10 As 158/2024 — Nejvyšší správní soud

59 Af 8/2024- 67 - text  59 Af 8/2024 - 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: RESEC, s. r. o. sídlem Jindřichovice pod Smrkem čp. 33 zastoupená Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem advokátní kanceláře Doucha Šikola advokáti s. r. o. sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1 proti žalované: Státní energetická inspekce sídlem Gorazdova 24, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 7. 2024, č. j. SEI-10393/2024/90.221 takto: I. Rozhodnutí Státní energetické inspekce ze dne 4. 7. 2024, č. j. SEI-10393/2024/90.221, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám Mgr. Luďka Šikoly, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 310 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně vyrábí energii ze slunečního záření ve fotovoltaické elektrárně (dále jen „FVE“) v Jindřichovicích pod Smrkem. Podle protokolu o kontrole ze dne 30. 5. 2023 byla FVE uvedena do provozu v roce 2010, kdy dne 7. 1. 2010 nabylo právní moci rozhodnutí o udělení licence a FVE byla připojena k distribuční soustavě. 2. Územní inspektorát pro Liberecký a Ústecký kraj Státní energetické inspekce (dále jen „inspektorát“) v rozhodnutí ze dne 30. 10. 2023, SEI-24363/2023/54.102, shledal, že žalobkyně v letech 2013 až březen 2018 neoprávněně čerpala podporu podle § 51 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „POZE“), ve znění pozdějších předpisů. Neoprávněné čerpání podpory mělo spočívat v nesprávné výši podpory, neboť žalobkyně fakturovala výkupní cenu pro podporovaný zdroj energie v kategorii výroben elektřiny využívajících sluneční záření uvedených do provozu v roce 2009, ačkoli FVE uvedla do provozu v roce 2010. Celkovou výši neoprávněné podpory vypočetl inspektorát na částku 1 299 033,58 Kč. 3. Žalovaná shora označeným rozhodnutím změnila prvoinstanční rozhodnutí kvůli uplynutí promlčecí doby za období roku 2013 tak, že její výši stanovila na částku 1 193 453,19 Kč. Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. a § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, žalovaná žalobkyni uložila povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Žalovaná vyšla z toho, že žalobkyně FVE uvedla do provozu až v roce 2010. Dopustila se tak neoprávněného čerpání podpory elektřiny, neboť uplatňovala jednotkovou výkupní cenu pro zdroj uvedený do provozu v roce 2009, ačkoli měla uplatňovat jednotkovou výkupní cenu pro zdroj instalovaný v období roku 2010. Žalovaná odmítla námitky týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí inspektorátu i jako námitky týkající se nedostatků při zahájení správního řízení. Jako nedůvodné vyhodnotila námitky, že solární odvod se považuje za solární daň, pro kterou uplynula 3letá prekluzivní lhůta podle § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Uvedla, že výrobci se při výpočtu neoprávněně čerpané podpory daň nedoměřuje, vůči žalobkyni se odvod neřešil. Neoprávněně čerpanou podporu stanovila jako rozdíl mezi plněním, které bylo žalobkyni ve skutečnosti jako výrobci na účet poukázáno, a plněním, které by při správném uplatnění zákonných předpisů mělo být vyplaceno. Odvod vyrobené elektřiny je stržen a odveden přímo povinně vykupujícím, na účet žalobkyně jako příjemce podpory tak byla připsána částka bez tohoto odvodu, nelze se proto odvolávat na prekluzivní lhůty týkající se daně. Žalovaná také odmítla námitky týkající se nesprávného zahrnutí daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) do neoprávněně čerpané podpory. Odkázala na § 2 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, a judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), konkrétně rozsudek ze dne 25. 2. 2004, č. j. 6 A 5/2000-56. Žalovaná při výpočtu výše neoprávněné čerpané podpory korigovala výpočty inspektorátu, vycházela z údajů OTE a předložených faktur. Popsala způsob stanovení výše neoprávněně čerpané podpory. Výsledkem je částka, která měla být žalobkyni vyplacena, rozdíl vyplacených částek a částek, které měly být žalobkyni vyplaceny, je neoprávněně čerpaná podpora. Protože rok 2013 byl prekludován, ve vztahu k němu uplynula lhůta dle § 51 odst. 4 POZE, žalovaná změnila výši neoprávněně čerpané podpory. II. Žaloba 5. Žalobkyně napadla způsob, jakým byla vyčíslena výše neoprávněně čerpané podpory. Žalovaná do výpočtu nesprávně zahrnula i složky, které nejsou neoprávněně čerpanou podporou, ale daní, přičemž pro tyto složky uplynula prekluzivní lhůta podle daňového řádu. Výpočet měl být stanoven jako rozdíl mezi součinem množství vyrobené elektřiny a výkupní cenou pro výrobny uvedené do provozu v roce 2009 a součinem množství vyrobené elektřiny a výkupní cenou pro výrobny uveden do provozu v roce 2010. 6. Podle žalobkyně žalovaná do výpočtu nesprávně zahrnula DPH, vyšla z nesprávného předpokladu, že žalobkyně do ledna 2016 nebyla plátcem DPH. Žalobkyně ale byla plátcem DPH od roku 2003, od ledna 2016 došlo pouze ke změně v uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 7. Další pochybení žalobkyně spatřovala v tom, že do výpočtu byl započten i odvod elektřiny ze slunečního záření. Tento je odvod daní, proto se na něj uplatní prekluzivní lhůta 3 let podle § 148 odst. 1 daňového řádu, nikoliv prekluzivní lhůta 10 let dle § 51 odst. 4 POZE. Žalobkyně nezpochybnila, že odvod je svou povahou srážkovou daní, zatěžuje ale poplatníka, kterým je výrobce elektřiny ve FVE dle § 15 odst. 1 POZE. Prekluzivní lhůta pro stanovení solárního odvodu počala plynout dne 26. 4. 2018 a uplynula tedy dne 26. 4. 2021. 8. V dalším žalobním bodu žalobkyně namítla, že povinnost nahradit náklady řízení jí byla uložena s odkazem na § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, ačkoli nebyla uznána vinnou za přestupek. 9. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud zrušil rozhodnutí žalované i prvoinstanční rozhodnutí inspektorátu a věc vrátil k dalšímu řízení a žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení. III. Vyjádření žalované 10. Žalovaná plně odkázala na napadené rozhodnutí, v němž se s námitkami žalobkyně vypořádala. Připustila, že nesprávně odkázala na zákon o odpovědnosti za přestupky. Současně ovšem odkázala na § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., je tedy jasné, podle kterého právního předpisu byla žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení uložena. 11. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl, náhradu nákladů řízení nepožadovala. IV. Doplnění žaloby a replika 12. V doplnění žaloby ze dne 9. 9. 2024 žalobkyně zopakovala, že byla nesprávně aplikována judikatura správních soudů, která se vztahovala k pokutě podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách. Zopakovala, že je plátcem DPH od 12. 3. 2003, s účinností od 1. 2. 2016 došlo pouze k zařazení činnosti do režimu přenesené daňové povinnosti. Žalovaná při výpočtu neoprávněně čerpané podpory postupovala tak, že žalobkyně by musela do státního rozpočtu uhradit částku, kterou již jednou uhradila, a to jako plátce DPH. 13. Dále žalobkyně namítala, že řízení o neoprávněně čerpané podpoře bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2022. Je tedy otázkou, zda je možné rozhodovat i o neoprávněně čerpané podpoře za období před tímto datem, neboť se jedná o nepřípustnou retroaktivitu, kdy nová právní úprava výrazně mění podmínky, kdy lze rozhodovat o neoprávněném čerpání podpory. Výrobci, kteří potenciálně neoprávněně čerpali podporu, neměli možnost tyto podmínky znát. Nelze uplatnit argument, že právní úprava neoprávněně čerpané podpory nemá povahu správního trestání, neboť žalobkyni by byla stanovena povinnost odvést do státního rozpočtu již odvedené částky. 14. Žalobkyně připustila, že se dopustila numerické chyby při výpočtu množství vyrobené elektřiny pro rok 2014. Ohradila se však proti argumentaci žalované týkající se výroku o nákladech řízení. Ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 stanovilo paušální částku nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své povinnosti, provádí tak § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Řízení, ve kterém žalobkyni byla uložena povinnost uhradit neoprávněně čerpanou podporu, však není řízením o porušení právní povinnosti. 15. Zopakovala, že právní úprava neoprávněně čerpané podpory je na hraně ústavnosti, neboť se rozhoduje zpětně do období 10 let, v němž došlo k neoprávněně čerpané podpoře. Kromě retroaktivního působení vyvolává právní úprava pochybnosti ohledně ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví. V letech, kdy čerpala podporu, podala daňové přiznání, v němž podporu zahrnula do příjmové stránky a odvedla daň z příjmů. Vzhledem k uplynutí lhůty pro podání opravného daňového přiznání již nemá možnost takto odvede