7 Azs 322/2015 — Nejvyšší správní soud

15 A 18/2022- 49 - text  9 15 A 18/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: M. Z., narozený X, t. č. ve Věznici Stráž pod Ralskem, sídlem Máchova 260, 471 27 Stráž pod Ralskem, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Nové Sedlo, sídlem Hlavní 2, 438 01 Žatec, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Věznice Nové Sedlo ze dne 31. 8. 2022, č. j. VS160846/ČJ-2022-801932, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí ředitele Věznice Nové Sedlo (dále jen „ředitel věznice“) ze dne 31. 8. 2022, č. j. VS 160846/ČJ-2022-801932, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 8. 2022, č. j. VS 160846/ČJ-2022-801932, o uložení kázeňského trestu odsouzenému. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 46 odst. 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu“), žalobci uložil nepodmíněný kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na 28 dnů s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, a to za zaviněné porušení zákazu stanoveného v § 28 odst. 3 písm. b) zákona o výkonu trestu, jímž je odsouzenému zakázáno přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek, neboť žalobce jako odsouzený měl bez povolení čtečku paměťových karet, která byla dne 21. 8. 2022 během kontroly oddílu „B“ asi v 19:15 hodin, v ložnici č. 7, nalezena v jeho osobní skříňce. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě předně namítl, že se věc, za kterou byl kázeňsky potrestán, nezakládá na pravdě, přičemž jsou v „kázeňském záznamu uváděny nepravdivé informace“. Dále žalobce uvedl, že mu byl záznam o nalezení předmětu předložen k podpisu až druhý den, nikoliv tedy v den nálezu, jak tvrdí ředitel věznice v napadeném rozhodnutí s tím, že tuto skutečnost sám žalobce potvrdil podpisem datovaného záznamu. Vyjádření žalobce v předmětném záznamu pak dle jeho názoru nikoho nezajímalo, přičemž žalobce znovu zdůraznil, že byl o daném nálezu ve skutečnosti informován až druhý den. Dle žalobce kamerový záznam věznice dokazuje, že má v projednávaném případě pravdu. Ve věci je tak podle jeho názoru trestán neprávem, a to z důvodu jeho stížnosti na příslušníka žalované. 3. V doplnění žaloby ze dne 9. 1. 2023 žalobce opětovně zmínil, že by z obsahu kamerových záznamů věznice mělo vyjít najevo, že byl potrestán za věc, která se nezakládá na pravdě. Uvedl, že je žalovaná vůči jeho osobě zaujatá, neboť pochází z okolí Žatce a někteří její příslušníci ho znají. Poukázal též na to, že to byl jeho první kázeňský trest za dobu výkonu trestu odnětí svobody, přičemž je aktuálně umístěn ve Věznici Stráž pod Ralskem, kde žádné prohřešky nemá a program zacházení plní na požadované úrovni. Závěrem žalobce doplnil, že žalovanou také požádal o změnu jeho „kmenové věznice“. Vyjádření žalované 4. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zrekapitulovala přitom dosavadní průběh řešené věci, přičemž uvedla, že se ředitel věznice v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami žalobce. Dle žalované byl žalobce seznámen s nálezem předmětu tentýž den, což plyne z jím podepsaného záznamu o kázeňském přestupku. Dále žalovaná poukázala na dikci § 92 odst. 1 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 33/2019 o vězeňské a justiční stráži (dále jen „nařízení GŘVS“) s tím, že při dané prohlídce byla v souladu s nadepsaným ustanovením přítomna jedna z ubytovaných vězněných osob, což bylo doloženo svědeckou výpovědí přítomného odsouzeného M. P. Žalobce tak byl potrestán za držení nepovolené věci, která byla nalezena v jeho skříňce, a to v souladu a za podmínek dotčených právních předpisů. Žalovaná má tedy za to, že namítané rozhodnutí bylo ve věci vydáno na základě prokázaných skutečností, v souladu se zákonem, přičemž bylo i dostatečně odůvodněno. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce a žalovaný nesdělili do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání udělují. 6. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Soud se tedy může zabývat jen takovými žalobními body (resp. důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí), které žalobce v žalobě uplatnil, přičemž i kdyby snad soud viděl v rozhodnutí vady, které však žalobce neuplatnil, nemůže je sám o své vůli identifikovat a rozhodnutí zrušit. Tím by překročil závazný požadavek § 75 odst. 2 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Jedná se o projev dispoziční zásady, na které je správní soudnictví postaveno. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci zjištěny nebyly. V této souvislosti je zároveň zcela namístě poukázat na závěr plynoucí z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84, publ. pod č. 2288/2011 Sb. NSS, že je „soud oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, byť by nebyly žalobcem výslovně namítány, pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů.“ 7. Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Nejprve však soud v kontextu uplatněné žalobní argumentace ve věci uvádí, že žalobce je povinen jím spatřované důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí v žalobě explicitně uvést a vymezit tím soudu rozsah kontroly správního rozhodnutí, jak už bylo ostatně výše vyloženo (srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/2005-74, nebo ze dne 30. 4. 2012, č. j. 4 As 5/2012-22). Soud je následně takovým vymezením žalobních bodů vázán, přičemž rozhodnutí nemůže (až na výjimky) přezkoumat z důvodů, které nebyly uplatněny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/2006-63). Jestliže žalobní bod nadepsaným požadavkům vyhovuje, je projednání způsobilý v té míře obecnosti, v níž je formulován, popř. v průběhu řízení dále doplněn (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 13. 6. 2007 č. j. 5 As 73/2006-121). Právě touto optikou tak zdejší soud nahlížel na vypořádání žalobcem vznesených námitek. 9. Vycházeje ze shora uvedeného se tedy soud zabýval značně obecným žalobním tvrzením, že se věc, za kterou byl žalobce kázeňsky potrestán, nezakládá na pravdě, přičemž jsou v „kázeňském záznamu uváděny nepravdivé informace“. 10. Podle § 46 odst. 1 zákona o výkonu trestu je kázeňským přestupkem zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu. Dle § 46 odst. 3 písm. f) téhož zákona je kázeňským trestem umístění do uzavřeného oddílu až na 28 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení. 11. Dle § 47 odst. 1 zákona o výkonu trestu lze kázeňský trest uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a důkazům o nich. Může uvádět okolnosti, které jeho vinu vyvracejí nebo zmírňují a na podporu svých tvrzení navrhovat provedení dalších důkazů sloužících k jeho obhajobě. 12. Podle § 28 odst. 3 písm. b) zákona o výkonu trestu je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být pou