5 As 104/2011 — Nejvyšší správní soud

15 A 95/2017- 37 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 13 15 A 95/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D, a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: L. T. M., narozená „X“, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem „X“, zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2017, č. j. MV-16162-4/SO-2017, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 9. 3. 2017, č. j. MV-16162-4/SO-2017, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 7. 12. 2016, č. j. OAM-305-47/PP-2015, se pro vadu řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2017, č. j. MV-16162-4/ SO-2017, jímž bylo změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 7. 12. 2016, č. j. OAM-305-47/PP-2015, jímž byla zamítnuta žádost o povolení k přechodnému pobytu, tak, že výrok byl nahrazen textem: „Žádost se zamítá podle ustanovení § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců.“ Žalobkyně se současně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému, aby jí zaplatil náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. V podané žalobě žalobkyně předně uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí odporuje požadavkům na odůvodnění rozhodnutí obsaženým v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Namítala, že správní orgány nedostatečně zjistily skutečný stav věci, a postupovaly tedy v rozporu v § 3 správního řádu a dále také porušily § 2 a § 4 odst. 1 téhož zákona a § 87e odst. 1 písm. c) a § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 3. Dále žalobkyně poukazovala na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřovala v tom, jak se žalovaný vypořádal s její odvolací námitkou týkající se údajné účelovosti manželství. Žalobkyně měla za to, že správní orgány pochybily, když na ni přenesly důkazní břemeno o účelovosti jejího manželství. Uvedla, že argumentace správních orgánů o účelovosti jejího manželství je zcela neopodstatněná a v celém spisovém materiálu není jediný doklad nasvědčující této skutečnosti. V této souvislosti žalobkyně poukazovala na sdělení Komise Evropského parlamentu a Rady o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38ES KOM (2009) 313 ze dne 2. 7. 2009, kde jsou zmíněny faktory, ze kterých se vychází při posuzování účelovosti manželství. 4. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s vypořádáním její odvolací námitky týkající se nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. Konstatovala, že i přes četnost pracovních cest svého manžela s ním sdílí společnou domácnost a je na něm finančně a citově závislá. Žalobkyně neakceptovala tvrzení správních orgánů, že jim zákonodárce neuložil povinnost zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí a poukazovala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 81/2016-33, ze kterého vyplývá, že správní orgány jsou povinny zkoumat dopady rozhodnutí do sféry účastníka řízení, i když to výslovně právní úprava nestanoví. Podle žalobkyně správní orgány měly svá rozhodnutí řádně individualizovat, což v daném případě neučinily a způsobily tak nezákonnost vydaných rozhodnutí. 5. Správní orgány podle žalobkyně taktéž nereflektovaly, že nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života je neurčitým právním pojmem, a nikoliv správním uvážením. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-37, a ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5As 102/2013-34, a uvedla, že správní orgány nezvážily hlediska, která je nutno zvážit v případě takovéhoto neurčitého právního pojmu a způsobily nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, neboť absentovaly na jejich zjištění. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém písemném vyjádření trval na správnosti napadeného rozhodnutí. Konstatoval, že splňuje veškeré požadavky, které správní řád v § 68 odst. 3 stanoví pro jeho odůvodnění. Byl přesvědčen o tom, že v řízení postupoval v souladu se zákonem, nepřekročil meze správního uvážení a přezkoumatelným způsobem zdůvodnil, jak se vypořádal s námitkami žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci soudem 7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během 30 denní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 8. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro posouzení věci. Dne 16. 10. 2013 žalobkyně podala svou první žádost o povolení k přechodnému pobytu za účelem soužití s občanem Evropské unie, tj. se svým manželem. Tato žádost byla správním orgánem prvního stupně zamítnuta podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť podle správního orgánu prvního stupně měla žalobkyně uzavřít manželství s cílem získat povolení k přechodnému pobytu. Uvedené rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 12. 2014, č. j. MV-100624-3/SO/2014. Dne 6. 1. 2015 byl žalobkyni udělen výjezdní příkaz s platností do 4. 2. 2015. 10. Žalobkyně dne 8. 1. 2015 opětovně podala žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, a to za stejným účelem. K nové žádosti žalobkyně připojila oddací list, z něhož je patrné, že 23. 9. 2013 uzavřela ve Vietnamu manželství s panem H. N. Dále doložila nájemní smlouvu, uzavřenou dne 30. 12. 2014, na jejímž základě si s manželem pronajala byt v domě č. p. „X“ v obci „X“, pojistnou smlouvu – základní zdravotní pojištění cizinců ze dne 7. 1. 2015, doklad o zdravotním pojištění, kopii jejího cestovního dokladu a prohlášení manžela žalobkyně ze dne 8. 1.2015, ve kterém uvedl, že bydlí se svou ženou a že mají přání založit v ČR rodinu. Dále manžel žalobkyně prohlásil, že s žalobkyní uzavřel manželství před rokem a vzhledem k tomu, že pracuje pro českou společnost, která má pobočku ve Vietnamu, nemohl se často vídat se svou ženou. Žádal o udělení přechodného pobytu pro manželku, aby mohli vybudovat v ČR rodinu. Dne 23. 1. 2015 v 11:00 hodin byla provedena pobytová kontrola na adrese „X“, při které bylo zjištěno, že poštovní schránka i domovní zvonek jsou řádně označeny jmény žalobkyně a jejího manžela a oba byli při kontrole v bytě hlídkou zastiženi a ztotožněni dle dokladů totožnosti. 11. Součástí správního spisu je protokol o výslechu žalobkyně ve věci řízení o její předchozí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu podané dne 16. 10. 2013. Žalobkyně při výslechu uskutečněném dne 10. 3. 2014 uvedla, že na území ČR pobývá od září roku 2013. Na území České republiky přijela za účelem sloučení rodiny s manželem. Vypověděla, že manžel má české státní občanství. Přesné datum jeho narození si nepamatovala. Žalobkyně tvrdila, že v současné době bydlí v Chebu ve společné domácnosti se svým manželem, její sestrou a švagrem. Nájemní smlouva na uvedený byt je napsaná na její sestru. Samotný byt žalobkyně popsala tak, že se jedná o byt 3+1, nachází se v panelovém domě v 5. poschodí. Sdělila, že když jde z výtahu, tak se byt nachází po její levé ruce. Po levé straně jsou dveře do pokoje, který užívá s manželem, následuje toaleta s koupelnou, kuchyň a pokoj její sestry a obývací pokoj. Prozatím veškeré náklady s bydlením hradí její sestra. Jako důvod, proč připojila ke