6 Azs 8/2003 — Nejvyšší správní soud

58 Az 11/2021- 28 - text [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozen X státní příslušnost X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 30. 8. 2021 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, k níž dne 7. 9. 2021 poskytl údaje. Uvedl, se narodil ve městě X, je gruzínské národnosti, vyznává pravoslavné křesťanství, je rozvedený a ve vlasti má nezletilé dítě. Poslední místo pobytu v Gruzii měl na adrese X. Žalobce byl členem politické strany Sjednocené národní hnutí. V letech 2008 až 2010 pracoval v osobní ochrance bývalého ministra vnitra. Z Gruzie odletěl v srpnu 2021 do Polska, kde zůstal deset dní. Na území České republiky přicestoval autobusem dne 29. 8. 2021. V České republice v minulosti pobýval na základě zaměstnanecké karty v březnu 2019. Je zdráv a o udělení mezinárodní ochrany žádá, jelikož mu lidé ve vládní struktuře vyhrožují smrtí. 2. Téhož dne, tj. 7. 9. 2021, byl s žalobcem proveden doplňující pohovor, při němž vypověděl, že v minulosti pobýval v České republice na základě zaměstnanecké karty, jejíž platnost již vypršela. Poté se vrátil do vlasti. Z Gruzie znovu odcestoval po roce. Na otázku, z jakého důvodu se nepokusil legalizovat si pobyt jiným způsobem, odpověděl, že se blížily volby a již by to nestihl. Žalobce dále uvedl, že v minulosti pracoval pro různé ministry vnitra jako jejich ochranka. Posledním z nich byl Bacho Akhalaia. Tuto práci ukončil v roce 2010. V letech 2010-2012 žalobce vykonával funkci velitele ve speciální jednotce s názvem „Alfa“, která čítala sto lidí a měla za úkol ostrahu objektů ministerstva. Svou činnost v této jednotce žalobce nemůže prokázat, jelikož musel vše odevzdat, když odcházel. S nástupem nové vlády v roce 2012 začal mít ve vlasti potíže. Ministr, který žalobce dříve zaměstnal, byl zadržen, a od těch, kteří pro něj pracovali, bylo požadováno, aby proti němu svědčili. Žalobci bylo vyhrožováno zabitím, pokud nepotvrdí spojení bývalého ministra s používáním násilí ve věznicích. Kvůli uvedeným problémům se žalobce skrýval na vesnici a každé tři měsíce odjížděl do Turecka. V Gruzii již nepracoval, dva roky pracoval v České republice. Za výhrůžkami stáli lidé z vládní struktury, kteří žalobci volali z neznámých čísel. K výhružkám dochází pravidelně v období voleb, kdy je bývalý ministr politicky aktivní. Po každých volbách má žalobce na další tři roky klid. Poslední telefonické hovory se odehrály ve dnech 1. 8. 2021 a 8. 8. 2021. Od roku 2012 se musí žalobce v období voleb skrývat a nemůže být se svojí rodinou. Ke své ochraně nepodnikl žádné kroky, jelikož lidé, kteří mu vyhrožují, jsou velmi mocní. Na policii se žalobce neobrátil, protože by to jeho situaci jen zhoršilo. K otázce z jakého důvodu se do vlasti vracel, když tam čelil potížím, žalobce odpověděl, že se přitížilo jeho matce a rovněž již nepředpokládal, že by se jej situace před volbami mohla znovu dotknout. Do vlasti se nyní nemůže několik měsíců vrátit. Po listopadových volbách pak jeho potíže skončí, ať již vyhraje kdokoli. Žalobce dále uvedl, že v Gruzii nebyl trestně stíhán. Do České republiky se rozhodl odcestovat, protože zde v minulosti pobýval a je vůči České republice velice pozitivně naladěn. Závěrem požádal správní orgán, aby mu umožnil na území České republiky nějakou dobu pobývat. Na podporu svých tvrzení nepředložil žádné dokumenty ani jiné materiály. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 2 zákona č. 329/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákona o azylu“), jako zjevně nedůvodnou. Vycházel přitom z výpovědi žalobce a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace o stavu dodržování lidských práv v Gruzii. Konkrétně vycházel z materiálu Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu, stav - listopad 2020. Konstatoval, že je žalobce státním příslušníkem Gruzie, přičemž v souladu s § 2 vyhlášky ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, Česká republika považuje Gruzii s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie za tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. V Gruzii obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestům a hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu a její občané nebo osoby bez státního občanství ji neopouštění z důvodů uvedených v § 12 nebo § 14a zákona o azylu. Gruzie rovněž ratifikovala a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků a umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí na dodržování lidských práv. 4. Žalovaný shledal na základě výše uvedené informace o politické situaci a stavu dodržování lidských práv v Gruzii a na základě výpovědi žalobce, že v jeho případě lze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu. Dle žalovaného bylo v průběhu řízení objasněno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je obava z výhružek osob ve vládní struktuře pro jeho minulé působení v ochrance bývalého ministra vnitra. Žalobce měl tuto činnost vykonávat v letech 2008 až 2010. Do roku 2012 pak figuroval již pouze jako ostraha budov. Od té doby je po žalobci požadováno, aby svědčil v neprospěch jeho bývalého zaměstnavatele. Tuto skutečnost však nikde neoznámil a na nikoho se s žádostí o pomoc neobrátil s konstatováním, že lidé, kteří mu vyhrožovali, mají příliš velkou moc. Z materiálu Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu, stav - listopad 2020 žalovaný dovodil, že žalobce mohl ke své ochraně využít řadu legálních prostředků. Gruzínští občané mohou podat stížnosti ke státnímu zastupitelství a justičním institucím. Případnou nečinností či zneužitím pravomocí státních orgánů se rovněž zabývá úřad ombudsmana, který aktivně za dodržování lidských práv jednotlivců vystupuje. Ve vlasti žalobce rovněž operuje řada nevládních organizací, které poskytují efektivní pomoc v případně porušení práv jednotlivců. Žalovaný proto nedospěl k závěru, že by měla být gruzínskými orgány odmítnuta ochrana žalobcovi osoby, nebo že by stát nebyl schopen či ochoten tuto pomoc poskytnout. V této souvislosti odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 6 Azs 8/2003. Žalovaný dále upozornil, že se žalobce po svém prvním pobytu na území České republiky do země původu vrátil. Ani v této době však neměl potřebu jakoukoli ochranu vyhledat. Žalovaný byl proto přesvědčen, že popsané obtěžující jednání žalobce nevnímal natolik fatálně, jak se snažil předestřít v průběhu řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Závěrem žalovaný připomněl opakované tvrzení žalobce, že výhrůžky měly skončit poté, co v zemi proběhly volby. Ty skončily v říjnu 2021. Dle jeho vlastních slov tedy žalobci v současnosti žádné nebezpečí nehrozí a může se do Gruzie bez potíží vrátit. Žalobce proto dle názoru žalovaného neprokázal, že Gruzii v jeho případě nelze považovat za bezpečnou zemi původu. 5. Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl včasnou žalobou. Nesouhlasil, že by byla Gruzie v jeho případě bezpečnou zemí původu. Žalovaný pochybil, když z výpovědi žalobce považoval za relevantní pouze to, že pochází z Gruzie. Nezjistil tak skutkový stav, nepřihlédl ke všem rozhodným okolnostem a řízení zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. Žalovaný rovněž nezvážil míru přiměřenosti dopadu aplikace § 16 zákona o azylu na osobu žalobce, čímž rovněž došlo k zásahu do procesních práv žalobce. 6. V dalším žalobním bodu žalobce namítal nesprávné posouzení jeho žádosti. V průběhu řízení o žádosti podrobně popsal, jakým způsobem započalo jeho pronásledování a jaké hrozby se v případě návratu obává. Žalovaný jeho výpověď v tomto směru nijak nezpochybnil. Přesto nehodnotil hrozbu vážné újmy, která žalobci v Gruzii hrozí. Z uvedených skutečností je přitom zjevné, že Gruzie není pro žalobce bezpečnou zemí. Jeho žádost proto měla být řešena v režimu § 12 a §14b zákona o azylu a nikoli podle § 16 téhož zákona. 7. Svou argumentaci žalobce rovněž opíral o výklad § 2 odst. 6 věty první zákona o azylu. Tvrdil, že je mu vyhrožováno ze strany státních orgánů země původu. V takovém případě pak není ze zákona vyžadováno, aby prokázal, že mu nejsou gruzínské orgány schopny nebo ochotny poskytnou náležitou ochranu. Tato podmínka je vyžadována pouze ve větě druhé uvedeného ustanovení, tedy v případě hrozby ze strany soukromých osob. Žalovaný proto neaplikoval správné ustanovení zákona, když požadoval splnění podmínky spočívající ve vyhledání pomoci u jiných státn