1 As 110/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 164/2017- 44 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 14 15 A 164/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Martiny Vernerové a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobce: Ing. P. C., narozen „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Generální ředitel Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2017, č. j. 876-4/2017-900000-302, takto: I. Žaloba se v části, ve které žalobce navrhoval, aby soud rozhodl, že žalobce má právo po nabytí právní moci rozsudku u žalovaného uplatnit nárok na náhradu nákladů, které mu vznikly v řízení o kázeňských přestupcích, odmítá. II. Žaloba se ve zbývající části zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 2. 6. 2017, č. j. 876-4/2017-900000-302, kterým žalovaný v řízení o odvolání žalobce změnil rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „ředitel celního úřadu“) ze dne 21. 12. 2016, č. j. 145702-8/2016-620000-6, jímž byl žalobce uznán vinným tím, že v nepřímém úmyslu porušil služební povinnosti uvedené v § 45 odst. 1 písm. a) a e) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o služebním poměru“) a s čl. 6 písm. d) služebního předpisu č. 24/2014 Pravidla vzhledu, chování, služební kázně a služební zdvořilosti, a to jednáním, jehož se dopustil ve dnech 11. 10. 2016 (popsáno v části 1. výroku) a 25. 10. 2016 (popsáno v části 2. výroku). Za oba tyto kázeňské přestupky ředitel celního úřadu uložil žalobci podle § 51 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru kázeňský trest snížení základního tarifu o 10 % na dobu jednoho měsíce. 2. Změna provedená žalobou napadeným rozhodnutím spočívala v tom, že výrokem I. žalovaný nahradil část 1. výroku rozhodnutí ředitele celního úřadu textem: „dne 11. 10. 2016 podal Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“) prostřednictvím elektronicky podepsaného e-mailu podání, zaevidované GIBS dne 12. 10. 2016 pod č. j. GI-P-1177-1/2016 (dále jen „oznámení“), v němž celou řadu služebních funkcionářů i civilních zaměstnanců Celní správy ČR, příp. Ministerstva financí ČR zúčastněných na několika dílčích služebních řízeních a postupech vedených s příslušníkem [tj. s žalobcem, pozn. soudu] (bývalý generální ředitel GŘC brig. gen. Mgr. K., vedoucí SO GŘC plk. Mgr. K., pracovníci SO 50 GŘC kpt. Mgr. H., kpt. Bc. M., kpt. Mgr. M., ředitel CÚ pro Ústecký kraj plk. Mgr. M., členové poradní komise CÚ mjr. Bc. I., mjr. Ing. N., Mgr. J., vedoucí kanceláře oddělení 01 CÚ Bc. R., členové poradní komise GŘ GŘC plk. Mgr. M., pplk.. Mgr. K., Ing. K., Ing. S., Mgr. O., Mgr. Š., pplk.. Mgr. S., členové poradní komise MF M. N., Mgr. K., M. U., ministr financí Ing. Babiš, ředitel odboru 40 GŘC plk. Ing. V., vedoucí odboru 02 CÚ mjr. Ing. P., vedoucí odd. 22 CÚ npor. Bc. K., 1. zástupce ředitele CÚ plk. Ing. L., vedoucí oddělení 22.1 CÚ npor. Ing. Ch., člen kontrolní skupiny CÚ npor. Ing. P. S., současný generální ředitel GŘC plk. Mgr. P.), obvinil opakovanými zjevně nepravdivými, nedoloženými a prima facie nedoložitelnými difamujícími subjektivními hodnoceními a myšlenkovými konstrukcemi, majícími hrubou povahu a způsobilost narušit služební vztahy („úmyslným“ i „cílevědomým“ porušováním předpisů, „záměrně“ znemožnili uplatnit práva příslušníku, „často i ve spolčení“, „ubližovali mé osobě“, „sledovaly všechny osoby nízký cíl“ – „značnou měrou ohrozit vážnost, poškodit mně, narušit i mé rodinné vztahy, způsobit mi jinou vážnou újmu“, nadřízení jejich jednání „kryli“ a „kryjí“, nebo je k takovému jednání „dokonce navedli“, příp. jim „straní a nadržují“, čímž „současně zakrývají stejné své jednání“, všichni „úmyslně zneužili“ předpisy „k mojí újmě“, resp. „ke značné újmě“ i „k ponížení mé lidské důstojnosti“, „použili“ nebo „zneužili křivá obvinění“ ke kázeňskému potrestání, „k diskriminaci“ i „k poškození“ příslušníka, přítomný „cílevědomý úmysl křivě mě obvinit“, „k naplnění cíle křivě mě obvinit úmyslně a záměrně nesplnili povinnosti“, „motivem i cílem jejího protiprávního jednání byla pomsta“, „podílí se na pokračování difamační kampaně vůči mé osobě“, atp.), z úmyslného, cíleného protiprávního jednání všech jmenovaných, majícího povahu spiknutí proti příslušníku [žalobci, pozn. soudu], a to navíc v oznámení učiněném navenek (mimo Celní správu ČR) vůči GIBS, a v oznámení, jemuž takové konstrukce mohly či měly dodat větší váhu a způsobilost zahájit ze strany GIBS příslušný další postup;“. 3. Žalovaný současně výrokem II. napadeného rozhodnutí nahradil část 2. výroku rozhodnutí ředitele celního úřadu textem: „dne 25. 10. 2016 podal řediteli Celního úřadu pro Ústecký kraj a Odborové organizaci Celní správy ČR osobní podepsané listinné podání, zaevidované podatelnou Celního úřadu pro Ústecký kraj pod č. j. 136377/2016-620000-01, v němž několik služebních funkcionářů zúčastněných na dílčím služebním postupu vedeném s příslušníkem [žalobcem, pozn. soudu] (vedoucí oddělení 22.1 CÚ npor. Ing. Ch., ředitel CÚ pro Ústecký kraj plk. Mgr. M.) obvinil zjevně nepravdivými, nedoloženými a prima facie nedoložitelnými difamujícími subjektivními hodnoceními, majícími hrubou povahu a způsobilými narušit služební vztahy (‚úmyslném“ protiprávním jednání, se „snaží“ bez důkazů a bez věcného důvodu nepravdivě o mně sdělit údaje, na základě „křivého obvinění“, důvodné podezření na „spolčení se příslušníků bezpečnostního sboru k bossingu a k diskriminaci mojí osoby“, „křivě přisoudili“ negativní výkon služby, o mém výkonu služby „úmyslně“ sdělili nepravdivé údaje, důvodně se domnívám, že „nejednal jen o své vůli“, ředitel CÚ „nepočítal s diletantsky chybným postupem Vedoucího“, počítal s tím, že návrh „bude moci zneužít k mé újmě i k ponížení mé lidské důstojnosti“, obavy z „nezákonného a nemravného“ jednání ředitele CÚ, „se důvodně domnívám, že se příslušníci bezpečnostního sboru spolčili“, ředitel CÚ „úmyslně a cílevědomě“, nezákonným a „nemravným“ jednáním způsobuje újmu a „ponižuje“ i mou lidskou důstojnost, kdy k „dosažení tohoto nízkého a zavrženíhodného cíle vědomě zneužívá“ příslušná práva, atp.), z úmyslného, cíleného protiprávního jednání jmenovaných, majícího povahu spiknutí proti příslušníku [žalobci, pozn. soudu], a to navíc v podání učiněném nejen vůči řediteli CÚ pro Ústecký kraj, ale také vůči Odborové organizaci Celní správy ČR;“. 4. Žalobce se v žalobě současně domáhal toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí ředitele celního úřadu, uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení a aby rozhodl, že žalobce má právo po nabytí právní moci rozsudku u žalovaného uplatnit nárok na náhradu nákladů, které mu vznikly v řízení o kázeňských přestupcích. Žaloba 5. V žalobě žalobce namítal, že žalovaný nesplnil povinnost rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do devadesáti dnů od jeho podání; tuto lhůtu překročil o 66 dnů. Vzhledem k obsahu napadeného rozhodnutí a velikosti aparátu žalovaného jde podle žalobce o neuvěřitelné porušení § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru a důkaz toho, že žalovaný nevyžadoval od všech dotčených osob plnění jejich povinností rovnou měrou. Z obsahu napadeného rozhodnutí žalobce dovodil, že žalovaný nadržuje řediteli celního úřadu a dalším osobám označeným v napadeném rozhodnutí, tudíž nejedná nestranně, vyváženě a nezákonně žalobce diskriminuje, a to i platově. Podle žalobce neprovedl žalovaný jen změnu části výroku, nýbrž text výroku nahradil jiným textem, čímž změnil celý výrok rozhodnutí ředitele celního úřadu, přičemž uvedl věcně neurčitý a důkazy nepodložený popis žalobcova údajného negativního jednání. Žalobce měl za to, že nedošlo k žádné věcné změně v popisu skutku a žalovaný neuvedl, kterou část rozhodnutí ředitele celního úřadu nezměnil a potvrdil. Podle žalobce žalovaný nevyslovil ani nepotvrdil kázeňský trest, tudíž bylo napadené rozhodnutí vydáno v žalobcův prospěch, nicméně stalo se neurčitým a zbytečným. 6. Žalobce konstatoval, že mu služební funkcionáři přisoudili jednání, jichž se nedopustil, a bez věcných důkazů jej postihli proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které pro něj vyplývají ze služebního poměru. Podotkl, že žalovaný nezkoumal jeho důkazy, jimiž prokázal, že jemu přisuzovaná negativní jednání neuskutečnil, resp. skutečnosti v nich uvedené pokrytecky překrucoval a ve své důkazní nouzi zneužíval. Podle žalobce se jednání popsaná v bodech I. a II. napadeného rozhodnutí ani na první pohled nemohou jevit tak, že je uskutečnil. Žalobce měl za to, že pokrytecké tvrzení nepravdy ze strany žalovaného je zřejmé ihned po seznámení s celým obsahem písemností č. j. GI-P-1177-1/2016 a č. j.