9 Azs 41/2014 — Nejvyšší správní soud

16 A 118/2020- 52 - text  10 16 A 118/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: T. T. Q., narozený X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem X, zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, sídlem S. K. Neumanna 2052, 407 47 Varnsdorf, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2020, č. j. MV-116175-6/SO-2020, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 11. 9. 2020, č. j. MV-116175-6/SO-2020, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 11. 6. 2020, č. j. OAM-4716-39/DP-2019, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2020, č. j. MV-116175-6/SO-2020, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 11. 6. 2020, č. j. OAM-4716-39/DP-2019, kterým byla podle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území České republiky. Žalobce se v podané žalobě domáhal též přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 1. Žalobce v podané žalobě předně namítl, že žalovaný porušil § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a § 174a zákona o pobytu cizinců. Dále uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný nesprávně vypořádal s jím navrhovanými důkazy, když odmítl provedení výslechu žalobce a jeho manželky z důvodu nadbytečnosti, ačkoliv bylo zřejmé, že se takto jeho manželka mohla vyjádřit k tomu, jak fatální dopad do jejího života by mělo zamítnutí žádosti žalobce s ohledem na nutnost výchovy jejich dvou nezletilých dětí, které se zde narodily. Žalovaný dle žalobce též pochybil, když uvedl, že se jedná o řízení o žádosti a žalobce si tedy měl sám obstarat provedení šetření Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) ve vztahu k jeho nezletilým dětem. K tomuto žalobce doplnil, že jeho právní zástupce kontaktoval OSPOD, avšak mu bylo sděleno, že si nemůže na vlastní žádost nechat provést šetření a zpracovat posudek OSPOD. 2. Správní orgány dle žalobce také nepřihlédly k zásadním faktorům svědčícím o nepřiměřenosti vydaného rozhodnutí s ohledem na dopady do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků, když zcela pominuly dopad rozhodnutí do života jeho nezletilých dětí. V tomto kontextu tak žalobce namítl rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce současně zdůraznil, že správní orgány byly povinny se zabývat i závažností jím spáchaného trestného činu, což však v daném rozhodnutí nebylo dostatečně učiněno. Žalobce poté zmínil, že má na území České republiky vytvořeno veškeré zázemí, svoji manželku T. T. T. T. a dvě nezletilé děti T. H. V. T. a H. V. T., které se zde narodily, přičemž mají povolený trvalý pobyt. Žalobce na území České republiky řádně platil veškeré daně a podniká, aby obstaral obživu pro svoji manželku a nezletilé děti, které potřebují jeho péči. Sama manželka žalobce zároveň není schopna zajistit obživu pro sebe a jejich děti. Žalobce žije na území České republiky už 6 let a pochybil pouze jedenkrát, za což byl i potrestán. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Současně vyslovil, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, přičemž odmítl námitky uvedené v žalobě a v podrobnostech odkázal právě na obsah napadeného rozhodnutí ve spojení se spisovým materiálem. Nad rámec uvedeného žalovaný doplnil, že OSPOD může provádět šetření v rodině, a to i na základě podnětu od fyzických osob, avšak šetření musí být vždy důvodné, nelze jej provádět bez jakéhokoliv podkladu a musí primárně souviset s výkonem sociálně právní ochrany dětí (viz § 9 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů). Tvrzení žalobce, že mu bylo ze strany OSPOD sděleno, že není možné si nechat vypracovat na žádost posudek a provést šetření, je tak zavádějící. Správní orgán I. stupně pak v rámci řízení o žádosti žalobce nebyl nadán pravomocí nařídit OSPOD provedení šetření v rodině žalobce, neboť mohl dát obdobně jako žalobce pouze podnět k provedení šetření, pokud by měl informace, že nezletilé děti žalobce vyžadují sociálně právní ochranu, což však v daném případě neměl. Nedůvodná je dle žalovaného rovněž námitka nedostatečného posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce. Tímto posouzením se totiž správní orgány zabývaly, přičemž vycházely z podkladů, které měly k dispozici, přičemž byla vzata v potaz i závažnost protiprávního jednání žalobce a jeho rodinné vazby na území, které nebyly nijak zpochybněny. Žalovaný má za to, že se manželka žalobce mohla k otázce možnosti setrvat na území se dvěma nezletilými dětmi vyjádřit i bez nutnosti provedení jejího výslechu. V daném případě tudíž byly dle žalovaného splněny veškeré podmínky pro zamítnutí dané žádosti, přičemž napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, bylo dostatečně a řádně odůvodněno, a to v souladu s platnými právními předpisy. Posouzení věci soudem 4. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady přitom vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty 30 dnů po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci zjištěny nebyly. 5. Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nepřisvědčil však všem žalobním bodům. 6. V nyní posuzovaném případě není sporné, že žalobce byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 15 To 49/2019, pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin (zločin) nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 4 let, jakož i trest propadnutí věci – mobilního telefonu. V důsledku tohoto odsouzení tak správní orgány ve věci postupovaly podle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. 7. Podle § 44a odst. 4 poslední věty zákona o pobytu cizinců platnost povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem společného soužití rodiny nelze prodloužit, je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto povolení (§ 46a). 8. Dle § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců na žádost cizince ministerstvo platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny zruší. Ministerstvo platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny zruší rovněž, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. 9. Podle § 174a odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého byd