15 A 24/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

15 A 24/2025- 31 - text  7 15 A 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: Share CAR!, z.s., IČO: 06853854 sídlem Příbramská 67, 407 25 Verneřice zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Magistrát města Ústí nad Labem sídlem Velká Hradební 2336/8, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti nečinnosti správního orgánu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že žalovaný nevydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. MMUL/OPA/OKS/37658/2024/PapV, ačkoliv žalobce proti příkazu ze dne 29. 5. 2024, č. j. MMUL/OPA/OKS/211071/2024/PapV (dále jen „příkaz“), jímž mu byla podle § 125f odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), uložena pokuta za přestupek ve výši 3 700 Kč, podal dne 11. 6. 2024 odpor. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že příkaz byl jeho tehdejšímu zástupci doručen dne 3. 6. 2024, přičemž žalobce odpor podal v poslední den zákonné lhůty 11. 6. 2024. Dále uvedl, že odpor podal prostřednictvím datové schránky svého člena a odpor byl opatřen uznávaným elektronickým podpisem ředitele, tj. žalobcova statutárního orgánu. 3. Žalobce konstatoval, že včasným podáním odporu vznikla žalovanému povinnost pokračovat v řízení a vydat rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů ode dne podání odporu; této povinnosti však nedostál. Proto jeho tehdejší zástupce podal dne 26. 5. 2025 podnět k nadřízenému správnímu orgánu k uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu. Jako důkaz žalobce přiložil k žalobě doručenku od odeslaného podnětu k uplatnění opatření proti nečinnosti. Žalobce uvedl, že nadřízený správní orgán – Krajský úřad Ústeckého kraje vydal v reakci na podaný podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti usnesení ze dne 29. 5. 2025, kterým postoupil podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti k vyřízení přímo žalovanému. 4. Podmínka pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti byla podle žalobce splněna již tím, že nadřízený orgán žalovaného ve lhůtě 30 dnů ode dne podání podnětu k uplatnění opatření proti nečinnosti nepřijal žádné opatření proti nečinnosti. Žalobce uvedl, že žalovaný vydal dne 3. 6. 2025 sdělení, ve kterém konstatoval, že důvody k zahájení přezkumného řízení, ani splnění podmínek pro obnovu řízení neshledal, neboť proti příkazu nebyl ve stanovené lhůtě podán řádný odpor. K tomu žalobce v žalobě namítl, že proti příkazu odpor podán byl, a to včasně a řádně, prostřednictvím datové schránky s podpisem jeho statutárního zástupce. 5. Žalobce konstatoval, že k otázce podání učiněného jinou osobou, než majitelem datové schránky se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 22/2018-30, kde jasně stanovil podmínku řádného elektronického podpisu. Žalobce uvedl, že tuto podmínku splnil a v podaném odporu též jasně vymezil podatele odporu uvedením obchodní firmy, identifikačního čísla, adresy sídla, jména jednající osoby a její funkcí, korespondující s údajem v obchodním rejstříku, a připojil uznávaný elektronický podpis této osoby. Podání tedy bylo učiněno zcela v souladu s judikaturou, a to nejen Nejvyššího správního soudu, ale i Nejvyššího soudu. Odkázal přitom na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015. 6. Žalobce dodal, že pokud se snad žalovaný domníval, že bylo podání odporu vadné, měl povinnost vyzvat žalobce k odstranění vady podání. Zdůraznil nicméně, že podání žádnou vadou netrpělo a neexistovalo nic, co by žalovanému bránilo v řízení pokračovat. 7. Žalobce proto navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat v dotčeném přestupkovém řízení rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný uvedl, že není sporu o tom, že příkaz doručil tehdejšímu zástupci žalobce do datové schránky dne 3. 6. 2025. Dále uvedl, že ačkoli nepopírá, že mu dne 11. 6. 2024 bylo doručeno podání žalobce opatřené řádným elektronickým podpisem ředitele (statutárního orgánu) žalobce, toto podání nebylo označeno jako odpor a ani z něj neplynulo, že se žalobce domáhá zrušení příkazu. Podání podle žalovaného kromě dehonestace Magistrátu města Ústí nad Labem a jedné jeho zaměstnankyně obsahovalo jen sdělení jména a adresy nového žalobcova zástupce. 9. Žalovaný z komentářové literatury odcitoval, že odpor je úkonem vůči správnímu orgánu, a je tedy třeba dodržet náležitosti podle § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zejména je třeba vedle podatele jednoznačně identifikovat příkaz, proti němuž odpor směřuje, nebo věc jež byla příkazem rozhodnuta. Žalovaný odkázal přímo na znění § 37 odst. 2. Konstatoval, že v daném případě sice bylo z podání patrné, kdo jej činil i čeho se týkalo, nebylo však vůbec zřejmé, co žalobce navrhoval. 10. V souvislosti s § 37 odst. 1 správního řádu žalovaný odkázal na body 16 a 17 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2022, č. j. 10 As 502/2021-32. Žalovaný shrnul, že žalobcovo podání nebylo jako odpor označeno, ani z jeho obsahu nebylo zřejmé, že by se žalobce domáhal zrušení příkazu. Žalovaný proto s poukazem na citovaný rozsudek vyjádřil domněnku, že nebyl povinen domýšlet, co podatel chtěl učinit, popřípadě co by mu nejvíc prospělo. 11. Žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že nemá-li dle § 37 odst. 3 správního řádu podání předepsané náležitosti nebo trpí-li vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Žalovaný s odkazem na komentářovou literaturu uvedl, že předpokladem nápravy vady podání je to, že se navzdory určitému nedostatku stále jedná o podání. Smyslem podání je podle žalovaným citovaného závěru ze zasedání poradního sboru ministra vnitra realizace práva činit návrhy, navrhovat důkazy a vyjadřovat se k řízení dle § 36 správního řádu, pokud však návrh či vyjádření v podání zcela chybí, nelze jej považovat za podání ve smyslu správního řádu. Žalovaný shrnul, že se proto žalobcovým úkonem ze dne 11. 6. 2024 dále nezabýval a příkaz nabyl právní moci dne 12. 6. 2024. 12. Žalovaný poté navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 13. Žalobce v replice žalovanému přisvědčil v tom, že podání bylo skutečně vadné, neboť v něm žalobce neuvedl, že podává odpor. Žalobce označil za nespornou skutečnost, že z podání nebylo vůbec zřejmé, co navrhoval. 14. Z dikce ustanovení správního řádu žalobce dovodil, že žalovaný byl povinen vyzvat ho k odstranění vady podání: Pokud absentovala obsahová náležitost podání ve smyslu § 37 odst. 2 správního řádu („co se navrhuje“), měl žalovaný postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu, který stanoví, že nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Žalobce konstatoval, že žalovaný ho k odstranění vad nevyzval, ač podání bylo nesporně vadné. Uvedl, že proto odstranil vadu v návaznosti na vyjádření žalovaného, kterým byl na vadu poprvé upozorněn. Zdůraznil, že toto odstranění vady bylo včasné, neboť neuplynula lhůta, kterou měl žalovaný k odstranění vady stanovit, leč nestanovil. Na důkaz toho přiložil žalobce k replice datovou zprávu, kterou měl vadu podání odstranit. Žalobce konstatoval, že na závěr o nečinnosti žalovaného pozdní odstranění vady podání nemá vliv, neboť žalovaný měl dostatečný čas k tomu, aby žalobce k odstranění vad podání vyzval. 15. Žalobce konstatoval, že z vyjádření žalovaného vyplývá, že žalovaný si byl § 37 odst. 3 správního řádu vědom, došel však k názoru, že v podání chybí jakýkoli návrh, pročež jej nelze za podání považovat, a proto nepřichází v úvahu ani odstranění vad podání. Žalobce nesouhlasil s tím, že žalovaný nebyl povinen vyzvat žalobce k odstranění vady podání. Podle žalobce je nespornou skutečností, kterou opakovaně tvrdil sám žalovaný, že z podání nebylo zřejmé, co žalobce navrhuje. V podání podle žalobce absentovala obsahová náležitost, a právě pro případy absence obsahové náležitosti stanoví § 37 odst. 3 správního řádu správnímu orgánu povinnost vyzvat k odstranění vady podání. Žalobce uvedl, že mu tato argumentace jeví jako účelová, neboť sám žalovaný o datové zprávě ze dne 11. 6. 2024 ve svém vyjádření jako o „podání“ referuje. 16. Žalobce k vyjádření žalovaného dále uvedl, že rozsudek Nejvyššího správního soudu, na který odkazuje žalovaný, je nepřiléhavý, neboť nenamítá, že by jeho podání mělo být posouzeno v rozporu se svým označením podle § 37 odst. 1 správního řádu. Žalobce zdůrazni