1 Afs 271/2016 — Nejvyšší správní soud

15 Af 59/2018- 27 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 15 Af 59/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: M. N., narozený „X“, t. č. bytem „X, proti žalovanému: Městský úřad Litvínov, se sídlem náměstí Míru 11, 436 01Litvínov, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2018, č. j. MELT/35950/2018-18, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2018, č. j. MELT/35950/2018-18, kterým byla zamítnuta jeho námitka proti exekučnímu příkazu žalovaného ze dne 13. 12. 2017, č. j. OF/50626/2017-12, jímž byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb podle § 178 odst. 5 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), k vymožení nedoplatku ve výši 3 250 Kč (včetně exekučních nákladů), a to v souvislosti s neuhrazenými poplatky za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ve smyslu § 10b zákona č. 565/1990 Sb., zákona o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“). Žaloba 2. Žalobce úvodem podané žaloby zrekapituloval, že mu byla na základě nadepsaného exekučního příkazu z jeho bankovního účtu vedeného u společnosti Fio banka, a. s., stržena částka 3 250 Kč jako místní poplatek za provoz systému odstraňování komunálních odpadů za roky 2009 až 2016, včetně nákladů exekuce, ačkoliv on již od roku 1994 žije trvale mimo Českou republiku, a tudíž žádný odpad ve městě Litvínov nevytváří. Město Litvínov mu tedy neposkytlo v tomto ohledu žádnou službu. Žalobce sám pak shledává jako pochybení z jeho strany pouze to, že se neodhlásil z bydliště, nicméně fakticky v České republice nežil, což také žalovanému doložil důkazy. Ten však ve svém rozhodnutí setrvává na argumentaci, že relevantní okolností je pouze informace o trvalém pobytu. Podle žalobce se však jedná o nestandardní případ, přičemž byl žalovaný jako správce daně povinen zjistit skutečný stav věci - jeho pobyt. Zaprvé se doručované písemnosti na adresu trvalého pobytu žalobce žalovanému vracely jako nedoručitelné. Zadruhé se žalovaný ihned po provedení předmětné exekuce dozvěděl, že žalobce zde nežije už od roku 1994. Žalovaný tudíž měl dle žalobce učinit šetření k jeho pobytu. Podstatným ve věci nicméně dle žalobce zůstává, že žádnou službu města Litvínov neužíval. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce je dle evidence obyvatel Městského úřadu Litvínov od 16. 1. 1991 trvale hlášen na adrese „X“. Z toho důvodu mu vznikla povinnost hradit poplatek za komunální odpad na základě § 10b odst. 1 písm. a) zákona o místních poplatcích ve spojení s vyhláškou Města Litvínova č. 7/2003, č. 10/2010, č. 3/2012 a č. 7/2015. Vzhledem k tomu, že žalobce v dané lhůtě předmětné poplatky neuhradil, byly mu tyto vyměřeny platebními výměry podle § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích. Jelikož žalobce žalovanému nesdělil žádnou doručovací adresu a neučinil tak ani na evidenci obyvatel příslušného městského úřadu, byly žalobci platební výměry doručeny dle zákona na adresu trvalého bydliště. Faktická nepřítomnost či nedosažitelnost žalobce v daném místě není dle žalovaného rozhodná. Žalovaný tak nebyl povinen zkoumat, zda žalobce na uvedené adrese skutečně bydlí, přičemž bylo v jeho v zájmu, aby žalovanému sdělil adresu pro doručování písemností. Neexistence poštovní schránky přitom nezakládá důvod domnívat se, že poplatník na uvedené adrese skutečně nebydlí. V tomto případě tak byla použita fikce doručení dle § 47 odst. 2 daňového řádu, když doručovatel (Česká pošta, s. p.) v místě doručení zanechal upozornění na uložení písemnosti. Poté byla písemnost uložena po dobu 10 dnů v jeho provozovně a po uplynutí úložní doby vrácena žalovanému. Poslední den uložení byl tedy považován za den doručení zásilky. 4. Po uplynutí lhůty pro zaplacení daně byly vykonatelné a pravomocné platební výměry předány k vymáhání. Žalovaný opět žalobci zaslal upozornění na nedoplatek, avšak i tato zásilka se vrátila s tím, že žalobce je na uvedené adrese neznámý. Žalovaný následně v součinnosti třetích osob zjišťoval zaměstnavatele a bankovní účet žalobce. Podstatným zároveň je, že žalobce žalovanému nesdělil žádnou z adres ve smyslu § 44 odst. 1 a 3 daňového řádu. 5. Žalovaný tak v návaznosti na shora uvedené, po právní moci nadepsaného exekučního příkazu, provedl výkon rozhodnutí srážkou z bankovního účtu žalobce. Proti tomu pak žalobce podal námitky s odůvodněním, že od roku 1994 bydlí ve Velké Británii. Žalovaný tak opětovně ověřil přes Centrální registr obyvatel trvalou adresu žalobce, přičemž zjistil, že tento není z trvalého pobytu v místě bydliště odhlášen, a tudíž je stále občanem města Litvínov. Žalobce proto stíhala povinnost platit poplatek za odpady. Žalovaný současně danou věc nepovažuje za nestandardní, neboť se s obdobnými případy setkává v rámci úřední činnosti velice často. Není přitom v silách žalovaného, aby jeho pracovníci zjišťovaly aktuální pobyt každého jednoho poplatníka. 6. K tvrzení žalobce, že nevyužíval služeb města Litvínov, žalovaný odkázal na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 6 Afs 24/2016. U předmětného místního poplatku mělo vymezení poplatníka formální charakter, rozhodným kritériem tak byl trvalý pobyt fyzické osoby v obci. Tvrzení žalobce stran nevytváření odpadu jeho osobou jsou proto ve věci irelevantní. Replika žalobce 7. V replice žalobce toliko vyjádřil vlastní pocity nad postupem žalovaného, který by se měl dle jeho názoru řídit vyšším principem mravním. Napadené rozhodnutí tudíž vnímá jako nespravedlivé. Žalovaný přitom měl dle žalobce vědět adresu jeho pobytu od Fio banky, a. s., přičemž i z plateb zdravotního pojištění mělo být žalovanému známo, že žalobce je od roku 1994 mimo Českou republiku. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce s takovýmto projednáním udělil svůj souhlas a žalovaný nesdělil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. 9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Z této zásady přitom vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci zjištěny nebyly. 10. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu projednávaného případu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Ze správního spisu postoupeného soudu žalovaným přitom byly zjištěny tyto podstatné skutečnosti. Dne 27. 6. 2018 žalovaný rozhodnutím č. j. MELT/35950/2018-18 zamítnul námitku proti exekučnímu příkazu žalovaného ze dne 13. 12. 2017, č. j. OF/50626/2017-12, jímž byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb podle § 178 odst. 5 písm. b) daňového řádu k vymožení nedoplatku ve výši 3 250 Kč (včetně exekučních nákladů), a to v souvislosti s neuhrazenými poplatky za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ve smyslu § 10b zákona o místních poplatcích. Obsahem správního spisu jsou též pravomocné a vykonatelné platební výměry (exekuční tituly), z nichž povinnost předmětné úhrady vyplývá, přičemž právě na tyto dotčený exekuční příkaz také výslovně odkazuje. 12. V dané věci je úvodem nutno upozornit na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. 1 Afs 271/2016 – 53, dle kterého je třeba za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. považovat jak exekuční příkaz vydaný podle § 178 daňového ř