8 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

54 A 4/2024- 24 - text  10 54 A 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: O. Y., narozený dne X, státní příslušnost Tunisko, bytem X, zastoupený Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem, sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 1. 2024, č. j. CPR-42563-4/ČJ-2023-930310-V248, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2024, č. j. CPR-42563-4/ČJ-2023-930310-V248, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 17. 10. 2023, č. j. KRPU-121787-24/ČJ-2023-040026-SV. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uložil žalobci správní vyhoštění a stanovil dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce 6 měsíců od okamžiku, kdy žalobce pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Správní orgán prvního stupně zároveň podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovil žalobci dobu k vycestování z území České republiky do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, a vyslovil, že se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Žaloba a její doplnění 2. V žalobě žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný nenapravil pochybení správního orgánu prvního stupně a dostatečně se nevypořádal s otázkou přiměřenosti, a to ať již jde o proporcionalitu protiprávního jednání žalobce oproti dopadům do jeho rodinného a soukromého života, když jediným nezákonným jednáním žalobce je jeho neoprávněný pobyt na území, navíc z důvodu pobytu s přítelkyní, jež je občankou EU, navíc bez toho, aby bylo řádně přihlédnuto k tomu, že jde o rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, a tedy z toho plynoucích důsledků, přinejmenším pokud jde o § 119a odst. 2 téhož zákona a povinnosti zkoumat přiměřenost dopadů vyhoštění do rodinného a soukromého života účastníků řízení, tedy všech dotčených osob. Zdůraznil, že v inkriminovanou dobu na území pobýval skutečně bez platného povolení k pobytu, avšak nutno dodat, že v doprovodu občanky ČR, jeho družky T. K., se kterou mají vážný partnerský vztah a která jej na území aktuálně materiálně podporuje a sdílí spolu domácnost na jedné adrese. Ačkoli partnerský vztah trvá necelý rok, je zjevné, že jde o vztah intenzivní, který lze srovnat se vztahem manželským. Jasným důkazem toho je skutečnost, že partnerka žalobce byla těhotná, přičemž se bohužel ukázalo, že jde o mimoděložní těhotenství. Žalobce s družkou jasně deklarovali správním orgánům jejich zájem uzavřít v krátké budoucnosti manželství, a je tak zjevné, že spolu plánují budoucnost. V uzavření manželství jim brání skutečnost, že žalobce na území pobývá neoprávněně, a tedy nemůže získat pro matriční úřad nezbytný doklad potvrzující oprávněnost pobytu pro účely uzavření manželství. Trval na to, že správní vyhoštění by tak bylo nepřiměřeným zásahem do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod. 3. Žalobce v doplnění žaloby ze dne 18. 3. 2024 doložil oddací list, ze kterého vyplývá, že žalobce uzavřel dne 9. 3. 2024 v K. manželství s T. K., občankou ČR. Vzhledem k uvedené skutečnosti byl toho názoru, že se na něj hledí jako na rodinného příslušníka občana EU dle § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Jestliže jde v daném případě o řízení zahájené z moci úřední, v posuzované věci se zásada koncentrace řízení neuplatní, přičemž současně jde také o novou skutečnost, neboť k uzavření manželství došlo až po podání předmětné žaloby. Jestliže přitom současná situace neumožňuje žalobci rozhodnutí o správním vyhoštění jako rodinnému příslušníku občana uložit, jsou dle žalobce dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí žalované. Vyjádření žalované k podané žalobě 4. Žalovaná ve vyjádření odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, ve které se s námitkami žalobce vypořádala, a shromážděný spisový materiál. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání. 6. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Soud se nejprve zabýval obecně formulovanou námitkou žalobce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že žalovaná se nedostatečně zabývala otázkou přiměřenosti rozhodnutí a dopadů, které bude mít toto rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny. Přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce žalovaná obsáhle hodnotila na stranách 4 až 7 odůvodnění svého rozhodnutí a své závěry zcela logicky a srozumitelně odůvodnila. Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované proto není důvodná. 8. Dále se soud zabýval námitkou žalobce stran přiměřenosti dopadů napadených rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Nepřiměřený zásah do rodinného života žalobce spatřoval v tom, že zde má vztah se svou družkou, se kterou plánují uzavření sňatku. 9. V § 119 odst. 1 písm. b) bod 4. zákona o pobytu cizinců je uvedeno, že policie vydá rozhodnutí o správní vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na dobu 5 let, pobývá-li cizinec na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 10. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce byl přihlášen v hostelu Fontána v Praze 6 od 14. 4. 2023. Žalobce je držitelem cestovního pasu Tuniska č. X s platností od 26. 5. 2023 do 25. 5. 2028. Cestovní doklad neobsahuje žádné vízum či vstupní razítka. Zároveň nebyl nalezen záznam, který by žalobce opravňoval pobývat na území ČR. 11. Podle protokolu o výslechu ze dne 14. 8. 2023 žalobce uvedl, že do ČR přicestoval autobusem někdy před pěti šesti měsíci z Německa do Prahy. O svůj cestovní doklad si zažádal na Tuniské ambasádě v Praze. Uvedl, že do ČR přijel, protože se mu zde zalíbilo a rozhodl se zde zůstat. Asi jeden rok žil ve Francii a také v Německu, kde také pobýval neoprávněně, ale přesto zde pracoval. Ve Francii začal mít blíže nespecifikované problémy, tak odjel do Německa. Pak jej do ČR pozval jeho kamarád M. z X. Dále uvedl, že věděl, že nemá v Německu a ve Francii oprávněný pobyt, tedy ani právo vstupu na území ČR, a pokud vstoupí na území ČR, bude zde pobývat také neoprávněně. Na ubytovně v Praze jej přihlásil kamarád, aby si mohl půjčit kolo. Vypověděl, že se v Praze nakonec moc nezdržel a jel přímo do Teplic za kamarádem. Krátce na to se seznámil se svou přítelkyní T., o žádné vstupní vízum do EU nikdy v minulosti nežádal, na území členských států EU vstoupil neoprávněně, lodí do Itálie, 10 dní byl v Itálii v záchytném zařízení, než byl propuštěn. Bydlí u přítelkyně T. v X asi 3,5 měsíce. Seznámil se s ní pomocí aplikace Tinder. Následně se potkali v jedné hospodě, kde se ten den sblížili, postupně se jejich vtah prohluboval a asi po 14 dnech se do přítelkyně zamiloval. Dále mj. uvedl, že rodina jeho přítelkyně navštívila jeho rodinu v Tunisku. Vypověděl dále, že je ženatý, jeho manželka žije ve Francii a měli by být v rozvodovém řízení, které zařizuje matka žalobce. Přítelkyně o jeho nelegálním pobytu ví. Důvodem odjezdu žalobce z Tuniska bylo, že na Tunisko zanevřel, protože měl obchod s koly, který mu byl vykraden, ale policie s tím nechtěla nic dělat. V ČR se mu líbí, chtěl by zde zůstat, založit rodinu, s pří