2 Ads 9/2003 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 6/2020- 254 - text  28 41 Ad 6/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: I. W., narozena X, bytem X, jednající prostřednictvím opatrovnice I. W., narozené X, zastoupena Mgr. Jiřím Stránským, advokátem, sídlem Dopraváků 723/1, 184 00 Praha 8, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2020, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2020, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2020, č. j. X, jímž žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění. Žalobkyně současně v žalobě požadovala, aby soud zrušil i zmíněné rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2020 a uložil žalované uhradit žalobkyni náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaná v něm vůbec či pouze nedostatečně vypořádala její námitky. Poznamenala, že ačkoli podkladem znaleckého posudku MUDr. D. ze dne 14. 8. 2019 i posudku žalované byla totožná zpráva Mgr. H. ze dne 13. 5. 2019 (jedná se o zprávu ze dne 2. 5. 2019, sepsanou dne 13. 5. 2019, pozn. soudu), závěry obou jsou rozporné. Podle žalobkyně nerespektovala žalovaná „zásadu speciality odbornosti“ upravenou v § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť rozpory obou posudků neodstranila, znalce nevyzvala k vysvětlení jeho závěrů a za podklad pro rozhodnutí si vybrala pouze posudek vlastní. Takový postup podle žalobkyně považuje Ústavní soud za zakázanou libovůli. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 29/2009 a sp. zn. 7 Afs 50/2010 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 A 139/1994 uvedla, že správní orgán je povinen vypořádat se v řízení se vším, co vyšlo najevo. Žalovaná se však k této argumentaci nijak nevyjádřila a odvolací námitku nevypořádala. 3. Podle žalobkyně se žalovaná nezabývala její námitkou, že podle ustálené soudní judikatury by datum vzniku invalidity mělo být stanoveno ke dni, v němž u pojištěnce došlo ke vzniku zdravotního postižení způsobujícího dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Zdůraznila, že vznik invalidity je objektivně existujícím stavem, který nelze stanovit na základě nahodilých skutečností, jako je počátek hospitalizace, datum lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení výplaty nemocenského, jestliže podle zdravotních změn a vyšetření je možno spolehlivě usoudit, ke kterému datu invalidita skutečně vznikla. Žalobkyně s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky sp. zn. 6 Ads 61/2012, 4 Ads 118/2010, 3 Ads 6/2004, 4 Ads 32/2004 a 4 Ads 61/2006) uvedla, že pokud nelze datum vzniku invalidity stanovit alespoň s vysokou pravděpodobností, např. vznikla-li invalidita postupně, je potřeba tuto skutečnost zdůvodnit a uvést den, kdy již byla existence invalidity nepochybná. V případě žalobkyně byl vznik invalidity stanoven nahodile k datu psychologického vyšetření, přičemž toto datum neodráží její zdravotní stav ani se neshoduje s datem uplatnění nároku. 4. Žalobkyně připomněla, že diagnóza mentální retardace je vrozená nebo získaná v raném věku a není možné ji získat později. Konstatovala, že znalec ve znaleckém posudku vypracovaném pro účely řízení o omezení svéprávnosti shledal, že žalobkyně trpí vrozenou mentální retardací. Žalovaná se však s touto námitkou nijak nevypořádala, pouze ji konstatovala. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 99/2011 a 9 As 309/2016 žalobkyně spatřovala v nedostatečném vypořádání odvolacích námitek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, která by měla vést ke zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 5. Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť je v něm chybně uvedeno, že období kolem roku 2000 a 2001, od kdy by bylo možné hodnotit případnou invaliditu, není dokladováno jediným odborným vyšetřením. K tomu žalobkyně uvedla, že před odletem do USA podstoupila řadu vyšetření, jež se zmiňovala o lehké až středně těžké mentální retardaci a byla podkladem pro rozhodnutí Okresního úřadu Chomutov, kterým byl žalobkyni v roce 2000 přiznán průkaz ZTP/P. Žalovaná podle žalobkyně pouze účelově konstatovala, že zpráva od K. M. MD ze dne 17. 5. 2019 není medicínsky validní, ačkoli ji sama uvedla v seznamu podkladů v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně upozornila, že tato původní anglicky psaná zpráva je výpisem z lékařských záznamů vypracovaným způsobem obvyklým pro místo, kde vznikla, a jejím účelem bylo zejména podat praktickému lékaři v České republice stručnou zprávu o aktuálním zdravotním stavu žalobkyně, stanovené medikaci apod., nikoli suplovat posudek za celou dobu pobytu žalobkyně v USA. Vytýkanou absenci psychologických vyšetření z období pobytu v USA žalobkyně označila za zástupnou výtku, která je vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a diagnóze zcela irelevantní. Trvala na tom, že trpí středně těžkou mentální retardací, tedy vrozenou a léčbou neovlivnitelnou vadou, u níž není potřeba v průběhu let dělat další vyšetření a která nemění své parametry; dobrou péčí lze zamezit pouze dalším přidruženým duševním poruchám. Dodala, že Okresní úřad Chomutov její postižení dostatečně zmapoval a popsal již v roce 2000 a vyšetření z poslední doby pouze rozsah postižení potvrdila. 6. Žalovaná v napadeném rozhodnutí podle žalobkyně neuvedla řádně faktické skutečnosti a chybně označila školu, kterou žalobkyně navštěvovala, čímž ji poškodila. Žalobkyně nedocházela do Pomocné školy v Chomutově, ale navštěvovala Speciální školu Chomutov, kde plní povinnou školní docházku žáci s mentálním postižením, žáci s kombinovanými vadami, autisté a smyslově postižení žáci. Povinnou školní docházku žalobkyně zakončila v patnácti letech absolvováním šesté třídy uvedené školy. Konstatování žalované v napadeném rozhodnutí o studiu žalobkyně tato označila za nevyvážené a bagatelizující obtížnost vzdělávacího procesu u osoby trpící středně těžkou mentální retardací. Žalobkyně se vymezila proti závěru žalované, že byla dlouhodobě schopna, byť s určitými omezeními, plnit základní školní docházku, neboť středně těžkou mentální retardaci nelze nazývat „určitým omezením“. Žalobkyně zdůraznila, že v cizojazyčném prostředí navštěvovala třídu pro postižené osoby, a to navíc až po šesti letech pobytu v USA. 7. Žalobkyně byla přesvědčena, že má nárok na invalidní důchod v mimořádných případech podle § 42 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná při posouzení žádosti žalobkyně vycházela z chybně stanoveného data vzniku invalidity žalobkyně posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v Mostě (2. 5. 2019). Podle žalobkyně je chybným postupem žalované, pokud bez dalšího odůvodnění označí vznik invalidity náhodným datem. Žalobkyně dále citovala § 5 písm. a) bod 1 a § 108 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 2, § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve svém vyjádření předeslala, že k tomu, aby si za podklad svého rozhodnutí vybrala svůj posudek, je vázána zákonem. Vysvětlila, že posudkový lékař prostudoval podklady shromážděné v řízení o námitkách, z nichž plyne, že žalobkyně do roku 2000 navštěvovala Speciální školu v Chomutově, v letech 2000 až 2019 žila s matkou v USA, kde dva roky chodila do speciální školy pod záštitou Glencliff High School; v dětství se léčila s epilepsií. Z neurologického vyšetření ze dne 29. 6. 2000 žalovaná upozornila na závěr, že jde o středně těžkou mentální retardaci, cyklonickou epilepsii, suspektně degenerativní onemocnění. Dále uvedla, že z pobytu žalobkyně v USA není doložena věrohodná dokumentace, a podotkla, že ze zprávy Siloam ze dne 17. 5. 2018 vyplývá, že žalobkyně byla v jejich péči od roku 2012, v anamnéze jsou údaje o opožděném vývoji neznámé etiologie a instabilitě nálad. Z této zprávy rovněž vyplývá, že žalobkyně byla schopna provádět mnoho ze svých každodenních činností sama a vyžadovala by neuropsychiatrické vyšetření a zařazení do třídy zaměřené na běžné každodenní činnosti v budoucnu. Žalovaná dále shrnula závěry posudkového lékaře. 9. K námitce žalobkyně, že má nárok na invalidní důchod v mimořádných případech podle § 42 zák