7 As 1/2020 — Nejvyšší správní soud

15 A 56/2017- 165 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 22 15 A 56/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Mgr. Václava Trajera ve věci žalobkyně: Mgr. R. M., narozená „X“, bytem „X“, zastoupená advokátem Mgr. Ludvíkem Matouškem, sídlem Kovářská 549/12, 190 00 Praha 9, proti žalované: Předsedkyně Okresního soudu v Děčíně, sídlem Masarykovo náměstí 1, 405 97 Děčín, o žalobě proti písemné výtce udělené žalovanou žalobkyni ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. Spr 2170/2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala zrušení písemné výtky žalované ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. Spr 2170/2016, která byla žalobkyni udělena v reakci na prověrkou ze dne 19. 10. 2016 zjištěnou nečinnost ve spisech Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 17 C 610/2013, 17 C 455/2013, 17 C 543/2013, 17 C 499/2013, 17 C 442/2013 a 17 C 500/2013, kdy nečinnost měla trvat neodůvodněně po několik měsíců, čímž mělo dojít k porušení § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, (dále jen „ zákon o soudech a soudcích“). Žaloba 2. Žalobkyně trvala na tom, že s udělenou výtkou nesouhlasí, neboť ve výtce specifikované průtahy nezavinila, což neměla možnost prokázat, neboť s ní nebylo před vydáním výtky vůbec jednáno. Dále namítala, že se domnívá, že výtku vydal orgán státní správy soudů, který byl v době vydání výtky obsazen v rozporu se zákonem. 3. Žalobkyně obsáhle ve své žalobě argumentovala, že předmětná výtka je rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) a že žalobkyně je tedy v dané věci aktivně legitimována podat správní žalobu proti předmětné výtce. 4. Dále žalobkyně namítala, že předmětnou výtku vydala osoba představující orgán, který byl v předmětné době obsazen v rozporu se zákonem, v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů a v rozporu s ústavním pořádkem. Proto považuje předmětnou výtku za nicotnou. Zdůraznila, že k její žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „informační zákon“) o doložení skutečnosti, že JUDr. Z. H. byla pověřena zastupováním funkce předsedkyně Okresního soudu v Děčíně, jí bylo pouze sděleno, že k pověření došlo rozhodnutím předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem Mgr. L. D. ze dne 31. 12. 2015, a to do 1. 1. 2016, ovšem příslušný anonymizovaný dokument jí předložen nebyl s tím, že obsahuje informace osobního charakteru a jde o písemnost vztahující se výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům okresního soudu. Žalobkyně podotkla, že současně s odmítnutím poskytnutí kopie pověřovací listiny byla žalovanou nařízena další kontrola a prověrka spisů žalobkyně. Žalobkyně trvá na tom, že pověřená předsedkyně okresního soudu vykonávala tento svůj dočasný mandát na základě opatření předsedy nadřízeného krajského soudu, jehož vydání nemá oporu v zákoně. Žalobkyně zdůraznila, že v zákoně o soudech a soudcích je upraveno pouze jmenování předsedy okresního soudu, ale institut „pověření“ výkonem funkce v zákoně upraveno není. Žalobkyně trvala na tom, že takové pověření, zvláště při delší době jeho trvání, může být vnímáno jako překročení zákonných kompetencí předsedy nadřízeného krajského soudu v postavení správního orgánu. Dle žalobkyně předseda krajského soudu při úkonech, týkajících se obsazení funkce předsedy okresního soudu vykonává státní správu. Tento výkon státní správy je limitován premisami obsaženými v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, kde je stanoveno, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Při dočasném pověření funkcí předsedy okresního soudu však k porušení uvedených principů došlo, neboť takový postup není zákonem nijak upraven. Za protiústavní pak dle žalobkyně je třeba považovat libovůli předsedy nadřízeného krajského soudu, které nelze nijak zabránit, pokud jeho chování není omezeno zákonnými hranicemi. Zejména poukázala na skutečnost, že je pouze na vůli předsedy krajského soudu, kdo bude pověřen funkcí a na jak dlouho. 5. Rovněž žalobkyně poukázala na skutečnost, že pokud není předseda okresního soudu řádně jmenován, ale je jen pověřen, je ovlivněna jeho nezávislost, neboť může být tohoto pověření kdykoli zbaven. Z toho vyplývá, že nelze vyloučit, že pověřený funkcionář bude pověřiteli poplatný, neboť se bude chtít ve své funkci udržet, neboť výkon funkce až do zákonného jmenování nebude mít nikdy jistý. V tomto směru odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 39/08, který se zabýval otázkou možnosti znovujmenování do funkce předsedy a místopředsedy soudu. Při pověření funkcí předsedy okresního soudu chybí soustava brzd a vyvážení, což je dle žalobkyně zcela nepřijatelné. Žalobkyně trvala na tom, že legitimizovat pověření výkonem funkce předsedy okresního soudu nemůže ani odkaz na ustanovení § 28 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a poslanců Evropského parlamentu, (dále jen „zákon o platu představitelů státní moci“). Dle jejího názoru toto ustanovení jednoznačně hovoří o zastupování nepřítomného soudce (z důvodu nemoci či stáže) a nikoli o zastupování neobsazené funkce státní správy soudů. 6. Dále žalobkyně namítala, že písemné vyhotovení výtky, kterou obdržela, nebylo podepsáno ze strany osoby pověřené výkonem funkce předsedy Okresního osudu v Děčíně. Z uvedené skutečnosti žalobkyně dovozuje, že výtka byla připravena s jiným záměrem, ve spěchu, jako výraz uplatnění mocenského postavení, vytýčení interpersonálních hranic, jako naprosto nevhodná reakce na konstruktivní diskuzi. 7. Následně žalobkyně popsala okolnosti týkající se jejího pracovního nasazení. Uvedla, že na Okresní soud v Děčíně přešla po čtyřleté praxi asistenta insolvenčního soudce na Městském soudě v Praze a dvouleté praxi insolvenčního soudce u Krajského soudu v Ústí nad Labem. S agendou civilní a opatrovnickou neměla žádné zkušenosti. Původně měla na okresním soudu nastoupit na civilní agendu, ovšem následně byla bez upozornění zařazena při svém nástupu na opatrovnický úsek a bylo jí přiděleno i 69 civilních spisů, se kterými nikdo po dobu více než roku nijak nepracoval. Následně jí začaly být přidělovány spisy po JUDr. D. V té době působili na opatrovnickém úseku okresního soudu pouze tři opatrovničtí soudci. V současné době je zde zařazeno 5,2 soudce, a přesto jsou stále zatížení oproti civilním soudcům dvojnásobným nápadem nových věcí na osobu. Opatrovnické senáty mají aktuálně cca 320 až 450 nevyřízených věcí (žalobkyně 372), civilní soudci pak vyřizovali průměrně 39 spisů na soudce a opatrovničtí 43 spisů měsíčně. Nápad civilní odpovídá dle žalobkyně 23 spisům na soudce, ovšem opatrovnický nápad činí mezi 40 a 50 spisy měsíčně na soudce. V období před kontrolou v září 2016 napadlo žalobkyni 41 opatrovnických věcí a skončila 40 věcí. Na konci září 2016 měla v senátě 360 neskončených opatrovnických věcí. V září 2016 žalobkyně skončila 2 civilní věci a zůstatek činil 41 spisů. V době podání žaloby měla žalobkyně 32 neskončených civilních věcí. Průměrně dokončuje 2,5 civilního spisu měsíčně. Kromě uvedeného vyřizuje žalobkyně cca 4 spisy měsíčně v agendě L. Každý týden má žalobkyně plně obsazené dva jednací dny a jednou až dvakrát měsíčně soudí i třetí den dopoledne. 8. Žalobkyně zdůraznila, že podle § 471 odst. 1 zákona č. 292/2016 Sb., o zvláštních řízeních soudních, je soud ve věcech péče o nezletilé povinen rozhodovat s největším urychlením. K této skutečnosti nebylo přihlédnuto, když jí byly přiděleny kromě běžného opatrovnického nápadu civilní spisy, se kterými dlouhodobě nikdo nepracoval. Pro velké vytížení opatrovnickou agendou tak přes veškerou snahu žalobkyně nebylo v jejích silách vyřizovat civilní spisy rychleji. K vyřízení starších civilních spisů se dostává až nyní, kdy je na soudu více opatrovnických soudců, ona má s předmětnou agendou více zkušeností a nemusí již věnovat tolik času teoretické přípravě. 9. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že jí od září 2016 byla odebrána zkušená opatrovnická zapisovatelka a jí nově přidělená zapisovatelka požádala po dvou měsících o návrat na civilní úsek, neboť rozsah práce na opatrovnickém úseku nezvládala. Následně byla přidělena žalobkyni čerstvá absolventka, která nemá s prací na soudu žádné zkušenosti a své práci se stále učí. S uvedenými skutečnostmi je spojena nutnost delšího času věnovaného přípravě na jednání ze strany žalobkyně, důkladnější kontrola protokolů a déle trvající jednání soudu pro pomalejší tempo zapisování. I přes velkou snahu nová zapisovatelka zvládá pouze polovinu práce odváděné původní zapisovatelkou. 10. S ohledem na uvedené považ