5 As 18/2017 — Nejvyšší správní soud

16 A 9/2024- 31 - text  12 16 A 9/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: M. K., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/74669-331/1, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 4. 2024, č. j. MPSV2024/74669331/1, a rozhodnutí Úřadu práce – Krajské pobočky Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2024, č. j. UPCR-UL-2024/73045-2, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/74669-331/1, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce – Krajské pobočky Ústí nad Labem (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 13. 3. 2024, č. j. UPCR-UL-2024/73045-2, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla dle § 11a a § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informací ze dne 28. 2. 2024. 2. Eventuálně žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a povinnému subjektu podle § 16 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím přikázal, aby žalobci požadované informace poskytl. 3. Současně žalobce požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě popsal průběh vyřizování jeho žádosti povinným subjektem a žalovaným a uplatnil následující námitky. 5. Informace, které požadoval, se týkají státního zaměstnance, tedy osoby, jíž byly poskytnuty veřejné prostředky, neboť mezi veřejné prostředky patří, jak plyne z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, č. j. 10 A 73/2018-70, i plat. Z ustanovení § 8b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím pak vyplývá povinnému subjektu povinnost poskytnout na základě žádosti podané podle tohoto zákona základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. 6. Žalovaný na str. 4 žalobou napadeného rozhodnutí potvrdil, že M. K., jehož přítomnosti na příslušném pracovišti povinného subjektu dne 18. 1. 2023 a jím zde vykonávaných činností se žalobcova žádost týkala, je zaměstnancem ve služebním poměru a vztahují se na něho ustanovení zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, (dále jen „zákon o státní službě“) i zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen „zákoník práce“). Ve výroku prvostupňového rozhodnutí však povinný subjekt uvedl, že žalobcem požadovanou informaci nemá a nemá ani zákonem stanovenou povinnost takovou informací disponovat. Žalobce je však toho názoru, že vzhledem k tomu, že je Milan Kožešník státním zaměstnancem vykonávajícím státní službu v rámci povinného subjektu, tento žalobcem požadovanou informaci mít musí a musí ji také uchovávat. Musí totiž podle § 81 odst. 3 zákoníku práce vést evidenci docházky svých zaměstnanců a podle § 110 odst. 5 zákoníku práce musí mít i informace o pracovní činnosti svých zaměstnanců. Ostatně, žalovaný v napadeném rozhodnutí připustil, že povinný subjekt je podle § 96 zákoníku práce povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce směny, práce přesčas, noční práce a doby pracovní pohotovosti. Žalovaný nadto v napadeném rozhodnutí uvádí, že disponuje výpisem z docházkového systému, jehož poskytnutí však žalobce dle žalovaného nepožadoval. Žalobce je však toho názoru, že poskytnutím kopie tohoto výpisu obsahujícího údaje týkající se příslušného zaměstnance povinného subjektu by bylo možno žalobcově žádosti alespoň částečně vyhovět. Proto žalobce považuje úplné odmítnutí své žádosti za bezdůvodné a obstrukční. 7. Žalobce je taktéž přesvědčen, že při vyřizování jeho žádosti nebylo postupováno v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), neboť nebyly zjištěny relevantní informace pro vyhovění žádosti. Z tohoto důvodu byla podle jeho názoru žádost nesprávně posouzena podle § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím a vydáním obou rozhodnutí byl porušen § 8b odst. 1 a 2 a § 2 odst. 1 tohoto zákona a současně žalobcovo právo garantované v čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důsledkem toho je nezákonnost jak prvostupňového, tak napadeného rozhodnutí. 8. Z odůvodnění obou rozhodnutí rovněž nelze podle žalobce seznat, z jakých zákonem o svobodném přístupu k informacím vymezených důvodů bylo žalobci poskytnutí jím požadovaných informací odmítnuto. Povinný subjekt ani žalovaný také žalobci nepotvrdili, zda M. K. skutečně příslušného dne byl vůbec „v zaměstnání“. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí se k této části žalobcovy žádosti povinný subjekt nijak nevyjadřuje a stejně tak zde absentuje jakákoliv zmínka o upřesnění žalobcovy žádosti ze dne 5. 3. 2023. Z těchto důvodů žalobce považuje jak prvostupňové, tak napadené rozhodnutí také za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, a to v souladu se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2006, č. j. 6 As 24/2005-55. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný v úvodu svého vyjádření připomněl, že je věcí žadatele, jakým způsobem svou žádost o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím formuluje, přičemž nemá povinnost svou žádost jakkoliv dovysvětlovat či odůvodňovat. Povinným subjektům pak logicky nemůže příslušet právo za žadatele obsah jeho žádosti dotvářet či domýšlet skutečné záměry žadatele. 10. Žalobce, jak plyne z jeho žádosti včetně jejího doplnění a z obsahu jeho odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, požadoval po povinném subjektu informace o tom, zda byl M. K. dne 18. 1. 2023 na svém pracovišti a současně poskytnutí záznamu o jeho pracovní činnosti, přičemž konkrétně požadoval sdělit „jakou konkrétní práci vykonával minutu po minutě“. Z doplnění žalobcovy žádosti je přitom patrné, že žalobci bylo známo, že M. K. onoho dne na svém pracovišti skutečně byl. K tomu žalovaný podotkl s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2015, č. j. 52 A 71/2015-131, že žádost o poskytnutí informací podaná za situace, kdy již žadatel příslušnou informací disponuje, může být považována za zneužití práva či jeho šikanózní výkon. Kromě toho je žalobcem v podané žalobě uváděné tvrzení, že mu povinný subjekt ani žalovaný nepotvrdili, zda Milan Kožešník byl příslušného dne „v zaměstnání“, zcela objektivně nepravdivé. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je totiž zřejmé, že v něm tak povinný subjekt učinil. 11. Žalovaný dále s odkazem na § 8b odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, který obsahuje jednoznačný výčet údajů, jež se poskytují o osobě, jíž byly poskytnuty veřejné prostředky, konstatoval, že žalobcova domněnka, že povinnému subjektu vyplývá povinnost poskytnout mu požadované informace z § 8b odst. 1 tohoto zákona, je nesprávná. Žalobcem požadované informace totiž součástí údajů obsažených v § 8b odst. 3 zmíněného zákona nejsou. V této souvislosti žalovaný doplnil, že žalobcem požadované informace nelze zahrnout ani pod okruh informací, jež by byl povinný subjekt povinen poskytovat podle § 8b odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. 12. Žalovaný také označil za nedůvodnou námitku žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Na podporu své argumentace opakovaně poukazoval na závěry, které k otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, a dodal, že již z letmého náhledu na tato rozhodnutí je patrné, že tato námitka nemůže obstát. To podle žalovaného potvrzuje i skutečnost, že žalobce v podané žalobě se závěry uvedenými v žalobou napadeném rozhodnutí polemizuje. Pouhý nesouhlas žalobce s těmito závěry pak dle názoru žalovaného vadu nepřezkoumatelnosti založit nemůže. 13. K žalobcově námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu, žalovaný stručně uvedl, že tato námitka je zcela obecná a žalovanému není zřejmé, které skutečnosti považuje žalobce za nedostatečně zjištěné. 14. Žalovaný rovněž připomněl, že z § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím vyplývá, že povinný subjekt může žádost o poskytnutí informace odmítnout, jestliže požadovanou informaci nemá a nemá zákonnou povinnost ji mít. Již v napadeném rozhodnutí přitom žalovaný vysvětlil žalobci, že povinný subjekt nemá povinnost disponovat dokumentem zachycujícím činnost určitého zaměstnance „minutu po minutě“. Tato povinnost mu neplyne ani ze žalobcem odkazovaných § 81 odst. 3 a § 110 odst. 5 zákoníku práce ani z vnitřních předpisů. Ustanovení § 96 zákoníku prá