8 As 92/2016 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 3/2023- 133 - text  24 15 Ad 3/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: JUDr. J. G., narozený X bytem X proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2023, č. j. KRPU-28003-6/ČJ-2023-0400KR-PK, takto: I. Řízení o žalobě se zastavuje v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2023, č. j. KRPU-28003-6/ČJ-2023-0400KR-PK, v rozsahu, ve kterém byl potvrzen výrok V. rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje pro ekonomiku ze dne 5. 1. 2023, č. j. KRPU-242935-89/ČJ-2017-0400KR-AP, a v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal, aby soud rozhodl o tom, že žalovaný je povinen žalobci přiznat a následně uhradit pravděpodobný průměrný hrubý měsíční výdělek ke stanovení výše náhrady na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě ve výši 44 579 Kč, jednotlivé měsíční náhrady na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za období od 9. 1. 2013 do 31. 10. 2022 v celkové částce 3 241 993 Kč hrubého, zákonný úrok z prodlení z každé jednotlivé měsíční nevyplacené nebo částečně vyplacené náhrady na služebním příjmu za období od 9. 1. 2013 do 30. 6. 2023 v částce 1 743 686 Kč a následně až do data zaplacení, jednotlivé měsíční náhrady na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za období od 1. 11. 2022 do 30. 4. 2023 v celkové částce 66 445 Kč hrubého, zákonný úrok z prodlení z každé jednotlivé měsíční částečně nevyplacené náhrady na služebním příjmu za období od 1. 11. 2022 do 30. 6. 2023 v částce 11 021 Kč a následně až do data zaplacení na účet žalobce, jednotlivé měsíční náhrady na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za období od 1. 1. 2023 až do věku 65 let, průběžně valorizované s odečtem odměny jednatele, kterou žalobce pobírá v hrubém, v každém zdanitelném období, náhradu škody ve výši 126 719 Kč hrubého, spočívající ve výši 4 měsíčních náhrad v době od 9. 9. 2012 do 8. 1. 2013, včetně zákonného úroku z prodlení v částce 99 694 Kč, a následně až do data zaplacení na účet žalobce, náhradu škody ve výši nejméně 176 000 Kč, která bude žalobcem přesně vyčíslena až po odvedení daně z příjmu za rok 2023, jež vznikne navýšením základní daně z příjmu fyzických osob žalobci v důsledku jednorázové výplaty dlužné částky žalovanou na účet žalobce za období od 9. 1. 2013 (resp. od 9. 9. 2012) do 31. 10. 2022 a dalších částek jednotlivých náhrad vyplacených na účet žalobce za období od 01. 11. 2022 do 31. 12. 2023. II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou, ve znění jejího upřesnění a doplnění ze dne 18. 11. 2024, podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2023, č. j. KRPU-28003-6/ČJ-2023-0400KR-PK, jímž byl výrokem I. zrušen výrok III. rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje pro ekonomiku (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 1. 2023, č. j. KRPU-242935-89/ČJ-2017-0400KR-AP, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobci náleží náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za období od 9. 1. 2013 do 31. 10. 2022 v hrubém ve výši 2 427 778 Kč. Dále žalovaný výrokem II. napadeného rozhodnutí prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně přitom bylo rozhodnuto v sedmi výrocích, a to tak, že výrokem I. byl žalobci přiznán nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle § 103 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), byl stanoven pravděpodobný hrubý měsíční služební příjem pro stanovení výše náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle § 103 odst. 2 zákona o služebním poměru ve výši 37 199 Kč (výrok II.), byla mu přiznána náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za období od 9. 1. 2013 do 31. 10. 2022 v hrubém ve výši 2 427 778 Kč, přičemž bylo stanoveno, že tato náhrada bude žalobci vyplacena do patnácti dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na bankovní účet, po sražení zálohy na daň z příjmů (výrok III.), dále žalobci nebyl přiznán nárok na zaplacení úroků z prodlení z náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě uplatněné dne 22. 4. 2022 (výrok IV.), dále žalobci nebyl přiznán nárok na navýšení náhrad za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle § 103 odst. 1 zákona o služebním poměru v souvislosti se skončením služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. h) téhož zákona dne 4. 7. 2012 v důsledku služebního úrazu ze dne 23. 12. 2010 o inflaci (inflační doložka) (výrok V.), dále bylo rozhodnuto tak, že náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle § 103 odst. 1 služebního zákona za období od 1. 11. 2022 do konce kalendářního měsíce, ve kterém nabyl výrok II. napadeného rozhodnutí právní moci, bude žalobci ve výši podle § 103 zákona o služebním poměru vyplacena do 15. kalendářního dne měsíce následujícího po měsíci nabytí právní moci napadeného rozhodnutí (výrok VI.), a výrokem VII. bylo stanoveno, že náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle § 103 odst. 1 zákona o služebním poměru za období od 1. kalendářního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nabyl výrok II. tohoto rozhodnutí právní moci, do doby stanovené v § 103 odst. 10 zákona o služebním poměru, ve výši podle § 103 téhož zákona bude žalobci vyplácena vždy k 15. kalendářnímu dni měsíce následujícího po měsíci, za který mu tato náhrada náleží. Žaloba 3. V žalobě žalobce nejprve obsáhle popsal skutkový stav relevantní pro vydání napadeného a jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. Upozornil na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 58/2005, které odpovídají skutkovému stavu tohoto konkrétního případu, neboť žalobce před pracovním úrazem pracoval nepřetržitě více jak jeden rok, následně dne 23. 12. 2010 utrpěl služební úraz, v důsledku jehož následků byl nepřetržitě práce neschopen až do data 8. 1. 2013, poprvé byl žalobce evidován na úřadu práce jako žadatel o zaměstnání dne 9. 1. 2013. Žalobce byl v průběhu pracovní neschopnosti propuštěn ze služebního poměru dne 4. 7. 2012. Žalovaný vyplácel na účet žalobce od prvního dne, kdy byl žalobce práce neschopen z důvodu následků služebního úrazu, až do dne 8. 9. 2012 nemocenské dávky a odškodnění služebního úrazu ve výši odpovídající průměrnému hrubému služebnímu příjmu žalobce před vznikem škody, tedy z rozhodného období 3. čtvrtletí roku 2010, který mzdová účtárna žalovaného nově spočítala na částku 40 742 Kč hrubého. Správní orgány měly dle žalobce jednoznačně při stanovení výše pravděpodobného hrubého služebního příjmu žalobce vycházet z hrubého služebního příjmu žalobce za 3. čtvrtletí roku 2010, nebo roku před vznikem škody, pokud by to bylo pro žalobce výhodnější a následně výslednou částku použít jako pravděpodobný služební příjem žalobce pro 2. čtvrtletí roku 2012. Zdůraznil, že nechal vypracovat znalecký posudek soudního znalce z oboru ekonomie, platy Ing. Luboše Černého ze dne 20. 5. 2023, který stanovil finální výši pravděpodobného služebního příjmu žalobce před vznikem škody ke stanovení náhrad za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě částkou 44 579 Kč. 4. Žalobce dále poukázal na argumentaci žalovaného uvedenou na str. 15 až 17 napadeného rozhodnutí stran toho, že pro jednorázové odškodnění není splatnost zákonem o služebním poměru nijak stanovena. Zde také žalovaný popřel metodickou pomoc Ministerstva vnitra, dle které by měl žalobci přiznat zákonný úrok ve smyslu závěrů plynoucích z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2016, č. j. 2 As 139/2016-22. Žalovaný pak měl opomenout též fakt, že mu žalobce sdělil, že bude ve věci vymáhat i zákonný úrok z prodlení již v žalobě ze dne 8. 2. 2019. Žalobce také dne 6. 4. 2022 zaslal náměstkovi policejního prezidenta pro ekonomiku žádost o vydání rozhodnutí (tj. ochrana proti nečinnosti), přičemž v této žádosti uvedl v souladu s nadepsanou žalobou, že žádá mj. o rozhodnutí o přiznání zákonného úroku z prodlení z nevyplacené částky jednorázového odškodnění. 5. Konstatoval, že žalovaný vede polemiku ve smyslu nemožnosti analogicky aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „nový občanský zákoník“), kterou završuje výkladem pojmu „bez zbytečného odkladu“ vše tak, aby žalovaný nemusel najisto stanovit okamžik nabytí právní moci, příp. vykonatelnosti rozhodnutí, kterým mohlo být žalobci poprvé deklaratorním způsobem přiznáno právo na výplatu náhrady za