8 As 102/2019 — Nejvyšší správní soud

16 A 1/2019- 60 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 13 16 A 1/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera, a soudkyň Mgr. Daniely Menclové a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci žalobkyně: HP Fast, s. r. o., IČO: 273 54 083 sídlem Zeyerova 710/35, 400 03 Ústí nad Labem, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2019, č. j. 2848/1.30/19-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2019, č. j. 2848/1.30/19-3, jímž žalovaný výrokem I. zamítl odvolání žalobkyně proti výroku I. rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj (dále jen „oblastní inspektorát práce“), ze dne 26. 2. 2019, č. j. 2073/7.30/19-11 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), v části, jímž byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), neboť na základě výzvy k poskytnutí součinnosti ze dne 12. 12. 2018, č. j. 13827/7.50/18-16, nepředložila oblastnímu inspektorátu práce v termínu do 7. 1. 2019, za kontrolované období od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2018, plán směn a podklady pro vyúčtování cestovních příkazů a vlastní výpočty cestovních náhrad, týkající se kontrolního vzorku zaměstnanců, tedy neumožnila kontrolujícímu inspektorovi výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem, čímž porušila svou povinnost stanovenou v § 10 odst. 2 kontrolního řádu. 2. Výrokem II. žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zrušil výrok I. prvostupňového rozhodnutí v té části, v níž oblastní inspektorát práce shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, neboť měl za to, že na základě výzvy k poskytnutí součinnosti ze dne 12. 12. 2018, č. j. 13827/7.50/18-16, nepředložila oblastnímu inspektorátu práce v termínu do 7. 1. 2019, za kontrolované období od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2018, bankovní výpisy, výdajové podkladní doklady a evidenci práce přesčas, týkající se kontrolního vzorku zaměstnanců, čímž měla porušit svou povinnost stanovenou v § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Žalovaný pro tuto uvedenou část skutku řízení zastavil. 3. Výrokem III. žalovaný změnil výrok II. prvostupňového rozhodnutí, jímž oblastní inspektorát práce podle § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) uložil žalobkyni pokutu ve výši 85 000 Kč, a to tak, že žalovaný snížila výši uložené pokuty na 35 000 Kč. 4. Výrokem IV. žalobou napadeného rozhodnutí žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti výroku III. prvostupňového rozhodnutí, jímž byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žaloba 5. V podané žalobě žalobkyně předně uvedla, že podanou žalobou napadá pouze výrok I., výrok III. a výrok IV. žalobou napadeného rozhodnutí. 6. Namítala, že žalovaný nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav věci, z něhož při svém rozhodování vycházel. Přestupek, který je žalobkyni kladen za vinu, je vymezen jediným jednáním, a to že na základě výzvy k poskytnutí součinnosti žalobkyně nepředložila ve stanoveném termínu konkrétní doklady, a tím, že neumožnila kontrolujícímu inspektorovi výkon jeho oprávnění. Žalovaný ovšem přehlédl, že se žalobkyně k problematice plánování směn a k otázkám výpočtu cestovních náhrad vyjadřovala již dříve, a to v odpovědi na výzvu oblastního inspektorátu práce ze dne 4. 12. 2018. Žalobkyně měla za to, že inspektorovi sdělila skutečnosti, jakým způsobem jsou u ní obě uvedené otázky řešeny. 7. Ve vztahu k plánu směn žalovaný nevzal v potaz konkrétní okolnosti daného případu, a to že kontrola probíhala od 1. 6. 2018 a v průběhu této doby byla kontrolující inspektorce předložena celá řada podkladů, s jejichž obsahem byla inspektorka nepochybně obeznámena. Žalovaná se dále nevěnovala tomu, zda tím, že žalobkyně opakovaně plán směn nepředložila, mohla či nemohla být kontrolující inspektorka při výkonu svých oprávnění dotčena či omezena. V této souvislosti poukázala žalobkyně na protokol oblastního inspektorátu práce ze dne 10. 4. 2019, kde je na straně 2 v bodě 1 kontrolních zjištění výslovně uvedeno, že „Zaměstnavatel nesplnil svoji povinnost v období od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2018 vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance.“ Pokud žalobkyně takový rozvrh nevyhotovila, nemohla jej ani předložit. Nicméně tím, že jej nepředložila, nemohlo být nijak dotčeno oprávnění kontrolující inspektorky zjistit, že žalobkyně rozvrh pracovní doby či plán směn v rozporu s § 84 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), nevypracovala, a tudíž s ním nemohla seznámit ani zaměstnance. 8. Ve vztahu k výpočtu cestovních náhrad žalobkyně namítala, že všechny potřebné doklady předložila. Z žalobkyní předloženého vnitřního předpisu o paušalizaci cestovních náhrad je patrno, že zaměstnanci je přiznáno denní stravné za každý den, po který konal práci. Kontrolující inspektorka již dříve od žalobkyně obdržela podklady, ve kterých je u každého zaměstnance uveden počet dní, v nichž v kalendářním měsíci konal práci. Celý výpočet tak spočíval v pouhém vynásobení počtu odpracovaných dní a denních sazeb. Žalobkyně se domnívala, že z dříve předložených dokladů a sdělení informací takový postup vyplývá. Nadto byla přesvědčena, že ze žádné z četných výzev k poskytnutí součinnost vydaných kontrolující inspektorkou nevyplývalo, proč by žalobkyní poskytnuté informace měly být neúplné či nedostatečné. Inspektorka požadovala opakované předložení konkrétních dokladů bez uvedení důvodů zpochybňujících relevanci či dostatečnost dokladů již předložených. 9. Žalobkyně měla rovněž za to, že v důsledku nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci se žalovaný nezabýval materiální stránkou předmětného přestupku. Pokud se totiž žalovaná vůbec nezabývala tím, zda byla kontrolující inspektorka žalobkyní vytýkaným jednáním omezena při výkonu svých kontrolních oprávnění, nemohla ani učinit závěr k povaze a závažnosti případného protiprávního jednání, které spočívá nikoliv v jednotlivém nesplnění pokynu kontrolujícího, ale v neposkytnutí součinnosti směřující k naplnění účelu a cíle prováděné kontroly. Žalobkyně k tomu podotkla, že smyslem a cílem kontroly je zkoumání skutečného stavu věci a jeho porovnání se stavem žádoucím. V případě, že kontrolující inspektorka shledala, že žalobkyně pochybila tím, že příslušnou evidenci nevedla či neuchovala pro případnou kontrolu, potom nepochybně svá zjištění učinit mohla. 10. Závěrem žalobkyně namítala nepřiměřenost uložené správní sankce, a to z důvodu, že se žalovaná nijak nezabývala tím, do jaké míry žalobkyně ohrozila, popřípadě mohla ohrozit chráněný zájem. Žalobkyně neměla pochyb o tom, že kontrolující inspektorka měla k dispozici dostatek dalších jiných podkladů, z nichž mohla svá kontrolní zjištění učinit. Za této situace je uložená pokuta ve výši 35 000 Kč nepřiměřená, a to podle žalobkyně tím spíše, že za nesplnění totožné povinnosti již dříve byla sankcionovaná. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný na výzvu soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž stručně zrekapituloval průběh správního řízení. Námitky žalobkyně považoval za nedůvodné. Trval na tom, že v daném případě řádně zjistil skutkový stav. Měl za to, že pokud kontrolovaná osoba nedoloží a ani nesdělí inspektorovi, zda požadované doklady má či nemá, nemůže inspektor účelně v započaté kontrole pokračovat a tuto dokončit. Byl přesvědčen, že žalobkyně neumožnila kontrolující inspektorce výkon jejích oprávnění, tj. zjistit, zda žalobkyně jakožto zaměstnavatelka plnila své zákonné povinnosti. K odkazu žalobkyně na protokol o kontrole žalovaný podotkl, že tento protokol byl vypracován až poté, co bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, tj. poté, co jí byla ještě nepravomocně uložena pokuta. Žalovaný konstatoval, že v protokolu o kontrole je žalobkyni vytýkána absence patřičných dokladů, pokud by však žalobkyně sdělila v průběhu kontroly, že tyto doklady nemá, tímto sdělením by splnila svou povinnost poskytnout součinnost a nedošlo by k zahájení přestupkového řízení. 12. Žalovaný měl dále za to, že v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, čím a jak žalobkyně znemožnila kontrolující inspektorce výkon jejích oprávnění a rovněž se zabýval i naplněním materiální stránky přestupku. Podotkl, že žalobkyně napadeným rozhodnutím nebyla potrestána za to, že neměla požadované doklady, ale za to, že žádným způsobem nereagovala na výzvy oblastní inspektorky. Žalobkyni uloženou pokutu považoval žalovaný za přiměřenou a odpovídající daným okolnostem. Ústní jednání 13. Žalobkyně se z účasti při