5 Azs 46/2003 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 2/2018- 31 - text  8 15 Ad 2/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Mgr. Václava Trajera ve věci žalobce: JUDr. O. V., narozený dne „X“, bytem „X“, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Pracoviště ČSSZ Ústí nad Labem, se sídlem Revoluční 3289/15, 400 01 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2017, č. j. 45000/10849/17/010/VS, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 12. 2017, č. j. 45000/10849/17/010/VS, kterým byl změněn platební výměr Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 5. 2016, č. 049/2016, č. j. 45002/130/8014/24.05.2016/049/PS, jímž bylo rozhodováno o povinnosti uhradit doplatek na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a penále, a výrok rozhodnutí byl nahrazen textem: „Penále podle ust. § 20 a § 22b odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění platném do 31. 12. 2006 a ve znění platném od 1. 1. 2007: Penále z pravděpodobné výše pojistného za rok 2000 – 4 401 Kč. Penále z pravděpodobné výše pojistného za rok 2001 – 4 527 Kč. Penále z pravděpodobné výše pojistného za rok 2002 – 5 976 Kč. Penále z pravděpodobné výše pojistného za rok 2003 – 5 862 Kč. Penále z pravděpodobné výše za rok 2004 – 3 786 Kč. Penále z doplatku na pojistném za rok 2009 – 8 242 Kč. Penále z doplatku na pojistném za rok 2010 – 9 099 Kč. Penále z pravděpodobné výše pojistného za rok 2012 – 11 455 Kč. Penále z doplatku na pojistném za rok 2013 – 11 191 Kč. Penále z doplatku na pojistném za rok 2014 – 6 901 Kč. Penále ze záloh na pojistné na důchodové pojištění roku 2014 – 2 390 Kč. Ve zbytku se rozhodnutí potvrzuje, kdy celková částka k úhradě se předepisuje ve výši 116 961 Kč.“ Současně se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Ve stručné žalobě žalobce uvedl, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech. Žalobce dále namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřoval v tom, že správní orgán vycházel z nepravdivého předpokladu, a to, že mu byly dne 5. 3. 2001 doručeny platební výměry ze dne 22. 2. 2001, č. 127/2001, č. 128/2001, č. 129/2001, č. 130/2001, č. 131/2001, č. 132/2001, č. 133/2001 a č. 137/2001. Žalobce poukázal na skutečnost, že Okresní správě sociálního zabezpečení Děčín, jakož i Okresní správě sociálního zabezpečení České Budějovice, bylo známo, že se v místě svého bydliště nezdržuje a že mu mají být písemnosti doručovány na adresu jeho advokátní kanceláře. Vedle toho žalobce namítal, že není v souladu s ust. § 22a odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném“), použití platby ve výši 27 875 Kč ze dne 15. 7. 2010 na staré nevyměřené a promlčené nedoplatky. Žalobce dále spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že se žalovaná zabývala v rámci odvolacího řízení proti platebnímu výměru ze dne 24. 5. 2016 i obdobím po tomto datu. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhla její zamítnutí v plném rozsahu. Žalovaná připomněla, že žalobce jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) byl v evidenci Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín ode dne 1. 7. 1990 do dne 13. 4. 2001, ode dne 14. 4. 2001 do dne 3. 3. 2004 byl v evidenci Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice a ode dne 18. 5. 2009 je opět v evidenci Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín. Žalovaná podotkla, že žalobce neplnil své povinnosti, neboť neplatil zálohy na pojistné, neplnil ani jednu ze základních povinností OSVČ v oblasti sociálního zabezpečení, a to povinnost podat přehled o příjmech a výdajích OSVČ za roky 1993 až 2004 a za rok 2012, ani jinak nespolupracoval (např. nereagoval na výzvy okresní správy k dostavení se za účelem kontroly, nenahlásil ukončení samostatné výdělečné činnosti k datu 3. 3. 2004). Žalovaná trvala na tom, že platební výměry ze dne 22. 2. 2001, č. 127/2001, č. 128/2001, č. 129/2001, č. 130/2001, č. 131/2001, č. 132/2001, č. 133/2001 a č. 137/2001, byly žalobci doručeny v souladu s ust. § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění platném do 31. 12. 2005 (dále jen „zákon o správním řízení“). Žalovaná objasnila, že z důvodu neplnění žalobcovy povinnosti podat v zákonné lhůtě přehled za každý rok výkonu samostatné výdělečné činnosti vydala platební výměry, v nichž byly předepsány pravděpodobné výše pojistného. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobci byly platební výměry doručovány na adresu trvalého pobytu, neboť žalobce okresní správě nenahlásil jinou adresu pro doručování. K tomu žalovaná doplnila, že ani změnu trvalého pobytu žalobce okresní správě nehlásil, ač to bylo jeho povinností jako OSVČ. Žalovaná podotkla, že změnu adresy trvalého pobytu si musela Okresní správa sociálního zabezpečení Děčín sama zjistit a na tuto adresu („X“) byly následně žalobci doručovány platební výměry. K tomu žalovaná doplnila, že žalobce nebyl poštovním doručovatelem na adrese trvalého pobytu zastižen, a proto byla zásilka dne 28. 2. 2001 uložena u držitele poštovní licence, což bylo žalobci oznámeno. Žalovaná následně postupovala podle ust. § 24 odst. 2 zákona o správním řízení. 4. K námitce žalobce, že Okresní správě sociálního zabezpečení Děčín i Okresní správě sociálního zabezpečení České Budějovice bylo známo, že se žalobce v místě svého trvalého bydliště nezdržuje a má mu být doručováno na adresu advokátní kanceláře, žalovaná zdůraznila, že ze spisové dokumentace okresních správ jednoznačně vyplývá, že žalobce se správními orgány nespolupracoval, změnu trvalého pobytu nenahlásil a nesdělil ani žádnou adresu pro doručování písemností. Žalovaná trvala na tom, že postupovala v souladu s tehdy platným zákonem o správním řízení, když žalobci platební výměry doručila na jedinou známou adresu, a to adresu trvalého pobytu. 5. Žalovaná objasnila, že použila platbu ze dne 15. 7. 2010 ve výši 27 875 Kč na nedoplatky žalobce v souladu s ust. § 22a odst. 2 zákona o pojistném. Platba byla použita částečně na úhradu pravděpodobné výše pojistného za rok 1994 ve výši 7 231 Kč a částečně na úhradu pravděpodobné výše pojistného za rok 1995 ve výši 20 644 Kč. K tomu žalovaná doplnila, že žalobci byla pravděpodobná výše pojistného za rok 1994 předepsána v souladu se zákonem platebním výměrem ze dne 22. 2. 2001, č. 128/2001, ve výši 9 905 Kč a za rok 1995 platebním výměrem ze dne 22. 2. 2001, č. 129/2001, ve výši 24 078 Kč. Žalovaná připomněla znění ust. § 18 zákona o pojistném, z něhož dovodila, že pravděpodobná výše pojistného byla žalobci předepsána včas (splatnost pojistného za rok 1994 uplynula dne 10. 4. 1995 a za rok 1995 dne 9. 7. 1996), tedy před vypršením promlčecí lhůty. Dále dovodila, že její pohledávky vůči žalobci nebyly dosud promlčeny, neboť platební výměry nabyly právní moci dne 19. 3. 2001 a platby byly připsány dne 15. 7. 2010, tedy před vypršením desetileté promlčecí lhůty. 6. Žalovaná připustila, že se v rámci odvolacího řízení proti platebnímu výměru ze dne 24. 5. 2016, č. 049/2016, zabývala i obdobím po tomto datu, neboť v rámci odvolání byla žalobcem podána námitka promlčení, která však nebyla nijak konkretizována. Žalovaná se tak musela zabývat námitkou promlčení ohledně celkového dluhu žalobce, tedy ohledně všech položek obsažených v napadeném platebním výměru. Posouzení věci soudem 7. O žalobě rozhodl soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaná s tímto postupem výslovně vyjádřila svůj souhlas a žalobce se po řádném poučení soudu, že může vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k této otázce nevyjádřil. 8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k v