4 Ads 29/2011 — Nejvyšší správní soud

75 Ad 41/2017- 51 - text  8 75 Ad 41/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: J. M., narozený „X“, bytem „X“, adresa pro doručování „X“, zastoupený advokátem Mgr. Patrikem Jizerou, advokátem, sídlem Mírové náměstí 103/27, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2017, č. j. MPSV-2017/98927-421/1, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 28. 6. 2017, č. j. MPSV-2017/98927-421/1, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 28. 6. 2017, č. j. MPSV-2017/98927-421/1, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce – krajská pobočka v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 10. 3. 2017, č. j. ULA-1432/2017-E1, kterým byl žalobce podle ustanovení § 30 odst. 2 písm. f), odst. 3 a § 31 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 24. 11. 2016 z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že nemůže souhlasit s tím, že zaměstnání, které mu úřad práce zprostředkoval, bylo pro něho vhodným zaměstnáním podle § 20 zákona o zaměstnanosti, neboť zprostředkované zaměstnání neodpovídalo jeho zdravotnímu stavu a psychické zdatnosti, neboť trpí posttraumatickou stresovou poruchou a s ní souvisejícími psychickými problémy, projevujícími se zejména v jeho jednání s lidmi, kdy není schopen zvládat konfliktní a stresové situace, na což také úřad práce upozornil, ale zejména na to upozornil zaměstnavatele při účasti na výběrovém řízení. Žalobce opakovaně žádal o odborné lékařské posouzení své osoby a uvedl i konkrétní termín, tj. 28. 2. 2017, kdy se má k odbornému lékaři dostavit. Úřad práce ani žalovaný se však výsledkem psychiatrického zkoumání žalobce nijak nezabývali, neboť pouze konstatovali, že takové posouzení je bez právního významu, neboť bylo učiněno až tři měsíce po konání výběrového řízení. Tento přístup je však dle žalobce v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Ads 268/2015-30, č. j. 5 Ads 42/2014-19. Úřad práce a posléze žalovaný měl vyzvat žalobce k doložení jeho tvrzení, aby dostál požadavku na zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Z lékařské zprávy MUDr. G. jednoznačně vyplývá, že žalobce byl k němu doporučen MUDr. K., a to z důvodu nepřiměřených reakcí na stres. Ze zprávy mimo jiné vyplývá, že žalobce má zjevně sníženou frustrační toleranci a trpí paranoidní poruchou osobnosti. Žalobce již při výběrovém řízení věděl, že není schopen s ohledem na svůj psychický stav zaručit, že bude se zákazníky jednat slušně. 3. Dle žalobce žalovaný rovněž nesprávně posoudil i to, že se žalobce dotazoval na délku trvání výběrového řízení, neboť měl v ten samý den od 10:00 hod., tedy pouhou jednu hodinu po tomto výběrovém řízení, domluvené výběrové řízení u jiného zaměstnavatele, o čemž úřad práce předem informoval. Nelze ani souhlasit se žalovaným v tom, že je bez právního významu, zda se uchazeč o zaměstnání dopustil maření součinnosti s úřadem úmyslně. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Ads 368/2015-30. Žalovaný při hodnocení věci žalobce zvolil jednoznačně restriktivní a formalistický výklad zákonných ustanovení, který se dostal do rozporu se základními zásadami správního řízení. Tento formalistický výklad vedl i k tomu, že žalovaný nesprávně odmítl přihlédnout k námitkám žalobce, že odnětí dávek státní sociální podpory by pro něho mělo likvidační charakter, a to s odůvodněním, že zákon o zaměstnanosti neumožňuje správnímu orgánu k následkům v případě vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání přihlédnout. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl žalobu zamítnout. Nebylo pochybením úřadu práce, když neprovedl žalobcem dne 20. 1. 2017 navrhovaný důkaz, a to získání aktuálního vyjádření odborného lékaře ke stavu žalobcovy behaviorální kompetence vypořádat se s potencionálními aspekty psychiky, které by mohly negativně ovlivňovat jeho úsudek, neboť toto vyjádření by bylo možno získat až dne 28. 2. 2017. Žalobce však nebyl přijat na základě svého jednání u zaměstnavatele dne 24. 11. 2016, čili potencionální posouzení psychického stavu žalobce lékařem za více jak tři měsíce ode dne, kdy nebyl do daného zaměstnání přijat, by bylo pro posouzení jednání žalobce u zaměstnavatele dne 24. 11. 2016 bez relevance. V přípise ze dne 17. 2. 2017 žalobce sám uvedl, že proti rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jeho návrhu na přerušení řízení za účelem získání posudku psychiatra se nebude odvolávat, jelikož zmíněný posudek nezpochybní schopnost konat danou práci, ale má mít pouze podpůrný charakter dokazující, že námitka nevhodnosti profese nebyla činěna ve zlém úmyslu. Žalobce tedy sám nepovažoval zaměstnání za nevhodné. Není na posouzení uchazeče o zaměstnání, aby o vhodnosti zprostředkovaného zaměstnání rozhodoval sám. Presumování průběhu zaměstnání ze strany žalobce bylo značně předčasné. Za účelem zjištění vlastních možností slouží institut zkušební doby, během níž by žalobce teprve mohl konstatovat, zda je schopen předmětné zaměstnání vykonávat. Žalovaný se navíc nedomnívá, že by zařazení na místo operátora telefonního panelu bylo náročné na psychiku. I přesto, že žalobcem navrhovaný důkaz nebyl ve správním ani v odvolacím řízení proveden, je žalovaný přesvědčen, že ze závěrů uvedených v lékařské zprávě, která byla přiložena k žalobě, nikterak neplyne neschopnost žalobce vykonávat předmětné zaměstnání. To ostatně potvrzuje i jeho vyjádření v rámci odvolání, do kterého mimo jiné uvedl, že má zálibu v jazykovědě, bohatou slovní zásobu, nadprůměrné vyjadřovací schopnosti, teoretické znalosti v oblasti komunikace, sémantiky a soukromě studoval cizí jazyky. Snaha žalobce navodit dojem, že se nejednalo o zaměstnání pro něj vhodné ze zdravotních důvodů, se jeví čistě účelovou, jelikož v žádosti o zprostředkování uvedl jako jediné zdravotní omezení „sedavé zaměstnání bez nutnosti dalšího přecházení.“ Po celou dobu své 5leté evidence nesdělil nyní tvrzené zdravotní problémy, přičemž údajné psychické problémy začal tvrdit až v důsledku zjištění, že pro své jednání při výběrovém řízení u zaměstnavatele by mohl být vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. 5. Žalobce neuvedl konkrétního zaměstnavatele, u kterého měl údajně na den 24. 11. 2016 od 10.00 hod. domluvené další výběrové řízení a nedoložil v tomto směru ani žádné potvrzení. Vzhledem k uvedenému nemůže být považována namítaná účast na výběrovém řízení dne 24. 11. 2016 od 10.00 hod. považována za vážný důvod podle ustanovení § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Mělo být v zájmu žalobce vystupovat při jednání se zprostředkovaným zaměstnavatelem tak, aby jednání směřovalo k uzavření pracovněprávního vztahu. Žalovaný se neztotožnil s námitkou žalobce, že je bez relevance, zda se uchazeč o zaměstnání dopustil maření součinnosti s úřadem práce úmyslně či nikoliv. Pro naplnění skutkové podstaty maření součinnosti s úřadem práce není podstatné, zda k tomuto jednání došlo úmyslně, proto se zavinění nezkoumá. Žalobci je vytýkáno, že jednal u zaměstnavatele na výběrovém řízení dne 24. 11. 2016 tak, že o zprostředkované zaměstnání neprojevil zájem, resp. projevil nezájem o nabízenou pozici, což vedlo zaměstnavatele k tomu, že jej do zaměstnání nepřijal, a tímto jednáním si žalobce zmařil zprostředkování tohoto zaměstnání, čímž mařil součinnost s úřadem práce, aniž by pro takové jednání uvedl a doložil vážný důvod. Správní spis 6. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 12. 12. 2011 úřadu práce žádost o zprostředkování zaměstnání. Jako poslední ukončenou činnost před podáním žádosti uvedl „AČR nepracoval, datum skončení říjen 1994.“ Do požadované profese žalobce uvedl elektronik, programátor, pracovník v administrativě. Ke zdravotním omezením uvedl „sedavé zaměstnání bez nutnosti delšího přecházení“. Dle vyjádření praktické lékařky žalobce MUDr. K. ze dne 9. 6. 2015 je žalobce schopen převážně sedavého zaměstnání, bez nutnosti delšího přecházení (bez zátěže pravé dolní končetiny). Ze záznamu z jednání s uchazečem ze dne 5. 12. 2016 vyplývá, že žalobce nebyl na výběrovém řízení dne 24. 11. 2016 přijat, neboť neprojevil nadšení a uvedl, že pouze z nouze přijme zaměstnání a v případě přijetí dodrží závazky. 7. Žalobce se do uvedeného záznamu vyjádřil tak, že dle jeho názoru pr