3 Ads 328/2017 — Nejvyšší správní soud

15 A 72/2017- 40 - text  19 15 A 72/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Mgr. Bc. Jany Satrapové ve věci žalobkyně: TC Sped s. r. o., IČO: 28698517, sídlem Pod Nemocnicí 2503, 440 01 Louny, zastoupena Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem, sídlem Chelčického 1, 430 01 Chomutov, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2017, č. j. 6290/1.30/16-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Státního úřadu inspekce práce ze dne 18. 1. 2017, č. j. 6290/1.30/16-3, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj (dále jen „oblastní inspektorát“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 7. 2016, č. j. 972/7.30/16-13. Podle rozhodnutí oblastního inspektorátu se žalobkyně dopustila následujících správních deliktů: správního deliktu dle § 30 odst. 1 písm. f) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“) tím, že porušila povinnost stanovenou v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), když nezajistila, aby práce řidiče z povolání vykonávala osoba, která se podrobila lékařské prohlídce před zahájením výkonu činnosti (a je podle této prohlídky k řízení motorových vozidel zdravotně způsobilá), u zaměstnanců O. H., narozeného „X“, který vykonával v období od 27. 6. 2014 do 31. 12. 2014 pro žalobkyni práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy, a V. K., narozeného „X“, který vykonával v období od 13. 6. 2014 do 18. 9. 2014 pro žalobkyni práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy; správního deliktu dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce tím, že porušila povinnost stanovenou v § 96 odst. 1 zákoníku práce, neboť nevedla u jednotlivých zaměstnanců evidenci pracovní doby s vyznačením počátku a konce směn, práce v noci, práce přesčas, další dohodnuté práce přesčas, pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel, a odpracované doby v době pracovní pohotovosti u čtyř v rozhodnutí blíže specifikovaných zaměstnanců v konkrétně vymezených obdobích; správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce, když porušila povinnost stanovenou v § 141 odst. 1 zákoníku práce tím, že neposkytla mzdu a příplatek ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku za dobu práce v sobotu a v neděli pěti zaměstnancům blíže specifikovaným v rozhodnutí v konkrétně vymezených obdobích; správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce tím, že porušila povinnost stanovenou v § 116 zákoníku práce, když neposkytla příplatek ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku pěti zaměstnancům blíže specifikovaným v rozhodnutí v konkrétně vymezených obdobích; správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce tím, že porušila povinnost stanovenou v § 141 odst. 1 zákoníku práce, když neposkytla mzdu a příplatek ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku za dobu práce v sobotu a v neděli pěti zaměstnancům blíže specifikovaným v rozhodnutí v konkrétně vymezených obdobích; správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. j) zákona o inspekci práce tím, že porušila povinnost stanovenou v ustanovení § 140 zákoníku práce, neboť neposkytla odměnu za dobu pracovní pohotovosti ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku třem zaměstnancům blíže specifikovaným v rozhodnutí v konkrétně vymezených obdobích; správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. d) zákona o inspekci práce, tím že porušila povinnost stanovenou v § 114 odst. 1 zákoníku práce, když neposkytla mzdu a příplatek nejméně ve výši 25 % za dobu práce přesčas, na které vzniklo za tuto dobu právo pěti zaměstnancům blíže specifikovaným v rozhodnutí v konkrétně vymezených obdobích; správního deliktu dle § 27 odst. 1 zákona o inspekci práce tím, že porušila povinnost stanovenou v ustanovení § 151 zákoníku práce ve spojení s ustanovením § 170 odst. 1 téhož zákona, když neposkytla náhradu výdajů, na které v souvislosti s výkonem práce vzniklo právo zaměstnanci blíže specifikovanému v rozhodnutí v konkrétně vymezeném období; správního deliktu dle § 28 odst. 1 písm. h) zákona o inspekci práce tím, že porušila povinnost stanovenou v ustanovení § 7 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 589/2006 Sb.“), jelikož nezajistila, aby v průběhu 24 hodin po skončení předchozí či týdenní doby odpočinku měl zaměstnanec novou denní dobu odpočinku v délce nejméně devíti hodin, a to u tří zaměstnanců blíže specifikovaných v rozhodnutí v konkrétně vymezených obdobích; správního deliktu dle § 28 odst. 1 písm. h) zákona o inspekci práce tím, že porušila povinnost stanovenou v § 7 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., když nezajistila, aby mezi dvěma týdenními dobami odpočinku byly nejvýše tři denní doby odpočinku zkrácené pod 11 hodin u tří zaměstnanců blíže specifikovaných v rozhodnutí v konkrétně vymezených obdobích; správního deliktu dle § 28 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce tím, že porušila povinnost stanovenou v § 9 odst. 1, odst. 2 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., neboť neposkytla členům osádky nákladního automobilu v silniční dopravě nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce (doba řízení + jiné práce) přestávku v práci na jídlo o oddech v trvání nejméně 45 minut, pokud byla pracovní doba člena osádky nákladního automobilu v silniční dopravě delší než 9 hodin, u dvou v rozhodnutí blíže specifikovaných zaměstnanců v konkrétně vymezených obdobích. Za tyto správní delikty jí dle § 26 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce za použití § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) byla uložena pokuta ve výši 92 000 Kč, jakož i povinnost uhradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se současně domáhala, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí a žalovanému uložil povinnost nahradit náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně ohledně správního deliktu právnických osob na úseku pracovní doby podle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce (bod II. rozhodnutí oblastního inspektorátu) namítala, že evidenci pracovní doby u vybraných zaměstnanců vést nemohla, neboť příslušní zaměstnanci, řidiči mezinárodní kamionové dopravy, jí k tomu účelu nepředkládali podklady (protokol o jízdě řidiče s vyznačením všech potřebných údajů). Žalobkyně je sankcionována za něco, co nezavinila, když počátky a průběh jízd byli povinni primárně dokládat zaměstnanci. 3. V případě správního deliktu právnických osob na úseku odměňování zaměstnanců podle § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce (bod III. rozhodnutí oblastního inspektorátu) žalobkyně nesouhlasila s tím, že by porušila povinnost stanovenou v § 141 odst. 1 zákoníku práce. Podle pracovního řádu žalobkyně doloženého správnímu orgánu byli zaměstnanci povinni vést záznamy o provozu vozidla, což nečinili, navzdory proškolení zaměstnavatelem a ověřování znalosti této interní normy. Jelikož zákoník práce jako soukromoprávní norma postup zjištění prací o sobotách a nedělích nestanoví, nelze v takovém případě ukládat zaměstnavateli pokutu a orgánu státní správy nepřísluší ani zasahovat do vnitropodnikového řízení. 4. Ohledně správního deliktu právnických osob na úseku odměňování zaměstnanců podle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce (bod IV. rozhodnutí oblastního inspektorátu) žalobkyně uvedla, že vlivem nedodržování povinnosti zaměstnanců evidovat provozní činnost a pracovní dobu nebyl zaměstnavatel schopen zařadit výkon práce zaměstnanci do nočních hodin. Zákoník práce tuto oblast soukromého práva neupravuje, záleží tedy na vůli zaměstnavatele, jaký systém zvolí, případná ingerence orgánů státní správy je diskutabilní. Stanovil-li zaměstnavatel v pracovním řádu povinnosti zaměstnancům, nesou tito odpovědnost za nezjištění pracovních hodin nad rámec běžného výkonu práce. 5. Žalobkyně stran správního deliktu právnických osob na úseku odměňování zaměstnanců podle § 26 odst. 1 písm. j) zákona o inspekci práce (bod V. rozhodnutí oblastního inspektorátu) namítala, že jde o přepjatý formalismus orgánů státní správy a nesprávný výklad pracovněprávních vztahů na pracovišti žalobkyně. U žalobkyně režim pracovní pohotovosti neexistuje, pročež zaměstnancům nemůže nále