2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

178 A 6/2023- 45 - text  9 178 A 6/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: Q. T. T., narozený dne X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2023, č. j. MV-130191-5/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2023, č. j. MV-130191-5/SO-2023, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 3. 2023, č. j. OAM366215/TP-2022. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně podle § 83 odst. 2 ve spojení s § 83 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítl žádost žalobce o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území, neboť závažným způsobem narušil veřejný pořádek. Žalobce se současně předmětnou žalobou domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce uvedl, že dne 28. 2. 2022 podal žádost o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území. O této žádosti mělo být rozhodnuto bez zbytečného odkladu, tedy nejdéle do 30 dnů, avšak prvostupňové rozhodnutí, kterým byla jeho žádost zamítnuta s odůvodněním, že závažným způsobem narušil veřejný pořádek, bylo vydáno až dne 17. 3. 2023. Dále uvedl, že teprve dne 7. 9. 2022 byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 518/20211765, pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry, a to v pozici pomocníka, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který byl podmíněn odložen na zkušební dobu 1 roku. 3. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, a to v tom, že žalovaný s poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu teoreticky vymezil, k čemu by měl při výkladu pojmu závažné narušení veřejného pořádku přihlížet, avšak toto vymezení nijak nepřenesl na konkrétní případ žalobce. Napadené rozhodnutí neobsahuje žádné hodnocení smyslu a účelu ustanovení zákona týkajících se úpravy institutu právního postavení dlouhodobého rezidenta v Evropském společenství na území, natož jakékoliv vyhodnocení okolností jejího vzniku či původu. Namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce není doživotně diskvalifikován z možnosti získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta a v případě další žádosti bude hodnoceno, zda žalobce dál vedl žádný život a zda již uplynula dostatečná doba od jeho osvědčení se, avšak neuvedl, co lze považovat za dostatečnou dobu. V napadeném rozhodnutí žalovaný rovněž uvedl, že pro zamítnutí žádosti postačí, že cizinec v minulosti narušil veřejný pořádek, ale není třeba, aby bylo odůvodněno nebezpečí, že se porušení dopustí i v budoucnu. Dle žalobce tyto dva odstavce stojí proti sobě a bez bližšího odvodnění nemohou vedle sebe obstát. Nevymezení pojmu dostatečné doby považoval žalobce za nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, jaké skutečnosti při stanovení této doby považuje žalovaný za rozhodující, což je v rozporu se zákazem libovůle orgánu veřejné moci. 4. Žalobce namítal, že žalovaný neřešil individualizovaný a zcela konkrétní případ žalobce, nýbrž v odůvodnění napadeného rozhodnutí použil pouhé obecné vzorové formulace, což je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, č. j. 6 A 83/2021-39, kterým bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno rozhodnutí žalovaného v obdobném případě a které obsahovalo zcela totožné odůvodnění. 5. Dle žalobce žalovaný taktéž neprávně zjistil skutkový stav věci. Měl za to, že k § 83 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, (dále jen „trestní zákoník“) měl žalovaný přistupovat materiálně v souladu se smyslem a účelem této právní úpravy a nikoli striktně formálně. Podotkl, že žalovaný disponuje přístupem do evidenčních systémů veřejné správy, ve kterých jsou veškerá protiprávní jednání osob evidována. Pokud žalovaný měl pochybnosti o tom, že se žalobce ve zkušební době osvědčil, mohl si tuto skutečnost ověřit u příslušného soudu a tím doplnit dokazování, přerušit řízení do okamžiku formálního deklaratorního výroku o osvědčení či eventuelně vyzvat žalobce, aby doložil písemnost o tom, že se osvědčil. Žalovaný ovšem nic takového neučinil a jen velmi krátce po uplynutí zkušební doby rozhodl. 6. Žalobce dále namítal, že správní orgány nesprávně vymezily pojem porušení veřejného pořádku závažným způsobem a rovněž jej nesprávně aplikovaly na konkrétní případ žalobce. Konstatoval, že obě správní rozhodnutí se opírají výlučně o skutečnost, že spáchal úmyslný trestný čin, avšak se nijak nezabývaly povahou a závažností trestného činu (a to nejen typově, ale i konkrétně ve vztahu k jednání, z něhož byl uznán vinným) ani uloženým trestem. Žalobce připomněl, že dle trestního zákoníku se trestné činy podle své závažnosti dělí na zločiny a přečiny. Uvedl, že jednání, pro které byl odsouzen je přečinem, který je společensky nejméně závažným trestným činem, a to v postavení pomocníka a nikoli přímého pachatele. Byla mu udělena nejnižší reálně uskutečnitelná výměra trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na nejnižší možnou zákonnou dobu. Podotkl, že příslušný trestní soud svým rozhodováním implicitně rozhoduje o tom, jak závažné porušení veřejného pořádku spatřuje v jednání pachatele. Dále uvedl, že výklad žalovaného, dle kterého je jeho jednání zvlášť závažným narušením veřejného pořádku je rozporný se zjištěným skutkovým stavem. Za zvlášť závažné narušení veřejného pořádku lze podle žalobce považovat jen narušení těch nejelementárnějších principů, na nichž musí celá společnost bezvýhradně trvat, což mohou být pouze ty nejzávadnější a obecně nejzávažnější činy, například trestný čin vraždy, terorismus nebo činy ohrožující demokratický právní stát. Dodal, že od spáchání trestného činu, za který byl odsouzen, uplynulo více než 7 let, přičemž před i po jeho spáchání vedl řádný život. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul průběh správního řízení. Odmítl žalobní námitky a odkázal na spisový materiál a na napadené rozhodnutí. Dodal, že žaloba neobsahuje žádnou novou relevantní argumentaci, která by zpochybňovala správnost napadeného rozhodnutí. Konstatoval, že napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky na odůvodnění rozhodnutí stanovené v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Vyjádřil přesvědčení, že věc byla posouzena správně a v souladu se zákonem. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Ústní jednání soudu 8. Při jednání soudu konaném dne 26. 3. 2024 právní zástupce žalobce setrval na argumentaci uplatněné v žalobě. Zdůraznil především svůj názor o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, č. j. 5 Tdo 655/2023-1866, jímž byl zrušen rozsudek krajského soudu, kterým byl žalobce uznán vinným z přečinu, v němž správní orgány shledaly narušení veřejného pořádku žalobcem závažným způsobem. Ačkoli se jedná o skutečnost, k níž došlo až po podání žaloby, resp. po rozhodnutí správních orgánů, měl zástupce žalobce za to, že s ohledem na skutečnost, že bylo zrušeno podkladové rozhodnutí, je třeba k této skutečnosti přihlédnout. Navrhl, aby soud provedl důkaz tímto usnesením a pro podporu svého názoru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017. 9. Žalovaný se k jednání nedostavil, vyslovil souhlas s jednáním v jeho nepřítomnosti. Posouzení věci soudem 10. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty od doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout