4 Afs 74/2016 — Nejvyšší správní soud

59 Af 37/2018- 38 - text  59 Af 37/2018 - 38 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Hany Ptáčkové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: XX bytem XX zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Vrbackým sídlem Mánesova 658/5a, Hradec Králové proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2018, č. j. 40947/18/5200-10422-705050 takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 12. 9. 2018, č. j. 40947/18/5200-10422-705050, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Včasnou žalobou se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil dodatečný platební výměr Finančního úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 6. 2. 2015, č. j. 243772/15/2605-50523-608171, tak, že žalobci za zdaňovací období roku 2012 doměřil daň z příjmů fyzických osob podle pomůcek dle § 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve výši 21 836 Kč, a oznámil mu vznik povinnosti uhradit penále ve výši 4 367 Kč. 2. Dodatečný platební výměr správce daně vystavil na základě výsledku daňové kontroly, která byla zahájena dne 28. 2. 2014, rozšířena v plném rozsahu dne 2. 4. 2014. Správce daně zjistil, že žalobce si jako daňově účinné výdaje uplatnil mj. hotovostní úhrady osmi faktur v celkové částce 361 020 Kč bez DPH vystavených společností XX. Předmětem fakturace byly služby za duben až říjen 2012 s odkazem na Smlouvu o dílo ze dne 1. 1. 2012, dále za likvidaci nebezpečných látek a servis motorové techniky. Protože správce daně zjistil, že společnost XX se na adrese sídla nenachází a nereaguje na výzvy místně příslušného správce daně a od insolvenčního správce zjistil, že nebyly předány účetní doklady a poslední jednatel společnosti převedl obchodní podíl na nekontaktní osobu, vznikly mu pochybnosti ohledně fakturovaných plnění od uvedené společnosti. V průběhu daňové kontroly provedl správce daně svědecké výpovědi bývalých zaměstnanců a jednatelů společnosti XX, a protože žalobci upřel možnost zúčastnit se těchto úkonů, v průběhu dubna 2014 provedl opakované svědecké výpovědi tak, že se nedílnou součástí protokolů o ústních jednáních staly protokoly o předchozích svědeckých výpovědích. Správce daně dále vyslechl dne 5. 6. 2014 bratra žalobce D. M., jednatele společnosti XX po část rozhodného období. 3. Správce daně dospěl k závěru, že provedenými důkazy žalobce neprokázal realizaci fakturovaného plnění od společnosti XX ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o daních z příjmů, a úhrady předmětných faktur vyloučil z daňově uznatelných výdajů, což žalobci sdělil ve zprávě o daňové kontrole, která byla projednána a podepsána dne 29. 1. 2015. 4. Dne 6. 2. 2015 vydal správce daně dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za předmětné zdaňovací období, toto rozhodnutí žalovaný potvrdil rozhodnutím ze dne 7. 4. 2016, č. j. 1501/16/5200-10422-705050. 5. Označené rozhodnutí žalovaného zdejší krajský soud zrušil rozsudkem ze dne 7. 3. 2017, č. j. 59 Af 21/2016-31, neboť dospěl k závěru, že správce daně neprovedl řádně opakované výpovědí svědků. Zvolený způsob, kdy obsah nezákonných svědeckých výpovědí a obsah protokolů o nich správce daně pouze vtělil do protokolů o opakovaných svědeckých výpovědích, představuje obcházení zákonného postupu při dokazování. Ve zrušujícím rozsudku soud žalovanému uložil, aby v dalším řízení tuto vadu napravil. 6. V dalším řízení žalovaný uložil správci daně doplnění odvolacího řízení. Správce daně proto ve dnech 15. a XX, XX, XX, XX a XX, za účasti žalobce nebo jeho zmocněnce. Dále správce daně zajistil kopii úředního záznamu Policie ČR ze dne 10. 3. 2016, sepsaného s XX, o podání vysvětlení ve věci probíhajícího trestního řízení proti žalobci. 7. Provedené důkazní prostředky žalovaný vyhodnotil tak, že fakturovaná plnění od společnosti XX v celkové výši 361 020 Kč nebyla žalobcem prokázána. Následně žalovaný uložil správci daně, aby zvážil, zda není nutno zohlednit tzv. „esenciální“ výdaje s ohledem na to, že žalobci se nepodařilo prokázat uskutečnění většiny z celkových daňových výdajů. Správce daně doplnil odvolací řízení a dospěl k závěru, že výdaje, které byly žalobci osvědčeny jako daňově účinné, nemohly reálně umožnit realizaci deklarovaných příjmů žalobce, a doložil podklady ke stanovení daně za použití pomůcek. Žalobce byl s úkony odvolacího řízení, jakož i s hodnocením důkazních prostředků a s výpočtem daně podle pomůcek seznámen prostřednictvím písemnosti doručené dne 14. 8. 2018, na kterou nereagoval. 8. Napadeným rozhodnutím poté žalovaný změnil dodatečný platební výměr shora popsaným způsobem. V odůvodnění hodnotil provedené svědecké výpovědi, rovněž ve spojení s úředním záznamem policie ze dne 10. 3. 2016. Svědecké výpovědi svědků XX, XX ml. a st. a XX a vyhodnotil žalovaný jako nevěrohodné a neosvědčil je za důkaz, že práce v lese pro žalobce byly realizovány zaměstnanci společnosti XX. Hodnotil přitom, že XX je bratrem žalobce a ostatní svědci jsou zaměstnanci žalobce a jsou na něm závislí, vypovídali proto účelově ve vlastním zájmu. Dále žalovaný konstatoval, že pouze XX potvrdil realizaci likvidace nebezpečných látek, jeho svědeckou výpověď však považoval za nevěrohodnou, ostatní svědci o likvidaci nebezpečných látek či jejich skladování nevěděli. Rovněž fakturované plnění za servis motorové techniky nebylo prokázáno, neboť svědci uvedli, že žalobce v objektu společnosti opravoval své nářadí sám a pokud to nezvládl, s opravou mu pomohl XX ml. Žalovaný konstatoval, že vycházel pouze z nových svědeckých výpovědí, pochybení správce daně, které mu bylo soudem vytknuto, bylo v odvolacím řízení napraveno. Žalovaný zohlednil, že deklarované příjmy nebyly zpochybněny, z čehož vyplývá, že správcem daně nevyloučené výdaje nemohly žalobci umožnit realizaci předmětných zakázek, a bylo na místě přistoupit ke stanovení daně podle pomůcek, neboť žalobce neprokázal výdaje v rozsahu 55 % všech výdajů. Žalovaný odůvodnil, že byly naplněny zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek dle § 98 daňového řádu. Vysvětlil, proč jako pomůcka nebyly vzaty v potaz srovnatelné subjekty a že správce daně využil možnosti jako pomůcku zohlednit žalobci výši výdajů, kterou daňovému subjektu garantuje zákon o daních z příjmů a která je shodná pro určité skupiny poplatníků, tedy dle § 7 odst. 7 písm. b) zákona o daních z příjmů ve výši 60 % deklarovaných příjmů, neboť žalobce dosahoval příjmů ze živnosti, neprovozoval činnost jako zemědělský podnikatel. Současně jako výhoda byla zohledněna sleva na poplatníka a daňové zvýhodnění na vyživované dítě. II. Žaloba 9. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, protože správce daně a žalovaný překročili meze správního uvážení při hodnocení důkazů. Žalobce namítal, že pokud svědek v rámci svědecké výpovědi nepotvrdil, že práce v lese a jiné služby probíhaly, neznamená to automaticky, že služby nebyly uskutečněny vůbec, ale pouze to, že svědek o poskytovaných službách nevěděl. Žalovaný chybně vyhodnotil svědecké výpovědi a způsob provádění a hodnocení důkazů prvostupňového správce daně a nevypořádal se se všemi výsledky dokazování a závěry správce daně při hodnocení důkazů. Svědeckými výpověďmi bylo podle názoru žalobce nepochybně prokázáno, že práce byly pro žalobce ze strany společnosti XX provedeny, a to jak statutárními zástupci, tak kmenovými zaměstnanci. Svědci se v odpovědích shodovali, pokud se týká místa, času, charakteru prací i logistiky, ve prospěch žalobce. Správce daně bez vysvětlení a odůvodnění odmítnul jako důkazní prostředky svědecké výpovědi ve prospěch žalobce. Žalovaný se nevypořádal s rozpory ve výpovědích svědků. Ty podle žalobce plynuly z antipatií vůči společnosti XX, neboť svědci, jejichž odpovědi byly sporné, nedostali od této společnosti vyplacenou mzdu v plné výši. Žalovaný se nevypořádal s tím, že někteří svědci o pracích, které prováděla pro žalobce společnost XX, vůbec nevěděli, nadto provádění prací připustili. 10. Žalobce dále uvedl, že správce daně si na počátku řízení vytvořil úsudek, k jehož potvrzení opatřoval důkazy, o čemž svědčí nezákonné výslechy svědků za zády žalobce. Ke zhojení nezákonného postupu potom správce daně svědky znovu předvolal, ale výslech opakovaně řádně neprovedl. Žalovaný provedl v rámci odvolacího řízení nové výslechy svědků, kteří nevypovídali zcela shodně s předchozí výpovědí. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že opětovnými výslechy v odvolacím řízení nelze zhojit původní vady řízení a žalovaný měl rozhodnutí správce daně zrušit. 11. Žalovaný nesprávně posoudil podjatost správce daně, která se projevila kladením otázek, např. týkajících se evidence docházky. Dále pracovníci správce daně očerňovali před svědky žalobce, kterému se snažili přičítat opakované výpovědi, aby v nich probu