5 As 104/2016 — Nejvyšší správní soud

60 A 12/2018- 58 - text  60 A 12/2018 - 58 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: XX bytem XX zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2018, č. j. OD 512/18-2/67.1/18126/St takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 5. 6. 2018, č. j. OD 512/18-2/67.1/18126/St, se zrušuje pro vady řízení a nezákonnost a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 986 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Václava Voříška. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 13. 4. 2018, č. j. 33858/2018, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 7. 5. 2018, č. j. 41543/2018. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) ve spojení s porušením § 18 odst. 4 uvedeného zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne XX v XX hod. jako řidič motorového vozidla XX, registrační značky XX, řídil v obci Jablonec nad Nisou na silnici II. třídy č. 287 ulicí Maršovická ve směru od centra města rychlostí 83 km/h, po odečtení odchylky +/- 3 km/h 80 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci o 30 km/h, když bylo zjištěno, že se stejného přestupku dopustil ve 12 po sobě jdoucích kalendářních měsících opakovaně, a to dne 25. 6. 2017, za což mu byla rozhodnutím v příkazním řízení Městským úřadem Železný Brod ze dne 10. 10. 2017, č. j. OD-11840/2017-HUSR, které nabylo právní moci dne 24. 10. 2017, uložena pokuta 3 000 Kč, přičemž uvedený přestupek byl spáchán ve formě nedbalosti nevědomé. Za přestupek byla žalobci uložena pokuta 3 000 Kč podle § 35 písm. b), § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti na přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a § 125c odst. 5 písm. f) zákona o silničním provozu, a dle § 35 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky a dle § 125c odst. 6 písm. c) zákona o silničním provozu zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 měsíce. Současně byla žalobci dle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uložena povinnost nahradit náklady přestupkového řízení částkou 1 000 Kč. 2. Žalobce nesouhlasil se závěrem, že se údajného přestupku dopustil v 12 kalendářních měsících opakovaně. Připustil, že byl příkazem Městského úřadu Železný Brod ze dne 10. 10. 2017 uznán vinným z přestupku totožné právní kvalifikace ze dne 25. 6. 2017 a správní orgán na příkazu vyznačil doložku právní moci. Ta je ale vyznačena nesprávně, protože žalobce podal proti příkazu včas odpor, nadto nebyl správní orgán oprávněn vydat příkaz znovu. Žalobce uvedl, že ve věci podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, v případě nutnosti podá žalobu na ochranu před nečinností správního orgánu a také podnět k provedení přezkumného řízení. Navrhoval, aby soud vyčkal vyřízení těchto podání, než o žalobě rozhodne. Otázka, zda je předmětný příkaz Městského úřadu Železný Brod pravomocný, je otázkou předběžnou. Ze zprávy elektronické podatelny Městského úřadu Železný Brod je zjevné, že se odpor dostal správnímu orgánu, ten ho neměl vyhodnotit jako spam. Absence elektronického podpisu na podání neznamená, že by správní orgán neměl povinnost takovou zprávu zpracovat. Vada absence elektronického podpisu byla odstraněna dne 30. 10. 2017. Pokud žalobce podal proti předmětnému příkazu řádně a včas odpor, došlo k jeho zrušení, do současné doby nebylo o přestupku pravomocně rozhodnuto. Z tohoto důvodu nebylo možné žalobci uložit zákaz činnosti, neboť není recidivistou přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. silničního zákona. 3. Výměra sankce je podle žalobce nepřezkoumatelná a nezákonná. Správní orgán porušil zákaz dvojího přičítání, když žalobci kladl k tíži, že má v evidenční kartě řidiče záznam o přestupku za překročení rychlosti v roce 2017. Přestupek vedl k tomu, že byl žalobci uložen zákaz činnosti, jde tedy o znak dané skutkové podstaty a znak skutkové podstaty nelze znovu hodnotit jako přitěžující okolnost. Přitom správní orgán přestupek hodnotil k tíži žalobce ještě jednou, neboť při výměře sankce zohlednil i to, že má žalobce v evidenční kartě řidiče tři body. Ty mu byly uloženy za údajný přestupek, který byl důvodem pro uložení zákazu činnosti. Správní orgán jen výjimečně uvedl, zda jde o okolnost polehčující nebo přitěžující, pokud to uvedl, neuvedl ale, jaký vliv to mělo na konečnou výši pokuty. Řadu zákonných kritérií dle § 37 až 40 zákona o odpovědnosti za škodu správní orgán přehlédl, není proto zřejmé, že je adekvátní právě pokuta ve výši 3 000 Kč. Zákaz dvojího přičítání správní orgán porušil i tím, že žalobci kladl k tíži, že údajný přestupek je „hrubým porušením silničního zákona“, protiprávnost nemůže být přitěžující okolností. Pokud správní orgán zohlednil, že k přestupku došlo v denní době, kdy je údajně značný provoz a málo chodců, označil žalobce tyto úvahy za nepodložené, neboť v řízení nebylo prokázáno, jaký panoval provoz. Nebylo uvedeno, zda se jedná o okolnost polehčující, neutrální nebo přitěžující. Žalobce namítal, že provoz byl nulový, opak prokázán nebyl. Podle žalobce je naopak denní doba spíše polehčující okolností. Správní orgán dále nepopsal a nezohlednil svou rozhodovací praxi v obdobných případech, není proto možné přezkoumat, zda je uložená sankce v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu. Konečně žalobce vyjádřil přesvědčení, že měl správní orgán zohlednit délku řízení, došlo k nečinnosti správních orgánů, tedy k neoprávněné újmě na straně žalobce. 4. Správní orgán se také nezabýval tím, zda nejsou dány okolnosti ke snížení nebo odpuštění povinnosti hradit náklady řízení. 5. Také se správní orgán nezabýval podmínkami pro uložení zákazu činnosti. Bez dalšího konstatoval, že je nutné uložit zákaz řízení všech motorových vozidel, správní orgán nezmínil příslušné ustanovení v odůvodnění rozhodnutí. Z rozhodnutí není zřejmé, zda se zákaz činnosti vztahuje na všechna motorová vozidla, nebo jen ta, k jejichž řízení je nutné řidičské oprávnění. Také není zřejmé, zda se zákaz činnosti vztahuje výhradně na pozemní komunikace, nebo i na jiná místa. Z výroku ani odůvodnění rozhodnutí není jasný rozsah zákazu činnosti, lze dovodit, že byl uložen plošně, tedy i mimo pozemní komunikace, což je nezákonné. Podle žalobce nelze zakázat řízení jiné skupiny motorových vozidel, než té, do které patřilo vozidlo užité ke spáchání přestupku. Z tohoto důvodu tedy nelze např. uložit zákaz řízení motorových vozidel skupiny C za přestupek spáchaný vozidlem ze skupiny B. 6. Další žalobní námitky směřovaly vůči měření rychlosti. Podle žalobce správní orgán nelogicky dovodil, že měření rychlosti bylo provedeno v součinnosti obecní policie a Policie ČR. Z písemnosti od Policie ČR bylo možné dovodit jen to, že měření bylo provedeno na úseku určeném policií, což nelze ztotožňovat s podmínkou součinnosti, jak vyplývá z § 79a zákona o silničním provozu. Správní orgán se tedy dopustil deformace důkazu, rozhodnutí je nezákonné, neboť nebylo prokázáno měření v součinnosti s Policií ČR, jak vyžaduje uvedené ustanovení zákona o silničním provozu, je zde pochybnost, zda výstup z měření je použitelným důkazem. Podle žalobce je zjevné, že měřením v součinnosti s Policií ČR provedeno nebylo, ale obecní policie provedla měření rychlosti autonomně. Nadto skrytě bez informování řidičů. Podle žalobce dále není ve spise podchyceno, že měření rychlosti obecní policií bylo realizováno na základě souhlasu Policie ČR dle § 79 zákona o silničním provozu na místě výhradně určeném policií. Ředitel příslušného Krajského ředitelství Ústí nad Labem, tj. plk. Mgr. J. K., případně jím řádně pověřený podřízený, byl oprávněn určit místo měření. Podle žalobce je to správní orgán, který musí prokázat, že místo pro měření bylo řádně určeno na základě námitky žalobce, že místo pro určení nebylo řádně určeno policií. Jako důkaz, že místo měření nebylo řádně určeno, žalobce navrhoval provést důkaz svědeckou výpovědí k otázce, kdo byl za Policii ČR oprávněn a na základě čeho určit místo měření, a to svědeckou výpovědí ředitele krajského ředitelství XX, dále čtením organizačního řádu Krajského ředitelství Policie Ústeckého kraj, případně organizačním řádem Policie ČR, případně příslušným rozkazem či pokynem ředitele k určení příslušného policisty. 7. Vyhláška č. 294/2015 Sb. upravuje značky č. IP 31a a IP 31b, které mají