6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

16 A 68/2021- 52 - text  14 16 A 68/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Daniely Menclové a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci žalobce: Václav Otec, IČO 43267831, sídlem Masarykova třída 310/162, 415 01 Teplice - Trnovany, zastoupený advokátem JUDr. Ing. Markem Andráškem, LL.M., sídlem Aloise Jiráska 1367/1, 415 01 Teplice, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2021, č. j. 621/2018-160-SPR/8, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2021, č. j. 621/2018-160-SPR/8, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo změněno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1041/DS/2018, JID 128172/KUUK, tak, že v části výroku týkající se skutkové věty bylo původní znění: „Fyzická osoba podnikající Václav Otec, se sídlem Teplice, Masarykova 62/310, IČ 43267831, se jako provozovatel školícího střediska a držitel akreditace k provozování výuky a výcviku v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů pro účely profesní způsobilosti řidičů čj. 5606/DS/091870/He, udělené podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb. dne 19. 1. 2009, uznává vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. d) zákona č. 247/2000 Sb. tím, že ve dnech 23. 2. 2018 a 21. 3. 2018 v rozporu s ustanovením § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb. jako provozovatel školicího střediska neprováděl na adrese Masarykova 2462/55, Teplice od 07.00 hodin výuku podle plánu pro zajištění výuky.“ změněno na „Fyzická osoba podnikající Václav Otec, IČO 43267831, sídlem podnikání Boženy Němcové 2361, 415 01 Teplice, je uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ust. § 56 odst. 2 písm. d) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který spáchala tím, že jako provozovatel akreditovaného školicího střediska v rozporu s ust. § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb., ve dnech 23. 2. 2018 a 21. 3. 2018 v provozovně – nebytovém prostoru pro poskytování výuky na adrese Masarykova třída 2462/55, 415 01 Teplice, neprovedla pravidelné školení řidičů podle zaslaného seznamu dle ust. § 51 odst. 1 písm. h) zákona č. 247/2000 Sb., způsobem stanoveným podle vytvořeného a schváleného písemného plánu pro zajištění výuky a výcviku dle ust. § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb., jak mu ukládá ust. § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb.“ 2. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobou napadeným rozhodnutím potvrzeno. 3. Za spáchání výše uvedeného přestupku byla žalobci rozhodnutím správního orgánu prvního stupně udělena podle § 56 odst. 4 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel (dále jen „zákon č. 247/2000 Sb.“), pokuta ve výši 30 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen „přestupkový zákon“), mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Žalobce se současně domáhal zrušení i výše uvedeného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 5. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že se dne 23. 2. 2018 nekonalo školení řidičů, resp. že toto školení žalobce neprovedl. Žalobce tvrdil, že se předmětné školení uskutečnilo, ale na jiné adrese, než která byla nahlášena správnímu orgánu. Chybné nahlášení adresy, na níž se školení řidičů zmíněného dne uskutečnilo, žalobce označil za „textovou chybu“. 6. Žalobce v podané žalobě upozornil na skutečnost, že žalobou napadené rozhodnutí vychází i ze sdělení pracovnice obchodní společnosti Ingeos spol. s r. o., která sídlí v budově na adrese, na níž bylo školení řidičů nahlášeno. Pracovnice této společnosti dne 23. 2. 2018 správnímu orgánu prvního stupně údajně sdělila, že „žádné znaky probíhajícího školení řidičů nikdy nezaznamenala“. V této souvislosti žalobce namítal, že pracovnici obchodní společnosti Ingeos spol. s r. o. mohl správní orgán prvního stupně zastihnout ve čtvrtém patře budovy, kde společnost sídlí, jelikož v prvním až třetím patře této budovy se nachází byty. Žalobce k tomu dodal, že se zmíněnou pracovnicí mluvil a byl ujištěn, že slova, která jsou obsažena v rozhodnutí, neřekla. Validita zjištění obsažených v úředním záznamu o kontrole je tedy podle žalobce pochybná. Nevěrohodná jsou zjištění učiněná na základě provedené kontroly také už jen proto, že byl o jejím provedení vyhotoven jen úřední záznam ve smyslu § 3 zákona 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), což žalobce namítal již v podaném odvolání, ale žalovaný se k tomu nevyjádřil. 7. Žalobce zdůraznil, že na budově byla v době kontroly správního orgánu prvního stupně umístěna světelná a barevná cedule s nápisem „Autoškola“ o rozměrech 2,5 x 1 m s uvedením telefonu a identifikačního čísla žalobce. Dále podotkl, že v provozovně od roku 2016 probíhalo pravidelně školení řidičů referentů a pravidelné a vstupní školení podle zákona č. 247/2000 Sb. Pohyb osob byl proto značný, a to i o sobotách a nedělích. Kancelář byla v provozu permanentně, o jejím provozu věděl vlastník objektu i jeho obyvatelé. 8. Žalobce nesouhlasil ani s právním výkladem žalovaného ohledně povinnosti provozovatele školicího střediska dle § 51 zákona č. 247/2000 Sb. Dle výkladu žalovaného je nutné hlásit změny ohledně počtu přihlášených, i pokud zbývá méně než 1 den do plánovaného školení. V takovém případě podle žalobce však nelze dodržet časový úsek vymezený v zákoně. Stejně tak v situaci, kdy se ze školení předem nikdo neomluví a na školení nikdo nedorazí. I v tomto případě by podle názoru žalovaného provozovatel školicího střediska porušil svou povinnost uloženou mu zákonem č. 247/2000 Sb. Dle názoru žalobce nelze s takovým závěrem souhlasit v situaci, kdy na školení nikdo nedorazil, školení neproběhlo a žalobcem nebyl zaslán seznam účastníků, účastníci však školení absolvovali v náhradních termínech a seznam účastníků byl poté řádně odeslán. 9. Podle žalobce se žalovaný nijak nevypořádal s jeho argumentací uvedenou v odvolání, že skutek je vymezen tak, že jako provozovatel školicího střediska, neprováděl výuku podle plánu pro zajištění výuky a výcviku, kteréžto jednání mělo spočívat v tom, že v době nahlášeného školení řidičů (sice 23. 2. 2018 od 7:00 hod. a 21. 3. 2018 od 9:30 hod.) toto školení neproběhlo. A to přestože správní praxe, ze které žalobce důvodně vycházel, potvrzuje správnost přístupu žalobce. V této souvislosti žalobce konstatoval, že s ním bylo zahájeno správní řízení mimo jiné pro neprovedení školení v nahlášeném termínu, a přesto bylo řízení zastaveno bez jakéhokoliv postihu žalobce. Dále žalobce poukázal na rozhodnutí žalovaného, v němž byla řešena otázka účasti osob na školení, které nebyly uvedeny na seznamu účastníků. Konkrétně poukázal na rozhodnutí ze dne 7. 3.2011, č. j. 60/2010-160-PPZŘ/3, jímž žalovaný rozhodl, že takové jednání není v rozporu s plánem pro zajištění výuky a výcviku. 10. Dále žalobce namítal, že je shora uvedené vymezení skutku samo o sobě vnitřně rozporné, protože plán a realizace samotného školení spolu rozhodně nesouvisí tak, že by plán obsahoval jednotlivé termíny školení. To je ostatně zřejmé i ze znění plánu pro zajištění výuky a výcviku, který žalobce předložil v řízení o udělení akreditace. 11. Žalobce konstatoval, že skutek, jehož se žalobce měl podle správních orgánů v nyní projednávané věci dopustit byl správními orgány posouzen jako přestupek podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. d) zákona č. 247/2000 Sb., jehož se podnikající fyzická osoba jako provozovatel školicího střediska dopustí tím, že v rozporu s § 51 neprovádí výuku a výcvik podle plánu pro zajištění výuky a výcviku. V ustanovení § 50 odst. 1 písm. a) téhož zákona je vymezen obsah (písemného) plánu (jako předpokladu pro udělení akreditace), tak že má obsahovat organizaci a rozsah výuky a výcviku, včetně nejvyššího počtu účastníků v jednotlivých kurzech, jednotlivé výukové předměty a způsob provádění výuky a výcviku, včetně odpovídajících učebních materiálů. Podle žalobce je tedy plán rámcovým instrumentem, který z principu neobsahuje termíny jednotlivých školení. (Ne)realizace jednotlivých školení tedy z povahy věci nemůže být v rozporu s plánem, protože plán jejich termíny vůbec neobsahuje (a z logiky věci ani nemůže). 12. Žalobce byl přesvědčen, že pokud správní orgán prvního stupně žalobci vytkl (a žalovaný na to v napadeném rozhodnutí přiměřeně nereagoval), že neprováděl výuku podle