1 As 26/2019 — Nejvyšší správní soud

141 Af 16/2023- 114 - text  27 141 Af 16/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: GIANT STAR s.r.o., IČO: 28744292 sídlem Kurzova 2222/16, Stodůlky, 155 00 Praha 5 zastoupena advokátkou JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D. sídlem J. V. Sládka 1363/2, 415 01 Teplice proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2023, č. j. 35569-4/2023-900000-311 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 141 Af 16/2023-72. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2023, č. j. 35569-4/2023-900000-311, kterým bylo zčásti změněno rozhodnutí Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 20. 6. 2023, č. j. 317-21/2023-620000-12. Prvostupňovým rozhodnutím celní úřad žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění ke dni spáchání přestupku 10. 10. 2018 (dále jen „zákon o hazardu“) tím, že v provozovně zvané „BRIX bar“ v Mostě nejméně ke dni 10. 10. 2018 provozovala v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardu vyjmenované hazardní hry, ke kterým nebylo uděleno povolení, prostřednictvím čtyř vyjmenovaných herních zařízení. Žalobkyni byla za daný přestupek uložena pokuta ve výši 200 000 Kč. Dále byla žalobkyni uložena povinnost úhrady nákladů správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. Dále na základě § 53 odst. 1 písm. e) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění ke dni spáchání přestupku 10. 10. 2018 (dále jen „zákon o přestupcích“) byla neznámé osobě zastoupené opatrovníkem Statutárním městem Most zabrána dvě herní zařízení typu Diascope a dvě herní zařízení typu Golden Horse včetně všech částí, součástí a příslušenství s tím, že vlastníkem zabraných věcí se na základě § 53 odst. 3 zákona o přestupcích stal stát. Konečně byla na základě § 53 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích neznámé osobě zastoupené opatrovníkem Statutárním městem Most zabrána hotovost nalezená ve schránkách výše uvedených herních zařízení v celkové výši 9 800 Kč s tím, že vlastníkem zabrané hotovosti se na základě § 53 odst. 3 zákona o přestupcích stal stát. Změna prvostupňového rozhodnutí provedená žalovaným spočívala ve formální, nikoliv věcné, změně výroku prvostupňového rozhodnutí, ke které přistoupil žalovaný dle svého odůvodnění (viz strana 9 napadeného rozhodnutí) pouze proto, že „výrok neobsahoval přesné informace o označení herních zařízení a v této souvislosti rovněž formulačně upřesnil skutkovou větu.“ V ostatních výrocích zůstalo prvostupňové rozhodnutí nedotčeno. Žaloba 2. Žalobkyně po rekapitulaci výroku prvostupňového a napadeného rozhodnutí namítala, že přestupek, o kterém bylo napadeným rozhodnutím rozhodováno, je promlčen a řízení o přestupku nebylo nikdy řádně zahájeno, tj. odpovědnost za přestupek zanikla dle § 29 písm. a) zákona o přestupcích, a řízení o přestupku tudíž mělo být zastaveno. Dle žalobkyně promlčecí doba v případě přestupku dle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardu činí dle § 30 písm. b) zákona o přestupcích 3 roky. Žalobkyni bylo sice před uplynutím promlčecí doby dne 23. 9. 2021 doručeno oznámení o zahájení řízení o přestupku, avšak toto oznámení neobsahovalo v rozporu s § 78 odst. 3 zákona o přestupcích popis skutku, který je uveden ve výrokové části napadeného rozhodnutí. Popis skutku se týkal zcela jiné provozovny (s jiným názvem a v jiném městě), kde žalobkyně nikdy nepodnikala. Žalobkyně na tuto skutečnost upozornila dne 21. 10. 2021 celní úřad, který následně „opravil“ popis skutku, avšak tato „oprava“ byla dle žalobkyně fakticky zcela novým popisem skutku. Dle žalobkyně tedy pokud kdy přestupkové řízení bylo zahájeno, stalo se tak až po uplynutí promlčecí doby, jelikož celní úřad sdělil žalobkyni až přípisem ze dne 3. 11. 2021, že upřesňuje předmět řízení a „opravil“ místo, kde mělo dojít ke spáchání skutku. Takovýto postup nelze dle žalobkyně hodnotit jinak než jako postup dle § 78 odst. 4 zákona o přestupcích, a tudíž k zahájení řízení o přestupku, který se týkal provozovny žalobkyně BRIX bar, mohlo dojít až doručením tohoto sdělení žalobkyni, tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby, jejíž běh skončil 10. 10. 2021, čímž zanikla odpovědnost žalobkyně za přestupek. 3. Žalobkyně upozornila, že žalovaný v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, č. j. 1 As 26/2019-26, týkající se problematiky dodatečného upřesnění skutku, avšak žalovaný se dopustil nesprávné interpretace zmíněného rozsudku, neboť za upřesnění místa by bylo možné považovat např. doplnění čísla popisného či upřesnění konkrétního místa v budově, nikoli změnu města a podniku, jako tomu bylo v případě žalobkyně. 4. Další pochybení správních orgánů spatřovala žalobkyně v nesprávném výkladu pojmu provozoval v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí. Dle žalobkyně byla při kontrole celního úřadu dne 10. 10. 2018 zjištěna 4 technická herní zařízení (dále jen „THZ“, případně „herní zařízení“), a to 2 herní zařízení Diascope a 2 herní zařízení Golden Horse. Žalobkyně však žádná THZ neprovozovala, nedisponovala klíči, nezajišťovala žádnou obsluhu, servis ani nic, co by s provozováním THZ bylo běžně spojeno. Žalobkyně pouze pronajala prostor, kde byla následně THZ umístěna a nalezena celním úřadem. Ačkoli správní orgány ve svých rozhodnutích odkazují na judikaturu, která definuje pojem provozoval, tuto dle žalobkyně vykládají nesprávně. Z judikatury vyplývá, že samotné pronajmutí prostor není provozováním, pokud odměna za pronájem nesouvisí s výdělkem z THZ. Žalobkyně nebyla nikdy nijak zainteresována na provozování THZ, nájem byl předběžně dohodnut pevnou částkou, a tudíž žalobkyni bylo lhostejno, zda něco bude či nebude provozováno, neboť výši nájemného to nijak neovlivnilo. 5. Dle žalobkyně vykládá celní úřad (a ve shodě s ním i posléze žalovaný) pojem provozovat zcela v rozporu se soudní praxí, což plyne ze strany 17 prvostupňového rozhodnutí, když provozování THZ dovodil celní úřad na základě zjištění, že a) došlo k poskytnutí prostor provozovny žalobkyně k umístění THZ, b) byl žalobkyní umožněn přístup do zmíněných prostor provozovny, c) bylo umožněno připojení THZ k elektrické síti a k internetu, d) žalobkyně zajišťovala obsluhu THZ, e) žalobkyně zajišťovala vše potřebné k běžnému provozu THZ. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s uvedenými pěti zjištěními celního úřadu pod písmeny a) až e). 6. Pokud jde o zjištění ohledně poskytnutí prostor provozovny k umístění THZ a umožnění vstupu do těchto prostor, žalobkyně namítala, že se jedná o nesprávná skutková zjištění, jelikož žalobkyně nepronajala svou provozovnu, ale pouze její prostorově oddělenou část, kterou sama neužívala. Žalobkyně tedy neprovozovala svou podnikatelskou činnost v totožném prostoru, kde byla THZ umístěna. Dále žalobkyně nerozhodovala o tom, kdo do pronajaté části má přístup a kdo nikoli, nerozhodovala o otevření/zavření prostor a nijak nekontrolovala osoby, které tam vcházely. 7. Pokud jde o zjištění ohledně umožnění připojení THZ k elektrické síti a internetu, žalobkyně namítala, že připojení bylo sjednáno ve smlouvě nájemní. Kdo však zapnul přístroje a zapojil je k internetu, žalobkyně neví, neboť za tímto účelem měl dorazit zástupce provozovatele THZ. Tato skutečnost (zapnutí přístrojů a připojení k internetu) nebyla dle žalobkyně v řízení nijak prokázána a žalovaný presumuje svou skutkovou verzi, kterou nemá nijak důkazně podloženou. 8. Pokud jde o zjištění ohledně zajištění obsluhy THZ žalobkyní, žalobkyně namítala, že se rovněž jedná o nesprávný a neprokázaný skutkový závěr, když k této otázce nebylo provedeno žádné dokazování. 9. Pokud jde o zjištění, že žalobkyně zajišťovala vše potřebné k provozu THZ, namítala žalobkyně, že se jedná o skutkový závěr, který nemá oporu ve spisovém materiálu. Žalobkyně nic nezajišťovala, neměla klíče od THZ a žádné dokazování k této skutečnosti nebylo provedeno. 10. Dle žalobkyně je provedené dokazování ve správním řízení neúplné. Ačkoli přitom žalobkyně navrhovala doplnění dokazování, jejím návrhům nebylo vyhověno, což správní orgány odůvodnily poměrně absurdně. Žalobkyně navrhovala zejména svědecké výslechy několika osob, které se mohly vyjádřit k uzavření smlouvy o nájmu, o jejím obsahu a o dalších ujednáních, o tom, kdy byly přístroje dovezeny do oddělené části provozovny žalobkyně a zda byly či nebyly zapojeny, zda někdo vyplácel výhry, jak byl daný prostor zabezpečen, jaké byly kontakty na nájemce, kdo měl k dispozici klíče od THZ atd. Dle žalobkyně žalovaný žádný z těchto důkazů neprovedl, což od