16 A 8/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

16 A 8/2024- 43 - text  11 16 A 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: O. P., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2024, č. j. KUUK/030644/2024/DS/Hac, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 6. 5. 2024, č. j. KUUK/068660/2024/DS/Hac, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2024, č. j. KUUK/030644/2024/DS/Hac, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 6. 5. 2024, č. j. KUUK/068660/2024/DS/Hac, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Most (dále jen „Magistrát“) ze dne 13. 12. 2023, č. j. 102/2023/OSČ/KB/127406-22, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byly dle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o silničním provozu“) zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů v jeho evidenční kartě řidiče jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů ke dni 17. 8. 2023 byl potvrzen. 2. Žalobce současně požadoval přiznání náhrady nákladů řízení vůči žalovanému a zrušení prvostupňového rozhodnutí. Žaloba 3. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný nerespektoval odvolací důvody a nezabýval se žalobcem předloženými důkazy a návrhy. K tomu dále uvedl, že předkládá rozhodnutí různých správních orgánů ve shodných věcech, z nichž vyplývá, že běžnou praxí správních orgánů v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče je i posouzení jednotlivých podkladů (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro záznam bodů. Zdůraznil zásadu legitimního očekávání, podle které by správní orgány měly ve věcech se shodnými nebo obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Pokud jeden správní orgán rozhoduje uvedeným způsobem, nepovažuje žalobce za správné, aby totožný správní orgán v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně, neboť by byla jednoznačně narušena rovnost účastníků před zákonem, a to pouze na základě místní příslušnosti. 4. Dále žalobce uvedl, že ve svém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí Magistrátu namítal nezpůsobilost jednotlivých podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení s tím, že oznámení od příslušných oddělení policie o spáchání přestupku nemohou být dostatečným důkazem a musejí být vždy porovnána s příslušným rozhodnutím o přestupku, aby byla vyloučena možná chyba lidského faktoru či zvůle orgánu veřejné moci. Žalobce upozornil, že rozhodnutí lze i přes specifičnost blokového řízení vydat v souladu se všemi požadavky zákona tak, aby obsahovalo údaje o osobě přestupce, místu a době spáchání přestupku a aby z něj bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, podle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost byla porušena. Na podporu své argumentace žalobce zmínil rozhodnutí v blokových řízeních – blok série HG/2014, č. G 1498901, a blok série GF/2013, č. F 0832677, která nejsou dle jeho názoru v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu způsobilá být podkladem pro záznam bodů. Poukázal také na rozhodnutí v blokovém řízení – blok série FC/2013, č. C 1404971, z něhož je zřejmé, že veškeré zákonem stanovené požadavky byly dodrženy. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že v rámci blokového řízení přestupce svým podpisem uděluje souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí, neboť není možné, aby za správnost rozhodnutí odpovídal přestupce. 5. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje č. j. KRPC-57063-4/ČJ-2023-0200DP, které zrušilo dle § 77 odst. 3 a § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozhodnutí policejního orgánu, ve kterém byl vysloven názor, že rozhodnutí vydané formou příkazového bloku bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a je zde nesoulad se zákonem. V dalším rozhodnutím dospěl odvolací policejní orgán k obdobnému názoru, přičemž navíc zdůraznil § 92 odst. 2 písm. f) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) a taxativnost požadavků v zákoně stanovených. Absence formy zavinění v případě fyzické nepodnikající osoby je vždy dle názoru odvolacího policejního orgánu porušením zákona. 6. V návaznosti na shora uvedené žalobce namítal, že z rozhodnutí musí být naprosto zřejmé, jakého jednání se měl přestupce dopustit, a to s odkazem zejména na popis jednání v případech porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem a překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Podstatnou náležitostí je též, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, aby bylo možno vyloučit, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci a přestupce neměl být trestán dle zákona o silničním provozu. Dle žalobce mají být údaje v rozhodnutí uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně, aby rozhodnutí mohlo být přezkoumáno. Pokud jsou údaje nečitelné, není možné na základě takového rozhodnutí evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z rozhodnutí nejsou zřejmé okolnosti daného přestupku. 7. Konkrétně pak předmětným pokutovým blokům, v jejichž důsledku došlo k záznamu bodů v jeho evidenční kartě řidiče, žalobce vytýkal tyto nedostatky. K pokutovému bloku ze dne 17. 8. 2023 namítal, že v kolonce č. 5 je chybně uvedena právní kvalifikace povinnosti, jež měla být žalobcem porušena, a to „§18/B z.č. 361/2000 Sb.“ namísto „§ 18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb.“ V kolonce č. 6 je uvedena zkratkovitě právní kvalifikace přestupkového jednání, kterého se měl žalobce dopustit. Z popisu jednoznačně vyplývá pouze označení paragrafu, avšak ostatní body již nikoliv, což je u právní kvalifikace protiprávního jednání značná vada, která znemožňuje přesné určení jednání a odpovědnosti. Žalobce rovněž uvedl, že zápis znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce a neposkytuje jednoznačný odkaz na právní kvalifikaci domnělého protiprávního jednání. Údaje v dané kolonce jsou při své vágnosti a neodbornosti ve svém zápisu také částečně nečitelné, čímž potvrzují formální nesprávnost napadeného rozhodnutí. 8. K pokutovému bloku ze dne 31. 10. 2022 žalobce namítal, že v kolonce č. 7 není přezkoumatelným způsobem uvedeno, zda bylo přestupkové jednání spácháno úmyslně, či z nedbalosti. 9. K pokutovému bloku ze dne 24. 10. 2022 žalobce namítal, že v napadeném rozhodnutí je uvedeno, že mu na základě bylo zaznamenáno 5 bodů, což však nekoresponduje se skutkem, za který měl být příkazní blok uložen. 10. Žalobce shrnul, že pokud nejsou přestupky v pokutových blocích označeny konkrétně a individualizovaným popisem jednání, pak nejsou způsobilými podklady pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče. V tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 127/2014-39. Protože přestupky nebyly v daném případě konkrétně vymezeny, nemohou být podkladem pro záznam bodů do registru. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Konstatoval, že žalobní námitky jsou irelevantní a identické s odvolacími námitkami proti prvostupňovému rozhodnutí, jimiž se žalovaný zabýval, předmětné pokutové bloky posoudil s jednotlivými oznámeními o uložení blokových pokut a podrobně je popsal v napadeném rozhodnutí. 12. K namítaným nedostatkům pokutového bloku ze dne 17. 8. 2023, žalovaný konstatoval, že v kolonce č. 5 je náležitě uvedena právní kvalifikace „§ 18/3 z.č. 361/2000 Sb.“, pročež je žalobní námitka nedůvodná. Kolonky č. 5 a č. 6 jsou čitelné a lze z nich seznat, jakého přestupku se žalobce dopustil včetně paragrafového znění přestupku. Údaje na pokutovém bloku jsou čitelné, přestože se jedná o kopii pokutového bloku. Při porovnání s údaji oznámení o uložení blokové pokuty nebyly shledány žádné nesrovnalosti, a tudíž se jedná o relevantní podklad pro záznam bodového hodnocení. 13. Dále žalovaný uvedl, že stran pokutového bloku ze dne 24. 10. 2022, za který bylo v odůvodnění napadeného rozhodnutí původně žalobci zaznamenáno 5 bodů, se jednalo o administrativní chybu, která byla následně napravena opravným rozhodnutím ze dne 6. 5. 2024. 14. K pokutovému bloku ze dne 31. 10. 2022 žalovaný konstatoval, že v kolonce č. 7 je přeškrtnutý údaj „úmysl“, byť je pokutový blok hůře čitelný, neboť se jedná o kopii. 15. Žalovaný podotkl, že v případě pokutových bloků je přípustná určitá zkratkovitost zápisu, k čemuž poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-2