6 Ao 2/2009 — Nejvyšší správní soud

40 A 2/2022- 92 - text  20 40 A 2/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Daniely Menclové a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci navrhovatelky: PH-real a. s., IČO 27339211, sídlem Krupská 17/29, 415 01 Teplice, zastoupená advokátem Mgr. Erikem Kolanem, LL.M. Eur, sídlem Husova 5, 110 00 Praha 1, proti odpůrci: Zastupitelstvo obce Modlany, sídlem Modlany 34, 417 13 Modlany, zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Michalem Bouškou, sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice, o návrhu na zrušení Opatření obecné povahy č. 2/2021 „Územní opatření o stavební uzávěře Modlany A“, vydaného usnesením Zastupitelstva obce Modlany č. 10/3/2021 ze dne 16. 6. 2021, takto: I. Opatření obecné povahy č. 2/2021 „Územní opatření o stavební uzávěře Modlany A“ vydané usnesením Zastupitelstva obce Modlany č. 10/3/2021 ze dne 16. 6. 2021, se dnem právní moci tohoto rozsudku zrušuje v části zařazení pozemků parc. č. XA, parc. č. XB, parc. č. XC a parc. č. XD všechny v katastrálním území X, do ploch zasažených stavební uzávěrou. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení v částce 17 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Navrhovatelka se návrhem podaným v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení Opatření obecné povahy č. 2/2021 „Územní opatření o stavební uzávěře Modlany A“ ze dne 16. 6. 2021, které nabylo účinnosti dne 2. 7. 2021 (dále též „územní opatření o stavební uzávěře“ nebo „OOP“), in eventum zrušení územního opatření o stavební uzávěře v části zařazení pozemků parc. č. XA, parc. č. XB, parc. č. XC a parc. č. XD, všechny v katastrálním území X (dále též „dotčené pozemky“ nebo „předmětné pozemky“) do plochy dotčené územním opatřením o stavební uzávěře. Současně se navrhovatelka domáhala toho, aby soud odpůrci uložil povinnost nahradit jí náklady řízení. Návrh 2. V podaném návrhu navrhovatelka nejprve stručně zrekapitulovala dosavadní průběh dané věci, přičemž svoji aktivní legitimaci odvodila od vlastnictví shora uvedených pozemků a zdůraznila, že v důsledku vydání územního opatření byly zakázány jakékoliv stavební činnosti na předmětných pozemcích, což se přímo dotýká jejího vlastnického práva a práva podnikat. Navrhovatelka zdůraznila, že 1. 3. 2021 podala žádost o vydání územního rozhodnutí na stavbu s názvem: „KTC – Krupka Technology Center“, na umístnění haly o celkové ploše 5878 m2 a souvisejících zpevněných ploch a infrastruktury na dotčených pozemcích (vyjma pozemku parc. č. XD v k. ú. X) a na pozemku parc. č. XA v katastrálním území X (dále jen „Záměr“) a měla v úmyslu zahájit stavbu haly v roce 2022. 3. Navrhovatelka předně namítala nepřezkoumatelnost územního opatření o stavební uzávěře. Podotkla, že odpůrce územní opatření řádně neodůvodnil, a to ani v obecné rovině. Přezkoumatelným způsobem se nevypořádal ani s navrhovatelkou uplatněními námitkami. Reakci odpůrce na uplatněné námitky navrhovatelka považovala za strohou, bez jakékoliv vnitřní logiky. 4. Navrhovatelka poukázala na to, že se odpůrce nijak nevypořádal s jejími námitkami ohledně neexistence relevantního důvodu pro změnu funkčního využití dotčených pozemků, porušení zásady subsidiarity minimalizace zásahu, zmařené investice a ušlého zisku a veřejného zájmu na realizaci Záměru, ačkoli jsou tyto z pohledu možného nezákonného zásahu do jejích vlastnických práv zcela klíčové. Přitom navrhovatelka odkázala na § 172 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), který podle ní jednoznačně stanoví povinnost odpůrce vypořádat všechny její námitky. 5. Ve vztahu k neexistenci relevantního důvodu pro změnu funkčního využití dotčených pozemků navrhovatelka předně namítala, že odpůrce žádným způsobem věcně a hodnověrně nezdůvodnil, proč se stavební uzávěrou zasahuje do dotčených pozemků. Navrhovatelka podotkla, že v původním návrhu územního opatření o stavební uzávěře rozdělil odpůrce důvody nutnosti zřízení stavební uzávěry do tří samostatných oblastí. Prvním argumentem byla příprava nového územního plánu obce. Dále odpůrce argumentoval tím, že stavební uzávěrou uplatňuje zásady vyplývající z aktualizací Strategických dokumentů ČR a Ústeckého kraje. Obšírně citované pasáže jsou ovšem podle navrhovatelky zcela obecné, bez návaznosti na Záměr, který by snad měl být s nimi v rozporu. Nadto výklad zmíněných strategií vždy podléhá subjektivnímu vnímání konkrétních osob. Navrhovatelka na tento argument reagovala ve svých námitkách poukazem na tytéž koncepční dokumenty, kterými dokládá veřejný zájem na realizaci Záměru. Odpůrce tedy v tomto případě argumentoval pouze účelově, ve prospěch zmrazení jakékoli stavební činnosti. 6. Třetí pilíř odůvodnění obsahuje výčet vhodných adaptačních opatření souvisejících s negativními dopady změny klimatu na sídlo a krajinu, a to a) hluková zátěž – stará hluková zátěž; b) voda, srážky a jejich úbytek; c) ztráty zemědělského půdního fondu; d) krajinný ráz. 7. K tomu navrhovatelka uvedla, že po realizaci Záměru bude veškerá doprava (tj. hlučnost, prašnost a emise výfukových plynů) soustředěna na silnici I/13 bez jakéhokoli dopadu na obce v katastru Modlan. Žádné obce v katastru Modlan se tedy realizace Záměru nijak negativně nedotkne. Z koordinačního výkresu i obsahu projektové dokumentace vyplývá, že Záměr nebude mít negativní dopad na vodní poměry v krajině. Realizací Záměru nebudou postiženy žádné významné vodní toky, a to ani nádrž Kateřina. Z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu všechny dotčené pozemky spadají do IV. třídy ochrany zemědělského půdního fondu. Jedná se o velmi málo produkční půdy, zemědělsky obtížně využitelné, u nichž převažuje funkční využití k nezemědělským účelům. Realizací Záměru tedy nedojde k trvalé ztrátě zemědělsky kvalitní půdy a Záměr není v rozporu s ochranou přírody a krajiny. Ani po vizuální stránce nebude mít z pohledu krajinného rázu Záměr žádný negativní dopad. Např. ze samotné obce Modlany nebude hala vůbec viditelná. Svým zasazením navazuje na již existující Průmyslovou zónu Krupka II, se kterou se přirozeně propojí. 8. Navrhovatelka dále poukázala na to, že v územním opatření o stavební uzávěře ve vztahu k ploše Z1/R33, v níž se nachází předmětné pozemky, odpůrce rámcově stanovil důvody vedoucí ke zřízení územního opatření. Jedná se o vágní a neurčité odůvodnění, které není přezkoumatelné. V odůvodnění odpůrce uvádí, že plochou Z1/R33 prochází koridor V6, což je propojení vodárenské soustavy mezi Teplicemi a Ústím nad Labem, že plocha umožňuje další rozšíření rozsáhlé průmyslové oblasti – Průmyslová zóna Krupka II, že v současné době se v této zóně nacházejí rezervní plochy k využití, a že vzhledem k negativnímu vlivu některých umístěných výrob na životní prostředí není zájem obce na podobném trendu. Takovéto odůvodnění navrhovatelka považovala za zcela nedostačující a argumentaci o negativním vlivu za ničím nepodloženou. Podobně absentuje jakékoliv odůvodnění, čím by měla povolená zástavba zasáhnout do vodárenské soustavy. V tomto případě dojde pouze k neproblematické přeložce bezejmenného potoka při východní hranici Záměru v délce cca 50 metrů. Tvrzení o dalším rozšíření Průmyslové zóny poté navrhovatelka považovala za tendenční a nepřesné. Město Krupka disponuje dalšími volnými plochami v průmyslové zóně na svém území a nadto projednává změnu stávajícího územního plánu, která umožní zástavbu pozemků v sousedství lokality, která je ve vlastnictví navrhovatelky. Tak vznikne kompaktní průmyslová oblast napojená na pozemní komunikaci I/13. 9. K porušení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu navrhovatelka uvedla, že odpůrce při hodnocení budoucího funkčního využití předmětných pozemků zcela opomenul provést test proporcionality ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu, podle kterého jsou orgány veřejné moci povinny zasahovat do práv subjektů soukromého práva jen v nezbytném rozsahu. Při nedodržení podmínky subsidiarity a proporcionality proto podle navrhovatelky územní opatření představuje zároveň porušení článku 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti navrhovatelka odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, a ze dne 5. 8. 2015, č. j. 2 As 195/2014-47, v nichž se Nejvyšší správní soud zabýval testem proporcionality při přijímání územního plánu, a konstatovala, že vzhledem k tomu, že územní opatření o stavební uzávěře je podmíněno právě přijetím nového územního plánu, aplikuje se citovaná judikatura též na stavební uzávěry. Navrhovatelka tedy měla za to, že odpůrce byl povinen respektovat zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu i v procesu přijímání stavební uzávěry. 10. V této souvislosti navrhovatelka dále namítala, že zásah způsobený územním opatřením do jejího vlastnického práva je zcela nepřiměřený. Měla za to, že předmětné pozemky jsou ve stávajícím územním plánu vymezeny správně, jejich funkční ur