyně se domnívá, že výdělečná činnost se u člena v.o.s. předpokládá, ale nelze ji nařídit ani vymáhat. Zdaněný zisk společnosti nelze podle žalobkyně automaticky ztotožnit s příjmem z výdělečné činnosti, pokud okolnosti prokazují, že spolu nesouvisí. Žalobkyně proto namítá, že žalobou napadené rozhodnutí porušuje zásadu, podle které nedokonalou právní úpravu veřejného práva nelze vykládat k tíži občana. Žalobkyně namítá, že účast na důchodovém pojištění vzniká ze zákonem stanovených podmínek a nikoliv na základě správního rozhodnutí. Procesní postup správního orgánu vyvolává podle žalobkyně důvodnou pochybnost o zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně dále podotkla, že z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nelze dovodit, zda se jedná o hlavní samostatnou výdělečnou činnost či vedlejší, což není v souladu se správním řádem. Žalobkyně uvedla, že si byla vědoma, že nemá žádné budoucí důchodové nároky z důchodového pojištění z členství ve v.o.s. Žalobou napadené rozhodnutí, jakož i napadené rozhodnutí o účasti na důchodovém pojištění v letech 1999 - 2002, které je u Krajského soudu řešeno pod sp. zn. 42Ad 11/2015, vnesly do jejího stavu o důchodovém „nepojištění“ výraznou právní nejistotu, neboť do zahájení správního řízení z moci úřední nebylo v její účasti na důchodovém pojištění žádného sporu. Žalobkyně se domnívá, že správní řízení bylo zahájeno zpětně, a proto poukázala na zákaz retroaktivity a s ní související porušení ustanovení § 2 odst. 3 správního řádu. Závěrem žalobkyně podotkla, že pokud by soud dospěl k závěru, že její účast na důchodovém pojištění byla naplněna, pak by rozhodnutí kolidovalo s její účastí na důchodovém pojištění ode dne 1. 1. 2013, kterou má úředně potvrzenou od Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín. Rozhodnutí o otázce účasti na důchodovém pojištění, proto žalobkyně vnímá, jako o rozhodování o otázce již jednou řešené, což je podle ustanovení § 48 odst. 2 správního řádu překážkou v řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že rozhodnutí orgánu I. stupně je pouze deklaratorní, tedy přímo nezakládá žádnou povinnost a není ani vykonatelné. Povinnosti OSVČ jsou zakotveny přímo v zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“), a dále v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku nezaměstnanosti, ve znění pozdější předpisů (dále jen „zákon o pojistném“). Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná pouze potvrdila správnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně a blíže popsala okolnosti daného rozhodnutí. K tomu žalovaná doplnila, že Okresní správou sociálního zabezpečení Děčín bylo již dříve zjištěno, že žalobkyně zahájila svou samostatnou výdělečnou činnost dne 8. 1. 1997, tedy dnem, kdy byla zapsaná do obchodního rejstříku jako společník v.o.s. (CUSTODIA, veř. obch. spol.). Žalobkyně tak měla ze zákona povinnost oznámit do dne 10. 2. 1997 okresní správě sociálního zabezpečení, že vykonává samostatnou výdělečnou činnost, což dosud neučinila. K námitce žalobkyně, že žalobou napadené rozhodnutí není vykonatelné, žalovaná odkázala na ustanovení § 73 odst. 1 a § 74 odst. 1 správního řádu, s tím, že žalobou napadené rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci, tj. dne 16. 11. 2015. K tvrzení žalobkyně, že v průběhu správního řízení prokázala, že její postavení člena ve v.o.s. je formální, žalovaná uvedla, že jí nepřísluší posuzovat formálnost členství žalobkyně. K tomu žalovaná doplnila definici v.o.s. dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“) a připomněla, že zákon předpokládá osobní účast společníků na podnikání společnosti. Dle zveřejněné společenské smlouvy se žalobkyně dohodla s druhým společníkem na společném podnikání, přičemž každý ze společníků je oprávněn za společnost samostatně jednat, zavazovat se, podepisovat se ve všech věcech souvisejících s provozováním podnikatelské činnosti a zastupovat společnost navenek. Rovněž bylo ve společenské smlouvě dohodnuto, že společníci mají právo na rovný díl ze zisku a mají povinnost uhradit stejný podíl případné ztráty. Žalovaná dále uvedla, že studium žalobkyně nemá na posouzení věci žádný vliv, neboť činnost společníka ve v.o.s. může být vykonávána souběžně se studiem. K nemožnosti dodatečné nápravy oznamovací povinnosti žalovaná uvedla, že v zákoně je pouze stanovena lhůta, v níž má být oznamovací povinnost splněna, přičemž tato povinnost trvá i po nedodržení zákonem stanovené lhůty a není žádnou zákonnou lhůtou omezena. Žalovaná připomněla, že za nesplnění této povinnosti může být účastníku uložena pokuta. K přidělenému variabilnímu symbolu žalovaná uvedla, že žalobkyně dne 1. 1. 2013 zahájila výkon samostatné výdělečné činnosti (provozování fotovoltaické elektrárny a dodávání vyrobené elektrické energie do distribuční sítě), přičemž svou oznamovací povinnost splnila až dne 22. 4. 2014, tedy po uplynutí čtrnáct