1 Afs 92/2012 — Nejvyšší správní soud

59 A 65/2023- 41 - text 12 59 A 65/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., IČO 25938924 sídlem Křižíkova 788/2, Hradec Králové, zastoupena JUDr. Vladimírou Knoblochovou, DiS., advokátkou DBK PARTNERS, advokátní kancelář, s.r.o. sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 2023, č. j. SEI-21357/2023/90.221 takto: I. Rozhodnutí Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 21. 9. 2023, č. j. SEI-21357/2023/90.221, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám JUDr. Vladimíry Knoblochové, DiS., na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Liberecký a Ústecký kraj (dále jen „územní inspektorát“) ze dne 3. 5. 2023, č. j. SEI-10412/2023/54.102. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto, že se zamítá žádost žalobkyně ze dne 7. 10. 2022 o stanovení individuálních podmínek podpory pro výrobnu elektřiny FVE Ralsko, podaná podle § 34a odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o podporovaných zdrojích energie“), neboť žalobkyně má v okamžiku podání žádosti výrobnu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v pronájmu a její náklady nezahrnují investiční náklady. 3. Územní inspektorát konstatoval, že žalobkyně, která si výrobnu elektřiny z FVE Ralsko pronajímá na základě smlouvy o nájmu s pronajímatelem ČEZ OZ uzavřený investiční fond a.s., nespadá ani do jedné z uvedených kategorií, tedy nevynaložila investiční náklady v souvislosti s výstavbou výrobny, neboť ty byly vynaloženy pronajímatelem (tj. vlastníkem) výrobny. Ani nenabyla výrobnu od jiné osoby, či nedošlo k přeměně obchodní korporace. Z tohoto důvodu nelze pravidelně vynaložený nájem zahrnout do položky investiční náklady. Protože náklady žalobkyně na výrobu elektřiny nezahrnují investiční náklady ani investiční podporu, nelze vypočítat vnitřní výnosové procento investice, a tedy nelze stanovit individuální podmínky podpory. Vlastník elektrárny je tím, kdo elektrárnu v souladu se stanovenými odpisovými skupinami odepisuje, mj. v případě pronájmu elektrárny nemůže nájemník naplnit uvedené body notifikačního rozhodnutí Státní podpora SA.35177 (2014/NN) – Česká republika – Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. 4. V odvolání žalobkyně namítla, že právě konstatované závěry z právní úpravy a dokumentů zmíněných územním inspektorátem neplynou a jsou v rozporu s principem neakcesorické rovnosti, neboť je bez legitimního důvodu rozlišováno mezi provozovateli, kteří jsou vlastníky výrobny, a provozovateli, kteří jsou nájemci výrobny. Dále uvedla, že Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) zahrnulo FVE Ralsko do sektorového šetření, do šetření zahrnulo údaje doložené žalobkyní jako nájemcem, resp. provozovatelem výrobny. 5. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že územní inspektorát při rozhodování o žádosti podané podle § 34a odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích energie postupoval podle tohoto zákona a podle vyhlášky č. 72/2022 Sb., o zajištění přiměřenosti poskytované provozní podpory zdrojů energie, Ostatní dokumenty doplňují rámec věci a byly uvedeny pro pochopení principu a transpozice, výkladu a aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/28/ES ze dne 23. 4. 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Územní inspektorát zjistil, že žalobkyně má výrobnu v pronájmu, není jejím vlastníkem, tudíž stavbu financoval a počáteční investici vynaložil odlišný subjekt. Pokud jde o stanovení vnitřního výnosového procenta investic dle vyhlášky č. 72/2022 Sb., vyžaduje se pro výpočet znalost a zahrnutí počáteční investice do počtu. Tento výpočet není u nájemce, který nevynaložil počáteční investici, možný. Opačný přístup by popíral princip samotného ekonomického kritéria vnitřního výnosového procenta investice. To však nepopírá právo žalobkyně provozovat FVE a čerpat provozní podporu na vyrobenou elektřinu. V řízení o žádosti podle § 34a zákona o podporovaných zdrojích energie nelze posuzovat investiční náklady jiného subjektu, v tomto případě ČEZ Obnovitelné zdroje investiční fond a.s. Princip neakcesorické rovnosti podle žalované porušen nebyl. Na základě žádosti nemohl územní inspektorát stanovit celkové množství elektřiny MWh vyrobené po 1. 1. 2022, za které se hradí odvod, nebylo možno stanovit hodnotu vnitřního výnosového procenta investice do výrobny elektřiny za dobu trvání práva na podporu, proto byla žádost správně zamítnuta. Žalovaná odmítla, že by na věc dopadaly závěry z judikatury Ústavního soudu týkající se nerovného zacházení a diskriminace. A nelze dospět k závěru, že by územní inspektorát v rozporu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nerovně rozlišoval mezi stejnými nebo srovnatelnými jednotlivci nebo skupinami. K námitkám sektorového šetření žalovaná uvedla, že je dle § 31 zákona o podporovaných zdrojích energie v kompetenci ministerstva. Sběr dat pro sektorové šetření probíhal podle § 15a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), protože právní úprava prověřování přiměřenosti podpory obsažená v zákoně o podporovaných zdrojích energie nabyla účinnosti až k 1. 1. 2022 a prováděcí vyhláška č. 72/2022 Sb., která stanoví vzor výkazu pro zjištění rozsahu technických a ekonomických údajů o výrobně elektřiny a jejím v provozu, využívaných jako podklad pro sektorové šetření, nabyla účinnosti až 1. 4. 2022. Státní energetická inspekce postupuje v řízení podle § 34a zákona o podporovaných zdrojích energie a vychází ze Zprávy o výsledcích sektorového šetření pro zdroje uvedené do provozu v letech 2006 až 2010 zveřejněné na webových stránkách ministerstva dne 7. 4. 2022, přičemž právní úprava neumožňuje činit jakékoliv kroky směrem k proběhlému sektorovém šetření, jde o samostatně právně upravené, na sobě nezávislé procesy. Žalovaná odmítla zabývat se případnými vadami zmíněné zprávy, uvedla dále, že podrobné zkoumání každého jednotlivého výkazu nebylo předmětem sektorového řízení, hodnoty vnitřního výnosového procenta investice pro jednotlivé sektory byly spočítány jako vážený průměr za všechny zdroje elektřiny a vyhodnocení proběhlo s dvěma různými vahami. Případně zjištěná skutečnost, že byl výkaz žalobkyně zahrnut do sektorového řízení, nemůže sama o sobě zpochybnit závěry zprávy. Není logické zpochybňovat sektorové šetření, které vedlo k závěrům, že FVE mají vnitřní výnosové procento investice hluboko pod dolní hranici intervalu stanoveného v § 30 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie, a tudíž jsou k sektorem, kde neexistuje riziko nadměrné podpory. K namítané možnosti změny vlastníka výrobny žalovaná podotkla, že v případě nájmu výrobny nejde o přeměnu obchodní korporace, není stanovena zůstatková cena výrobny v zahajovací rozvaze, která by se vyplnila do výkazu. Ze smyslu prověřování přiměřenosti podpory prostřednictvím vnitřního výnosového procenta investice ani vyhlášky č. 72/2022 Sb. nevyplývá, že by náklady na investici měly být ve výpočtu zahrnuty dvakrát, a to jak v podobě investičních nákladů vlastníka výrobny, tak v podobě pravidelného nájemného jako nákladu výrobce, který výrobnu provozuje v režimu nájmu a nájem hradí vlastníkovi výrobny. II.Žaloba 6. Ve včasné žalobě žalobkyně namítala, že ustanovení, kterých se dovolával územní inspektorát na podporu svých závěrů, odkazují na vnitřní výnosové procento investic, aniž by stanovila, že se musí jednat o investice provedené provozovatelem výrobny. Konkrétně jde o § 30 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie, bod (22) rozhodnutí SA. 35177. A dále důvodovou zprávu k § 12 zákona o podporovaných zdrojích energie, důvodovou zprávu k zákonu č. 382/2001 Sb. a přílohu č. 2 vyhlášky č. 72/2022 Sb. Žalobkyně nesouhlasila se závěry žalované, že se vyžaduje znalost a zahrnutí počáteční investice žadatele do výpočtu, a že je-li žalobkyně pouze nájemcem, nevynaložila počáteční investici, výpočet vnitřního výnosového procenta investice není možný. Žalovaná závěry dovozuje z nepotvrzené domněnky, že to musí být žadatel, tj. provozovatel výrobny, kdo musí vynaložit počáteční investici na výrobnu. Žalobkyně trvala na tom, že právní předpis nestanoví, že počáteční investici musí vynaložit žadatel jako provozovatel výrobny. 7. V druhém žalobním bodu žalobkyně namítala,