16 A 4/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

16 A 4/2024- 68 - text  15 16 A 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: J. P., narozen dne X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu sísídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem za účasti osob zúčastněných na řízení: I. II. CETIN a.s., IČO: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 – Libeň M. P., narozena X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2023, č. j. KUUK/177350/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2023, č. j. KUUK/177350/2023, (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a M. P. a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Kamenice, stavebního úřadu, ze dne 14. 8. 2023, č. j. SÚ-9309/23-LVI-749/2023 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), jímž byla zamítnuta žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby: „výměna stávajícího oplocení“ na pozemku parc. č. XA v k. ú. X (dále též jen „stavba“ nebo „záměr“). Žalobce současně požadoval zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jakož i vyslovení nezákonnosti závazných stanovisek, která byla podkladem pro vydání rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Žalobce dále žádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žaloba a doplnění žaloby 2. Žalobce v žalobě nejprve vysvětlil, že dne 31. 5. 2023 podal u správního orgánu prvního stupně oznámení o předmětném stavebním záměru, jehož předmětem je výměna drátěného oplocení. Oplocení tvoří hranici mezi pozemkem žalobce a sousedním pozemkem p. č. XB, na němž se nachází silnice I. třídy. Stavba bude tvořena typovými neprůhlednými betonovými deskami vsazenými do betonových sloupů, přičemž povrchová úprava bude imitovat pískovcový obklad ve světle okrové barvě. Výška oplocení je 2 m od úrovně terénu na pozemku žalobce. Stavba se nachází v zastavěném území a ve IV. zóně chráněné krajinné oblasti České středohoří. Stavební úřad rozhodl o provedení územního řízení, tzn. oznámení o záměru „překlopil“ do žádosti o vydání územního rozhodnutí. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě nesouhlasného závazného stanoviska ze dne 11. 7. 2023, č. j. SR/1162/UL/2023-5, které vydala Agentura ochrany přírody a krajiny (dále jen “Agentura“ a „stanovisko Agentury“) jako příslušná správa chráněné krajinné oblasti České středohoří (dále jen „CHKO České středohoří“) , a která shledala, že výměna oplocení není z hlediska krajinného rázu přípustná. Odvolání žalobce zamítl žalovaný napadeným rozhodnutím na základě závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) ze dne 23. 11. 2023, č. j. MZP/2023/221/1605, jímž bylo potvrzeno stanovisko Agentury (dále jen „potvrzující stanovisko“). 3. Žalobce předně vytýkal správnímu orgánu prvního stupně, že postupoval v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), neboť neumožnil účastníkům vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, zejména pak ke stanovisku Agentury. Žalovaný se k tomuto procesnímu pochybení správního orgánu prvního stupně nikterak nevyjádřil a nenapravil je, ačkoliv tak měl dle § 89 odst. 2 správního řádu učinit z úřední povinnosti, tj. i bez příslušné odvolací námitky. 4. Dle žalobce postupovala Agentura v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, neboť svůj nesouhlas s oplocením přesvědčivě nevysvětlila, když neuvedla, proč oplocení žalobce a obdobná oplocení v okolí nejsou skutkově shodné případy, které je nutno posuzovat totožně. Toto pochybení spočívající v porušení zásady legitimního očekávání nebylo napraveno ani v potvrzujícím stanovisku. V doplnění žaloby uvedl žalobce konkrétní kladná závazná stanoviska vydaná v obdobných případech oplocení v CHKO České Středohoří. 5. Žalobce dále namítal, že ministerstvo nevycházelo z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Agentura ve stanovisku uvedla, že celková výška stávajících okolních plotů nepřesahuje 1,7 m, a že oplocení žalobce je zřetelně vyšší. Žalobce toto tvrzení s odkazem na fotografie pořízené Agenturou a veřejně dostupné panoramatické snímky lokality zpochybnil, přičemž ministerstvo žalobcovu odvolací argumentaci odmítlo s tím, že ji žalobce nedoložil žádným terénním řezem ani jiným technickým výkresem. Dle žalobce to však bylo ministerstvo, kdo byl zodpovědný za řádné zjištění skutkového stavu a vzhledem k tomu, že důkazní prostředky musely na straně ministerstva vyvolat pochybnosti o skutkovém stavu, mělo skutkový stav dále objasnit (např. formou ohledání místa). Protože tak neučinilo, pochybilo při věcném posouzení oplocení, neboť zásah do krajinného rázu je s ohledem na terénní nerovnosti významně méně závažný. Díky nerovnosti terénu totiž nedojde k omezení výhledu ze silnice I. třídy natolik, jako by tomu bylo, pokud by pozemek žalobce a silnice byly v jedné rovině. Ministerstvo se však k té části odvolání, v němž žalobce uvedl, že oplocení vzhledem k terénním nerovnostem nevyvolá zásadní omezení výhledu do krajiny, vůbec nevyjádřilo. Tato odvolací námitka byla přitom pro posouzení zásahu do veřejného zájmu na ochraně krajinného rázu zásadní. 6. Žalobce dále namítal, že oba dotčené orgány posoudily oplocení způsobem, jímž popřely účel ochrany krajinného rázu. Jako orgány ochrany přírody byly příslušné k tomu, aby se zabývaly souladem oplocení a krajinného rázu, a podstatné pro ně tak mělo být pouze to, jak se realizace oplocení v krajinném rázu projeví a jak jej případně sníží či změní. Oplocení žalobce však může ovlivnit krajinný ráz pouze tím, jak bude navenek vypadat, tedy jak bude vnímáno zrakem (pohledem). Ostatní kritéria hodnotí před povolením stavby jiné správní orgány, do jejichž působnosti nemohou orgány ochrany přírody zasahovat. Pokud ministerstvo konstatovalo, že i přes vnější úpravu imitující kámen je plot žalobce stále betonový, tudíž jde o cizorodý prvek, což je v rozporu s účelem ochrany krajinného rázu, pak je žalobce přesvědčen, že Agentura i ministerstvo hodnotily jeho oplocení způsobem, který jim nepřísluší. V situaci, kdy je plot proveden z materiálu nepřírodního (betonu), avšak na pohled vypadajícího jako materiál přírodní (pískovec), musí být dle žalobce takto hodnocen i soulad oplocení s krajinným rázem. Jedná se o kritérium, které se týká výhledu na krajinu, a jedině zásah oplocení do tohoto výhledu by tak měl být hodnocen. 7. Žalobce dále vytýkal dotčeným orgánům, že v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu dospěly k řešení, které neodpovídá okolnostem případu. Agentura totiž ve stanovisku doporučila použít namísto požadovaného oplocení jiný (živý) plot s opěrnou zdí a ministerstvo se s navrhovaným řešením ztotožnilo. Přitom navržený neprůhledný živý plot a neprůhledné oplocení požadované žalobcem představují totožnou optickou bariéru, což přitom představovalo zásadní argument, kvůli němuž s realizací plotu Agentura a ministerstvo nesouhlasily. Řešení, která Agentura a ministerstvo považují za přípustná, mají tedy na krajinný ráz totožný vliv jako oplocení žalobce, které naopak považují za nepřípustné. Takový postup je zjevně nelogický. 8. Žalobce dále namítal, že v daném případě došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho vlastnického práva. Agentura i ministerstvo byly dle žalobce povinny nalézat řešení, která na jednu stranu poskytnou ochranu krajinnému rázu, na stranu druhou ale nebudou představovat nepřiměřený zásah do vlastnického práva dotčených osob. Došlo-li ke střetu obou hodnot, měly poměřit, zda prospěch krajinnému rázu vyváží omezení vlastnického práva (tzn. měly provést test proporcionality). Řešení, které v daném případě přijaly Agentura a ministerstvo, významně omezí právo žalobce užívat svůj majetek, tj. vybudovat navrženou stavbu. Prospěch, který krajinný ráz tímto způsobem získá, je v porovnání s tím zanedbatelný. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. K námitce, že nebylo žalobci umožněno vyjádřit se k podkladům pro vydání prvostupňového rozhodnutí, žalovaný uvedl, že žalobce netvrdí, jaký vliv měla tato skutečnost na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný poukázal na to, že žalobce využil svého práva a námitky proti předmětnému závaznému stanovisku uplatnil ve svém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, tudíž jeho právo na věcný přezkum závazného stanoviska bylo zachováno. Žalovaný má tedy za to, že procesní pochybení správního org