6 As 126/2020 — Nejvyšší správní soud

15 A 5/2023- 112 - text  16 15 A 5/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobců: a) J. K., narozený dne X, zemřelý dne X, b) J. K., narozená dne X, oba bytem X, oba zastoupeni Mgr. Ludvíkem Matouškem, advokátem, sídlem Kovářská 549/12, 190 00 Praha 9, proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, Společenství vlastníků jednotek pro dům č.p. XA, XB, XC, XD, XE ulice X, IČO: X, sídlem X, zastoupené JUDr. Radkou Šumerovou, advokátkou, sídlem Turgeněvova 19, 412 01 Litoměřice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2022, č. j. KUUK/177062/2022, takto: I. V řízení o žalobě vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 A 5/2023 je procesním nástupcem žalobce J. K., narozeného X, zesnulého X, J. K., narozená X. II. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 30. 11. 2022, č. j. KUUK/177062/2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 28 952 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. IV. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2022, č. j. KUUK/177062/2022, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Štětí (dále jen „stavební úřad“) ze dne 30. 6. 2022, č. j. 714/2019-9530/2022/OSŽPD/Ze-SP, a potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu, který povolil stavbu: „Zateplení bytového domu č.p. XA, XB, XC, XD, XE, X“ na pozemku parc. č. XF v obci X, kat. území X (dále jen „stavba“). Žaloba a další vyjádření žalobců 2. Žalobci v žalobě nejprve předeslali, že jako vlastníci bytové jednotky č. XA jsou společnými členy společenství vlastníků jednotek vzniklého za účinnosti zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“), s názvem „Společenství vlastníků jednotek pro dům č.p. XA, XB, XC, XD, XE ulice X ve X, IČO X, X“. Jejich bytová jednotka byla v domě vymezena v Prohlášení vlastníka ze dne 13. 2. 2006 (dále jen „Prohlášení“) učiněného podle zákona č. 72/1994 Sb. a žalobci nabyli své vlastnické právo k ní za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 72/1994 Sb. ke dni uzavření kupní smlouvy (10. 7. 2006), resp. ke dni právních účinku vkladu vlastnictví (25. 7. 2006). 3. Žalobci tvrdili, že byli ve svých právech zasaženi tím, že napadené rozhodnutí ignoruje jejich vlastnickou vůli a mělo-li by být napadené rozhodnutí po právu, pak by obsahem správního spisu měl být i jejich souhlas vyžadovaný zákonem. Poznamenali, že předmětem stavebního řízení vedeného stavebním úřadem na základě žádosti o vydání stavebního povolení ze dne 25. 6. 2019 byla zamýšlená kompletní revitalizace obvodového pláště bytového domu spočívající v zateplení obvodového pláště kontaktním zateplovacím systémem, zateplení střešní konstrukce, výměně střešních oken s částečnou výměnou střešní krytiny, výměně oken a balkonových dveří, výměně zábradlí na balkónech, rekonstrukci podlah lodžií. Žalobci namítali, že okna, balkónové dveře, zábradlí a podlahy na balkónech (lodžiích) jsou v jejich vlastnictví a že právní a faktický osud je vyhrazen k jejich rozhodování a jejich vůle smí být nahrazena jen za zákonem stanovených podmínek. Již v závěru řízení před stavebním úřadem bylo nesporné, že žalobci jako vlastníci svůj souhlas k zásahu (provedení stavební činnosti) na svém majetku (předmětu vlastnictví) neudělili. Žalobci byli přesvědčeni, že žalovaný měl povinnost přísně rozlišovat mezi obsahem vlastnického práva k bytové jednotce a obsahem vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy a pozemcích. Zatímco k bytové jednotce vykonává vlastnické právo výhradně jen vlastník, naopak výkon práva ke spoluvlastnickému podílu je konstruován s ohledem na mnohost vlastníků a specifickému předmětu vlastnictví jinak, a to tvorbou vůle na schůzi shromáždění vlastníků jednotek. I zde však existují pravidla chránící vlastníka, např. přijímání rozhodnutí hlasováním vlastníků, stanovení počtu hlasů pro usnášeníschopnost schůze nebo kvóra pro přijetí příslušného rozhodnutí přijímaného ke správě společných částí budovy či pozemku, jakož i zákonná ochrana přehlasovaného vlastníka. Žalovaný však zcela účelově tyto dva předměty vlastnického práva směšuje, a to jen za tím účelem, aby revitalizace proběhla v rozsahu zahrnujícím všechny části tvořící vnější obal budovy. Byť z hlediska technologického je taková úvaha legitimní, nelze ji účelově přenášet do oblasti práva a nezákonně tím zasahovat do vlastnictví jiného. Jen na okraj žalobci podotkli, že si okna a balkónové dveře již dříve sami vyměnili, a to v kvalitě, která ani nyní nebude dosažena; proto se ani v tomto směru nemohou smířit s tím, že by se měl jejich komfort snížit, nehledě k rušivému elementu prováděných stavebních prací. 4. Namítali, že se žalovaný se mýlí v řešení právní otázky, kdo je oprávněn udělit souhlas se zásahem do té části vnějšího obalu budovy, je-li podle prohlášení vlastníka tato část ve výlučném vlastnictví vlastníka jednotky, přičemž toto prohlášení vlastníka bylo přijato za účinnosti zákona č. 72/1994 Sb. a je nesouladné se současným zněním § 1160 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový občanský zákoník“), a na něj navazující právní předpis. Žalovaný totiž uzavřel, že vzdor určení obsahu vlastnického práva v uvedeném Prohlášení ve vztahu k částem dotčených stavební činností, jež svědčí žalobcům, pozdější právní předpisy vymezují obsah tohoto vlastnického práva tak, že se sporné stavební části (okna, balkónové dveře, zábradlí a podlaha balkónu a lodžií atp.) řadí mezi společné části budovy, a proto stavební úřad žádal doložení souhlasu všech vlastníků se zásahem do „soukromých“ částí domu. Nemohlo mu být vyhověno, neboť v SVJ nikdy takové hlasování neproběhlo. Po skutkové stránce se události odvinuly takto: dne 30. 11. 2017 shromáždění vlastníků odsouhlasilo revitalizaci jen společných částí domu, a to dle dvou projektových dokumentací, které byly sloučeny. V zápisu ze schůze shromáždění vlastníků jednotek ze dne 30. 11. 2017 se dále uvádí: „Vlastníci byli seznámeni se špatným stavem domu, zejména střechy. Do domu zatéká střechou, kolem střešních oken a balkony, půdy promrzají, okna netěsní. Havárie jsou řešeny přes pojišťovnu, která zatím plní.“ Na základě těchto uvedených závad shromáždění udělilo souhlas s opravami těchto společných částí domu. Shromáždění vlastníků jednotek tím nedalo souhlas k výměně oken, ale pouze k opravě netěsností. O lodžiích ve vlastnictví jednotlivých vlastníků v zápisu není ani zmínka, natož aby se kdokoliv mohl domnívat, že byla odsouhlasena jakákoliv oprava na soukromých lodžiích. Shromáždění vlastníků nikdy nedalo souhlas se zásahem do soukromého vlastnictví jednotlivých členů. Předseda SVJ realizoval „podpisovou akci“ (od října 2018 do 29. 6. 2022), zda vlastníci souhlasí, nebo nesouhlasí se zásahem do části budovy, která patří k jejich jednotkám. Předseda upozornil na to, že bez souhlasu vlastníka nebude možno do jeho jednotky stavebně zasahovat a realizace revitalizace proběhne jen v ostatních částech budovy (viz zápis ze dne 2. 12. 2019 a podpisový arch s ukončením podpisové akce dne 29. 6. 2022). Jak z obou uvedených zápisů vyplývá, shromáždění nikdy nedalo souhlas k opravám „soukromých“ částí domu (tj. stavebních prvků tvořících vnější obálku budovy ve vlastnictví jednotlivých vlastníků). 5. Poukázali na to, že se žalovaný v otázce aplikovatelnosti novějšího práva na obsah vlastnického práva založeného dříve mýlí ze dvou důvodů: jednak z důvodu shora rozvedeného zákazu pravé retroaktivity a přípustnosti výjimek z něj, ale i proto, že samotné právo pozdější na řešenou právní situaci pamatuje výslovnou úpravou: K právním poměrům týkajícím se věcných práv náleží také spoluvlastnictví, včetně spoluvlastnictví bytového. Dle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku se od nabytí účinnosti nové právní úpravy (tj. od 1. ledna 2014) posuzují podle této úpravy zásadně i práva a povinnosti vlastníků jednotek vymezených podle zákona č. 72/1994 Sb.; dosavadními právními předpisy se nadále řídí pouze vznik vlastnického práva k takovým jednotkám a odvozená (sekundární) práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku; takto se k tomu vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod č. 21/2017 Sbírky s