5 As 41/2009 — Nejvyšší správní soud

15 A 43/2016- 129 - text  15 15 A 43/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D., ve věci žalobce: Frank Bold Society, z. s., IČO: 65341490, sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno, proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10 - Vršovice, ČEZ, a. s., IČO: 45274649, sídlem Duhová 2/1444, 140 53 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2016, č. j. 1993/530/15/Fr, 81989/ENV/15, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 19. 1. 2016, č. j. 1993/530/15/Fr, 81989/ENV/15, kterým bylo zamítnuto jako nepřípustné jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 31. 8. 2015, č. j. 2421/ZPZ/2015/IP-43/Z10/Rc, JID: 112148/2015/KUUK, kterým byla vydána změna integrovaného povolení č. 10 pro zařízení „Elektrárna Ledvice, zařízení pro výrobu elektrické energie a tepla“ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Současně se žalobce domáhal i zrušení prvostupňového rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že prvostupňovým rozhodnutím byly stanoveny emisní stropy pro některé znečišťující látky v souladu s Přechodným národním plánem ČR (dále jen „PNP“), přičemž řízení bylo vedeno v režimu nepodstatné změny integrovaného povolení. Dle žalobce nebyl v rozhodnutí odůvodněn důvod pro posouzení změny jako nepodstatné. Žalobce zjistil vydání předmětného rozhodnutí namátkovou kontrolou informačního systému integrované prevence a spolu s přihláškou dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování (dále jen „zákon o integrované prevenci“), podal i odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Jeho odvolání bylo zamítnuto jako nepřípustné s tím, že nebyl žalobce účastníkem předmětného řízení. 3. Žalobce trval na své procesní způsobilosti podat předmětnou žalobu jako osoba, která byla zkrácena rozhodnutím správního orgánu na svých právech. Současně poukázal na mezinárodní Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí vyhlášenou pod č. 124/2004 Sb. m. s. (dále jen „Aarhuská úmluva“), která zaručuje členům dotčené veřejnosti právo domáhat se soudního přezkumu hmotné a procesní zákonnosti rozhodnutí týkajících se povolení činností, které představují zásah do životního prostředí. 4. Žalobce zdůraznil, že posouzení otázky, zda se jedná o podstatnou, či nepodstatnou změnu integrovaného povolení má zásadní význam pro posouzení účastenství v řízení o posouzení předmětné změny, neboť v řízeních o podstatné změně přiznává § 7 písm. e) zákona o integrované prevenci právo účastnit se řízení i spolkům, jejichž předmětem činnosti je prosazování a ochrana veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů, kdežto v řízení o nepodstatné změně integrovaného povolení jsou účastníky pouze provozovatel a případně vlastník předmětného zařízení. Pojem podstatné změny je definován v § 2 písm. i) zákona o integrované prevenci, kde je mimo jiné uvedeno, že podstatnou změnou se rozumí změna užívání, způsobu provozu nebo rozsahu zařízení, která může mít významné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí s tím, že jsou dále v tomto ustanovení uvedeny příklady, kdy se bude vždy jednat o změnu podstatnou. Žalobce trval na tom, že výčet případů, kdy se jedná o podstatnou změnu, není v předmětném ustanovení uzavřený a nelze dovozovat, že všechny jiné případy je nutno považovat za změnu automaticky nepodstatnou. 5. Žalobce namítal, že vstupem Elektrárny Ledvice do PNP fakticky dojde k prodloužení doby, po kterou bude elektrárna vypouštět do ovzduší emise dle „starých emisních limitů“, což dle jeho názoru znamená větší množství znečišťujících látek, jako jsou tuhé znečišťující látky (dále jen „TZL“), oxidy dusíku a oxid siřičitý. Povinnost dodržovat nové emisní limity dle směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. 11. 2010 číslo 2010/75/EU, o průmyslových emisích (dále jen „směrnice o průmyslových emisích“), by se na elektrárnu vztahovala až od 1. 7. 2020, namísto 1. 1. 2016. Žalobce zdůraznil, že pro integrované povolování jsou podstatné podmínky v lokalitě povolovaného zařízení. V Ústeckém kraji pak je dlouhodobě zhoršená kvalita ovzduší. Elektrárna Ledvice pak je jedním z nejvýznamnějších znečišťovatelů na krajské i celostátní úrovni. Žalobce zdůraznil, že čl. 1 odst. 3 rozhodnutí Evropské komise C(2015) 2298 ze dne 10. 4. 2015 o oznámení předloženém Českou republikou týkajícím se přechodného národního plánu podle článku 32 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (dále jen „rozhodnutí Komise“), stanoví, že Česká republika není zproštěna povinnosti dodržovat ustanovení směrnice o průmyslových emisích týkající se emisí jednotlivých spalovacích zařízení zahrnutých v PNP a jiné příslušné evropské předpisy v oblasti životního prostředí. Dle platného Integrovaného krajského programu ke zlepšení kvality ovzduší je žalovaný odpovědný za plnění cílů programu, a to za snižování imisní zátěže tam, kde jsou překračovány emisní limity, a zaudržení podlimitní imisní zátěže v lokalitách, kde k překračování imisních limitů nedochází. Jedním z nástrojů dosažení cílů programu je integrované povolení ke stávajícím zvláště velkým zdrojům znečišťování ovzduší. Žalobce trval na tom, že změna integrovaného povolení je podstatná vždy, pokud může mít významné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí. Ke klasifikaci změny jako podstatné tak stačí, pokud jsou významné negativní účinky již jen možné. Dle žalobce zachování dosavadních limitů Elektrárny Ledvice v důsledku jejího vstupu do PNP samo o sobě může představovat významný negativní vliv na životní prostředí a lidské zdraví se zřetelem ke zhoršené kvalitě ovzduší v okolí této elektrárny a k účinkům, které již existující znečištění má na životní prostředí a lidské zdraví. Jde především dle žalobce o absenci pozitivní změny v situaci, kdy nepříznivé účinky jsou v lokalitě již přítomny. Taková situace konstituuje dle žalobce významný negativní účinek změny integrovaného povolení ve smyslu § 2 písm. i) zákona o integrované prevenci. 6. Žalobce uvedl, že v § 37 odst. 6 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), je sice uložena krajským úřadům povinnost uvést integrovaná povolení do souladu se schváleným a vyhlášeným PNP. To však dle jeho názoru neznamená, že by se mělo jednat automaticky o změnu v režimu nepodstatné změny. V tomto směru odkazuje na metodický pokyn žalovaného Přechodné režimy pro spalovací zdroje a jejich dopady na integrované povolování ze dne 6. 4. 2015, ve kterém je uvedeno, že povolující úřad vyhodnotí, zda se jedná o podstatnou, nebo nepodstatnou změnu, a podle toho bude postupovat dále dle § 19a zákona o integrované prevenci. Žalobce poukázal na skutečnost, že při přijímání PNP nebyl posouzen vliv nově stanovených limitů na stav ovzduší v předmětných lokalitách, ani nebyly posouzeny technické podmínky provozu jednotlivých zařízení. Limity v PNP byly dle žalobce stanoveny výpočtem založeným výhradně na průměrném množství průtoku odpadního plynu ze zařízení za roky 2001-2010. Při výpočtu tak nedošlo k posouzení hledisek relevantních pro životní prostředí a lidské zdraví. K tomuto posouzení mělo dle žalobce dojít v rámci předmětného řízení o změně integrovaného povolení. Žalobce trval na tom, že prvostupňový orgán v rozporu s § 19a zákona o integrované prevenci neposoudil účinky změny na životní prostředí, což mělo za následek nezákonnou kvalifikaci změny jako nepodstatné. 7. Protože správní orgány vycházely při posouzení vlivu změny integrovaného povolení z vyhodnocení vlivů PNP na životní prostředí, domáhal se žalobce, aby se v předmětné věci zabýval soud i argumenty, které se vztahují k hodnocení SEA, kterým byl posuzován vliv PNP na životní prostředí. Zejména poukázal na skutečnost, že proces SEA posuzoval vlivy PNP jako celku plošně na území České republiky, a nikoli ve vztahu k jednotlivým zdrojům a ke konkrétním lokalitám. K této skutečnosti správní orgány nepřihlédly a nezabývaly se v předmětné věci otázkou, jak změna integrovaného povolení ovlivní lokální podmínky konkrétně pro Elektrárnu Ledvice a její okolí. Žalobce trval na tom, že skutečnost, že PNP ve většině případů vede v dlouhodobém horizontu ke snížení imisní zátěže na území České republiky, neznamená, že jsou v posouzení SEA pro PNP pokryta specifika jednotlivých zdrojů znečištění. Vyhodnocení SEA zmiňuje Ústecký kraj jako lokalitu s d