16 A 32/2023 – Krajský soud v Ústí nad Labem

16 A 32/2023- 107 - text 14 16 A 32/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: F. P., bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Jahodářem sídlem Za Kajetánkou 1281/12, 169 00 Praha 6 proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Magistrát města Děčín sídlem 28. října 1155/2, 405 02 Děčín I zastoupený advokátem Mgr. Narcisem Tomáškem sídlem U Starého mostu 111/4, 405 02 Děčín X bytem X o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění stavby okna v budově na adrese X takto: I. Žaloba se zamítá. II. V řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 16 A 32/2023-61, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) včasně podanou prostřednictvím právního zástupce dne 30. 6. 2023 ve znění jejího doplnění ze dne 11. 8. 2023 domáhal, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu žalovaného spočívajícího ve sdělení žalovaného ze dne 24. 6. 2020, č. j. MDC/64549/2020, odpovědi žalovaného na žalobcovu stížnost podle § 175 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) ze dne 5. 10. 2021, č. j. MDC/95492/2021 a sdělení žalovaného ze dne 24. 1. 2022, č. j. MDC/9369/2022. 2. Dále se žalobce domáhal toho, aby soud žalovanému uložil povinnost ukončit porušování jeho práv spočívající v nezahájení řízení podle § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (dále jen „starý stavební zákon“) pro stavební úpravy provedené v domě na adrese X, spočívající v osazení nového otevíravého okna namísto původních luxferů. 3. Současně se žalobce domáhal přiznání i náhrady nákladů řízení. Žaloba 4. Žalobce ve své žalobě popsal postup, kterým se domáhal zahájení řízení o odstranění stavby ve vztahu k oknu umístěnému na sousední budově a jeho nahrazení původně umístěnými luxfery. Trval na tom, že z dokumentace, na kterou žalovaný odkazuje ve svých vyjádřeních, nevyplývá, jaký byl poslední legální stav předmětné stavby, neboť žádná ze žalovaným citované a odkazované dokumentace není podkladem pro kolaudační rozhodnutí, které určuje legální stav stavby a z dokumentace není zřejmé, jakým způsobem byla předmětná dokumentace vytvořena. Žalobce trval na tom, že ze skutečnosti, že existuje různorodá dokumentace zachycující stavbu v čase, nelze usuzovat o tom, že stavba byla ve stavu zachyceném v dané dokumentaci zkolaudována, když taková dokumentace není podkladem pro kolaudaci. 5. Nezákonný zásah shledává žalobce v „rozhodnutí“ žalovaného nezahajovat správní řízení o odstranění stavby. Žalobce považuje tento zásah za trvající, neboť nepříznivé důsledky zásahu žalovaného se žalobce nadále dotýkají. Nezahájením řízení je žalobce krácen na svých právech vyplývajících ze stavebního zákona a dále dochází dle jeho názoru k ohrožení jeho vlastnického práva, neboť vybouráním luxferů a osazením otevíravého okna došlo ke zhoršení požárně bezpečnostního stavu, který zasahuje nemovitost ve vlastnictví žalobce. O této skutečnosti byl žalovaný informován, neboť mu byl předložen dokument o zhodnocení stavební úpravy z hlediska požární ochrany. 6. Žalobce trval na tom, že žalovaný nezahájil správní řízení, přestože mu byly žalobcem i Krajským úřadem Ústeckého kraje vytýkány nedostatky při zjištění posledního legálního stavu stavby. Pokud tedy žalovaný není opakovaně schopen přesvědčivě zjistit skutkový stav svědčící o tom, že nejsou dány důvody pro zahájení řízení o odstranění stavby, pak dle žalobce nezbývá než řízení o odstranění stavby zahájit. Následně by bylo na stavebníkovi, aby v řízení prokázal, že stavební změny byly provedeny v souladu s právním řádem. 7. Dle žalobce je postup žalovaného v hrubém rozporu se základními zásadami postupu správních orgánů uvedenými ve správním řádu. Dle žalobce je opakovaně porušována zásada materiální pravdy, neboť žalovaný nepostupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dle jeho názoru je rovněž porušována povinnost vyřizovat věci bez zbytečných průtahů, neboť jeho podnět z roku 2017 nebyl do dnešního dne uspokojivě vyřízen. Žalobce rovněž trvá na tom, že žalovaný nedbá toho, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, přičemž dlouhodobá nečinnost žalovaného je v rozporu s požadavky stavebního zákona na realizaci stavebních úprav v souladu se stavebním zákonem a dalšími předpisy. Dle žalobce žalovaný nemá zájem na řádném vyřešení jeho podnětu a veškerá činnost žalovaného směřuje k „ukončení celé záležitosti“, aniž by musel zahájit řízení o odstranění stavby. Podle žalobcova názoru žalovaný nepřípustně postupuje cestou nejmenšího odporu tak, aby si nepřidělával práci. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný v reakci na žalobu poukázal na skutečnost, že z výkresu s názvem „X“ z března 1973 plyne, že ve IV. podlaží předmětného objektu je umístěno na sporném místě tzv. zdvojené okno. Jde dle žalovaného o otevíravé okno. Uvedený výkres je součástí archivní dokumentace předmětného domu, dle které byla provedena investorem Česká státní pojišťovna, oblastní závod Děčín, rozsáhlá rekonstrukce. Žalovaný zdůraznil, že v době této rekonstrukce platil zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, (dále jen „zákon o stavebním řádu“), který byl zrušen k 1. 10. 1976. 9. Žalovaný poukázal na § 2 zákona o stavebním řádu, dle něhož lze provádět stavby a stavební práce jen podle předepsané projektové dokumentace a podle rozhodnutí o přípustnosti stavby. Žalovaný k tomu podotkl, že dle stavebního řádu by na výměnu okna za luxfery bylo nutné rozhodnutí o přípustnosti stavby či ohlášení. 10. Žalovaný má za to, že modernizace předmětného domu proběhla v 70. letech dvacátého století v souladu s tehdy platnými právními předpisy. V současnosti umístěné okno odpovídá podkladům pro modernizaci provedenou v 70. letech dvacátého stolení. Z podkladů dostupných žalovanému nevyplývá, že by po dokončení předmětné modernizace vydal příslušný orgán státní správy rozhodnutí, jímž by povolil výměnu uvedeného okna za luxfery. Z uvedeného dle jeho názoru vyplývá, že luxfery byly v předmětné stavbě umístěny v rozporu s právními předpisy. Žalovaný tedy trvá na tom, že současný stav je zcela souladný s posledním zjištěným legálním stavem. Replika žalobce 11. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný nemá pro svou domněnku, že modernizace předmětného domu proběhla v roce 1973, respektive později v souladu s tehdy platnými právními předpisy, žádný důkaz. Žalovaným předkládaná dokumentace nijak nedokládá, jaký byl poslední legální stav stavby, neboť žádná ze žalovaným citované dokumentace není podkladem pro kolaudační ani jiné rozhodnutí, které určuje legální stav stavby a není ani zřejmé, za jakým účelem byla předmětná dokumentace vytvořena. 12. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že zmiňovaná dokumentace je založena ve složce s názvem „Skutečné provedení“ s datem říjen 2000. Z toho lze dle jeho názoru usuzovat o tom, že takto zpracovaná dokumentace toliko zachycuje faktický stav budovy, který byl dodatečně zachycen, a nikoliv stav právní. 13. Současně žalobce poukázal na neurčitost vyjádření žalovaného ohledně doby provedené rekonstrukce a na skutečnost, že sám žalovaný nemluví o žádných konkrétních rozhodnutích. 14. Žalobce trval na tom, že je to právě žalovaný, kdo má být schopen řádně a průkazně zjistit poslední stav budovy, a to i za případné součinnosti s vlastníkem. Pokud toho není žalovaný schopen, nemůže to jít k tíži žalobce. Žalovaný však již po několik let není schopen zjistit poslední legální stav budovy a činí kroky ve snaze vyhnout se této své povinnosti a nemuset se zabývat podnětem žalobce. Vyjádření žalovaného ze dne 20. 6. 2025 15. Žalovaný s poukazem na odborné vyjádření X trval na tom, že výměnou okna do světlíku ve 4. nadzemním podlaží v posuzovaném objektu v porovnání s původně umístěným dřevěným oknem nedochází ke zvýšení požárního rizika více než o 15 kg.m2, nedochází ke zvýšení počtu osob a k záměně věcně příslušné projektové normy a tím nedochází ke změně užívání objektu nebo provozu. Žalovaný trval na tom, že výměna původního okna za nové, plastové nezhoršuje původní požární situaci a negativně neovlivňuje požární bezpečnost stavby a splňuje požadavky ČSN 73 0810 čl. 3.1.7. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 16. Osoba zúčastněná na řízení vyjádřila zájem zúčastnit se řízení před soudem. Zdůraznila, že umístěním předmětného okna ve 4. nadzemním podlaží nedošlo ke změně užívání stavby. Trvala na tom, že výměna okna byla provedena v souladu se stavební dokumentací. Podotkla, že žalobce opakovaně podával po